poster

Američan v Paříži

  • USA

    An American in Paris

  • Velká Británie

    An American in Paris

Muzikál / Romantický

USA, 1951, 113 min

Nastala chyba při přehrávání videa.
  • nascendi
    ***

    Už od prvých minút mi bolo jasné, že keď som filmu dával pred desiatimi rokmi štyri hviezdičky, už som si ho príliš nepamätal. Teraz to naprávam. Dnes ma už nezaujal. S nejakým dejom som ani nepočítal, veď muzikály ním neoplývajú. Hudba ma ako-tak oslovila iba v závere, u ústrednej dvojice som nepobadal iskrenie a tak iba tanečné čísla odôvodňovali, prečo sa tento film v svojej dobe tak preslávil.(16.2.2018)

  • Adman
    *****

    Naprosto skvělé, idealistické a jen a jen pozitivně naladělé dílo. Romantický vztah skončí jak jinak než šťastně po graduálním závěru, baletu: Američan v Paříži. Film je točen na klasický akademický formát 1:1,37 a je to naprosto vyhovující! Např širokoúhlá My Fair Lady z roku 1964 je tomu opakem. Stejně jako zde tak i např ve Zpívání v dešti jsou skvělé a dokonale sehrané choreografické scéhy na které se mohu dívat zas a znovu. Největší zásluhu na tom všem má bezpochyby Glen Kelly. Ten člověk je dokonalý. Té enertgie co z něj vyzařuje, to opravdu nestíhám, je vynikající. Takového člověka potkat na ulici, tak mám hned větší radost ze života a na všechny se usmívám a div s ním netančím :). Když člověk na chvíli odloží thrillery a katastrofické moderní zmotatniny a vezme k ruce nějáký podobný muzikál tak udělá správnou věc. Film se jak už sám název napovídá celý odehrává v Paríži. Je to pro tento romantický příběh místo jako stvořené. Hlavně žádné násilnosti, žádné tvrdosti špatné věci, jen samá rdost, krása a potěšení... tak na mně film působí :)(2.5.2006)

  • Matty
    ****

    Gene Kelly, ideál střední třídy, ztělesňoval obyčejné americké chlápky. Jeho zásluhou je od konce do začátku americký i tento do Paříže situovaný muzikál. Zvažované exteriérové natáčení neprošlo, ale studiová iluze je díky kavárnám, parfumériím, pouličním malířům a dostaveníčkům na břehů Seiny velice živá. Bývalý voják s uměleckým nadáním přijel do francouzské metropole, aby zapomněl, aby si mohl odpočinout od války, aby mohl namísto ničení tvořit (a, což není explicitně vyjádřeno, aby unikl vzrůstajícímu studenoválečnému napětí). Američan v Paříži, nikoliv prost rozkošnicky zbytečných hudebních vsuvek (sólo Oscara Levanta) ovšem nepředstavuje odpočinkový film non plus ultra, jeho spodní proudy vás mohou zanést do končin sluncem nepříliš projasněných. Vrcholnou sekvencí je sedmnáctiminutový taneční únik do snu. Malby slavných tvůrců (v pořadí Dufy, Renoir, Utrillo, Rousseau, Van Gogh, Toulouse-Lautrec) ožívají a Jerry je šťastný sám ve svých myšlenkách, kde může s Lisou setrvat ve věčném objetí jako sousoší. Doslova nachází smysl v umění. Skončit film o minutu dříve, všechno by do sebe hladce zapadlo bez nasládlé pachuti. Nemluvě o tom, že vztah mezi osmnáctiletým francouzským objevem Caronovou a jejím čtyřicetiletým objevitelem Kellym zavání Lolitou. To ale není podstatné. Podstatná je hudba George Gershwina, podstatný je Kellyho perfekcionistický americký balet, podstatné jsou syté technicolorové barvy (černobílý je pouze svět společenské smetánky). Vše podstatné dosahuje vrcholné kvality a jestliže jsem si některá muzikálová čísla neužil naplno, pak vinou dobře se bavících přihlížejících – trošku to nabourává pocit divácké slasti, když totéž považuje za úžasné někdo jiný, kdo za svůj úžas zjevně dostal zaplaceno. 85% Zajímavý komentář: Oskar(2.1.2011)

  • Hwaelos
    ****

    Zrovna nedávno jsem koukal na Minelliho Přidej se k nám a musím říct, že ta změna byla ohromující. Samozřejmě i v Američanovi se našla spousta nudné vaty, u níž bylo zřejmé, že scenáristé se u muzikálů padesátých let většinou moc nenadřeli. Navíc Caronová je asi všechno jiné, než herečka. Její obličejové svaly se ve filmu nepatrně proměnily asi dvakrát. Bohatě to vynahradila spousta dechberoucích tanečních kreací Gena Kellyho (Pokud Kelly říká, že je Marlonem Brandem muzikálu, měl by přehodnotit postoj, protože nikdy si z Caryho Granta nevzal víc.), fantastická výprava, Gershwinova hudba a především odvaha být nekonformní. Poslední muzikálová čtvrthodina Přidej se k nám, ač ikonická, byla ničím ve srovnání s poslední dvacetiminutovkou Američana v Paříži, kde se děj přenesl mezi papírové kulisy ve fantazii Kellyho postavy. V tu chvíli začal být film extravagantní podívanou, která zcela vybočila z dosavadního děje. Nedokážu si představit, jak to neslo dobové publikum, které v takovém obratu museli cítit jakýsi podvod na ději běžného muzikálu. Naprosto propracovaná choreografie a perfektní stepařské vystoupení. Byl jsem ohromen.(22.3.2011)

  • xxmartinxx
    ***

    Jen o rok později natočil Kelly Zpívání v dešti, které bylo tehdy vnímáno jako podřadný muzikál vůči Američanovi. Dnes uležel čas a je asi jasné, jak moc se tehdejší diváci a kritici pletli. Američan v Paříži sice rozhazuje plnýma hrstma štědrým rozpočtem, ale nedokáže zdaleka využít svůj potenciál. Chybí režie buď nápaditější, nebo alespoň schopná lépe zužitkovat muzikál jako žánr - některé scény mi přišly natočené vyloženě tak, jako by si neuvědomovaly, co vlastně zabírají.(12.7.2017)

  • - Film získal v roce 1951 Zlatý glóbus v kategorii nejlepší film nebo hudební komedie. (Terva)

  • - Mladá debutantka Leslie Caron trpela počas 2. sv. vojny podvýživou. Natáčala len každý druhý deň, pretože sa ľahko unavila. (fishki)

  • - Vincente Minnelli během práce na filmu absolvoval rozvodové řízení s Judy Garland, Gene Kelly tak za něj zaskakoval na režisérské židli. (Hans.)