Světlonoc

Mezi (převážně) shazujícími komentáři k nevyvedené 'béčkové' estetice filmu, potažmo jeho údajné povrchnosti, vypravěčské neukočírovanosti a motivické přesycenosti zaniká jednoznačný největší klad filmu: totiž jeho originální feministická perspektiva. Světlonoc totiž není typický progresivistický film v tom smyslu, že by feminismus jednoznačně spojoval se společenským pokrokem a cokoli tradičního rámoval jako konzervativní přežitek. Naopak provokativně sugeruje, že východisko může ležet ve feministickém přepsání tradičních hodnot, náboženských i přírodních, přičemž obojí je spolu provázané. ____ Jednak je tu nepřehlédnutelný biblický motiv hada, k němuž jako ke zvířeti Tamara (coby 'divoké dítě') opatrovnicky lne. Transgresivně tak překonává věčný motiv hada jakožto ďábla-pokušitele, který svádí Evu, vede ji ke hříchu a následně způsobuje vyhoštění původního páru z Ráje. Ve Světlonoci je naopak had prostředkem afirmace, uvědomění suverénní ženské sexuality, která se neodvíjí od poslušnosti k muži-manželovi, ale od svobody nezávislé na společenských normách. ____ S tím je pak spojený obecnější motiv ženského vztahu k přírodě, tedy k veličině, k níž se obvykle konzervativní společnost odvolává ve vztahu k přirozenému řádu heterosexuálního manželství. Jak ale Světlonoc (podobně jako třeba Přes kosti mrtvých Agnieszky Holland) ukazuje, ve skutečnosti je tzv. tradiční společnost od přírody odtržená, bojí se její živelnosti, nepředvídatelnosti a nejednotnosti a ženy, které se skrze tyto principy na přírodu napojují, pak označuje za bosorky. ____ Tvrzení, že je film stereotypizující nebo zjednodušující, je proto mimo. Nvotová využívá rámec hororu ne proto, aby napňovala jeho konvence, ale aby mohla na nadpřirozeně vykloubenou logiku žánru s divokou (ale tématu odpovídající) nespoutaností navěsit ambivalentní komentář k návratu ke 'tradičním hodnotám'. Ukazuje, že feministická politika dnes nemůže jen prchat od minulosti k zářným zítřkům, ale že také musí přezkoumávat, co bylo, a torpédovat společenský konzervatismus zevnitř. Nedemaskovat jej jako zpozdilý, ale rozkrýt jej jako pokrytecký. (16.12.2022)

Ne bohužel někdy se mylšenkově s tvůrci filmu prostě nesejdu. Kombinovat jakési mystické tajemství se sociální kritikou předsudků obyvatel na mě opravdu neudělalo dojem, mnohé věci šli naprosto mimo mě. Možná tomu napomohl i fakt, že jsem příliš nerozuměl dialogům, se slovenštinou obvykle vůbec problémy nemívám, tedy pokud se nemluví nářečím šariš, ale tady jsem fakt některé dialogy vůbec neslyšel, nevím zda to bylo špatným ozvučením kina, nebo technickým problémem a je to asi jedno, protože podstatný je výsledek. Tereze jako režisérce pořád fandím, ale tady teda bohužel. (12.11.2022)

Magické drama s přesahem do čarodějnického a pagan hororu mě uchvátilo. Tedy zpočátku jsem se mírně ztrácel, čemuž ještě napomáhala až příliš neklidná kamera, ale postupně jsem s příběhem splynul a užil si ho. Podobenství o lidech, tmářství a pověrách není zas až tak vzdálené od pravdy. A vůbec nemusí jít o dědinu ve slovenských horách. Temné drama o mladé ženě stižené vzpomínkou na tragédii z dětství, co se musí navíc vyrovnat se současnými životními problémy, dostalo postupně jasnější obrys. Klíčové se tak ukázaly mezilidské vztahy, kdy svoboda a volnost se dostává do křížků se zaběhlými pravidly a zvyklostmi. Nejen vizuálně uhrančivá je kapitola o svatojánské noci. V závěru pochopíte, kam vás chtěla režisérka postupně nasměrovat, když poodhalovala těžký závěs zakrývající celý obraz. Je zde dost nahoty, která ale působí naprosto přirozeně bez laciné vulgarity. Důležitou složkou je hudba, jejíž majestátnost ale, obávám se, vyzní jen v kině. Nekonečné lesy, plazící se mlha, paprsky prodírající se hustým větvovím, voda, bouře, hadi a vlci. Nemyslím, že jde o artový film, ale rozhodně nebude úplně pro každého. Každopádně doufám, že k prvním oceněním přibydou další. A byť je film slovenský, potěšila spoluúčast řady Čechů. Jak vidno, společně nám to stále jde. (12.10.2022)

Aneb žena má veľa podôb, muž  jen dvě, debil a alternativec.  Silně ženský, záměrně neříkám feministický, film, kde se Nvotová  snaží definovat zejména vlhký temný jin. , O jangu, viz výše, má  jasno. Nicméně svůj příběh rozhodně nevypráví jako cosi pohlavně konfrontačního, ale jako vcelku magickou skládanku o  síle lidských předsudků a omezenosti.  S poselstvím ,  mimochodem mnohokrát prostřednictvím filmového  umění již sdělovaného,  pochopitelně nelze než souhlasit. Vnímal jsem  těch veľa podôb, tedy plnokrevnou Germani, chudokrevnou Mores, lesbu Juliany Oľhové, tmářku  Jany Oľhové,  poslušnou ženušku Zuzany Konečné a pochopitelně i alternativní cikánku Bittové, ale ve své podstatě mi na delší dobu utkví v paměti jen formální jinakost vyprávění a kozy Natalie Germani. A i když to byly možná i čtyřky, tak za tři. (28.06.2023)

Když už někdo najde odvahu zabrousit do žánru, který v našich končinách nemá tradici, tak si zaslouží respekt. Nvotová na slovenské dědině vykouzlila hodně nepříjemnou atmosférou plnou strachu, nejistoty a buranů. Pravda, čarodějnice už byly trošku navíc, ovšem pozitiva v čele s božskou Germani převládají. (24.04.2023)