Američan v Paříži

Nejsem žádný velký přívrženec klasických muzikálů a neomdlívám, když Gene Kelly nechá naplno propuknout své taneční kreace, proto dávám jen tři hvězdičky. Na druhou stranu některá taneční čísla z tohoto filmu jsou tak precizně propracovaná, že zaujala i mě a musel jsem uznat, že i tento druh umění má něco do sebe. (19.07.2002)

Zpívání v dešti je jedním z mých nejoblíbenějších filmů, na Oscary ověnčeného Američana v Paříži ale pět chválu nemůžu. Jsem si vědoma toho, že muzikály MGM nestojí na příběhu, nicméně způsob, jakým se zachází se všemi vedlejšími postavami v tomto filmu, je daleko za hranicí únosnosti. (Určitě nejsem jediná, koho po dlouhé taneční sekvenci zajímalo, co se stalo se všemi, kteří Gena Kellyho v průběhu celého filmu obklopovali.) Nehledě na to, že u muzikálů hledám hudební scény, které budou nějak souviset s dějem, ne mě z něj vytrhávat. Protože jakkoliv zajímavá může být závěrečná dvacetiminutová taneční sekvence, nic to nemění na tom, že více "vyrušující" scénu jsem vzhledem k dějové lince ještě neviděla. Kdyby byla kratší nebo kdyby byla někde v prostředku filmu (jak se zamýšlelo původně), asi bych tak kritická nebyla. Když se nicméně Gene Kelly ponoří do sna, který se zbytkem děje nemá nic společného, aby se v době, kdy všichni na původní příběh už zapomněli, znovu vrátil do reality, ve které se vše náhle jakýmsi zázrakem vyřeší, je to i na mě trochu moc. [Glasgow Film Festival 2012] (23.02.2012)

Neskonale veselý a romantický muzikál, ktorý však paradoxne v niektorých tanečných a hudobných číslach zachádza do určitej detinskosti - inými slovami povedané trápnosti - no stále ponúka dokonalú hollywoodsku zábavu zo starej školy a z čias, keď sa v mekke filmu začalo bojovať proti nástupu televízie. A to napr. aj týmto farebným skvostom. (22.02.2012)

A to jsem si myslel, že by mě něco takového nemohlo bavit. Dobře, je to místy celkem hooodně barevné a hooodně kýčovité, ale když ti blázni začnou tancovat, tak je to neskutečná podívaná. To, co Gene Kelly dělá s nohama je skoro nemožné. Navíc i příběh docela funguje. Prostě krása pohledět. Nezbývá než se dívat a užívat si. (31.10.2014)

"Doma mi říkali, že nemám talent. Tady mi to asi říkají taky, ale francouzsky to zní líp." Velký triumf lidského kamzíka Gena Kellyho, muže s obrovským akčním rádiem pozitivní energie. Hraje, tančí, zpívá, stepuje, směje se a má publikum v hrsti. Nic naplat, Američan v Paříži je především jeho film. Můžeme si donekonečna vyměňovat názory na hloupoučký příběh. Znovu a ze všech stran zkoumat topornou Leslii Carronovou a znovu docházet k závěru, že půvabem ani herecky-pěvecky-tanečními schopnostmi nesahá Debbii Reynoldsové ze Zpívání v dešti ani po kotníky. Dokola lamentovat nad necharismatickými herci v ostatních rolích. Shodovat se na tom, že velkoměstský elegán v cylindru, fraku a bílé náprsence na svítících schodech patří do úplně jiného filmu. Ano. Ale to dobré, co film nabízí, patří k tomu vůbec nejlepšímu v celém žánru. Skvostná Gershwinova hudba například. Dokonce možná lepší v ryze tanečních scénách než v písničkách. S výjimkou Kellyho I got Rhytm, kdykoli Amíka vidím, zpívám si ji pak celý den. A ta nádherná madmoiselle Paříž! Ani ve francouzských filmech ji nezastihnete tak krásnou v ranních nedbalkách a elegantní za soumraku, jako zde, v americkém filmovém studiu. :-) 80% (19.04.2006)