Američan v Paříži

Naprosto skvělé, idealistické a jen a jen pozitivně naladělé dílo. Romantický vztah skončí jak jinak než šťastně po graduálním závěru, baletu: Američan v Paříži. Film je točen na klasický akademický formát 1:1,37 a je to naprosto vyhovující! Např širokoúhlá My Fair Lady z roku 1964 je tomu opakem. Stejně jako zde tak i např ve Zpívání v dešti jsou skvělé a dokonale sehrané choreografické scéhy na které se mohu dívat zas a znovu. Největší zásluhu na tom všem má bezpochyby Glen Kelly. Ten člověk je dokonalý. Té enertgie co z něj vyzařuje, to opravdu nestíhám, je vynikající. Takového člověka potkat na ulici, tak mám hned větší radost ze života a na všechny se usmívám a div s ním netančím :). Když člověk na chvíli odloží thrillery a katastrofické moderní zmotatniny a vezme k ruce nějáký podobný muzikál tak udělá správnou věc. Film se jak už sám název napovídá celý odehrává v Paríži. Je to pro tento romantický příběh místo jako stvořené. Hlavně žádné násilnosti, žádné tvrdosti špatné věci, jen samá rdost, krása a potěšení... tak na mně film působí :) (02.05.2006)

První polovina filmu mi přišla celkem příjemná. Bavil jsem se, taneční a pěvecká čísla byla dost pěkná. Bohužel se to poté zvrhlo v naprosto tuctovou milostnou píčovinu bez špetky originality. Často jsem se během sledování pozastavoval nad tím, že hlavním předmětem zájmu, minimálně dvou mužů, byla nepopsatelně šeredná Leslie Caron. Málem jsem vyvrhl obsah žaludku, jen když jsem ji uviděl. Je vůbec možné, aby měla některá slečna tak strašně nepřitažlivý ksicht o odpudivý úsměv. Ke všemu byla i totálně vygumovaná. Tohle byl vážně vzor ideální ženy v 50. letech? Kruté časy. Fuj, fuj. Jedinou její výhodou byla její baletní pohyblivost. Při trckání by si mohli vyzkoušet mnoho nejexotičtějších poloh. Za pohled na ten šeredný ksicht, by to ale zřejmě nikomu nestálo, či při pohledu na ten ksicht by to nikomu nestálo. V malířově pozici bych mnohem raději sáhl po té blonďaté MILFce. Chápu, že je to muzikál, ale taneční čísla i děj v druhé polovině už mi přišel krajně nudný. Dorazil to přeslazený a vysoce nepravděpodobný happyend. Dost jsem ke konci trpěl, takže i přes zajímavý start zaparkuji svoje hodnocení maximálně u dvou ošklivých hvězd. (04.12.2016)

On by to byl naprosto tuctový romantický film s podprůměrnou zápletkou. Jenže má v rukávu schovaná tři esa. Několik velmi zdařilých vizuálních nápadů, Gershwina, který kašle na poučky, že klasika a jazz do hudebních filmů nepatří, a mísí z nich zdařilý kompilát, a hlavně Kellyho. Gene Kelly nejen dokazuje, že muž při tanci nemusí vypadat jako záchodový pavouk při epileptickém záchvatu, tuto výsadu přenechává Astairovi, ale především, že byl výtečný choreograf. Velká škoda, že film není pojat jako klasický muzikál, ale zbytečně obtěžuje diváka hranými scénami. (29.04.2020)

Gene Kelly, ideál střední třídy, ztělesňoval obyčejné americké chlápky. Jeho zásluhou je od konce do začátku americký i tento do Paříže situovaný muzikál. Zvažované exteriérové natáčení neprošlo, ale studiová iluze je díky kavárnám, parfumériím, pouličním malířům a dostaveníčkům na břehů Seiny velice živá. Bývalý voják s uměleckým nadáním přijel do francouzské metropole, aby zapomněl, aby si mohl odpočinout od války, aby mohl namísto ničení tvořit (a, což není explicitně vyjádřeno, aby unikl vzrůstajícímu studenoválečnému napětí). Američan v Paříži, nikoliv prost rozkošnicky zbytečných hudebních vsuvek (sólo Oscara Levanta) ovšem nepředstavuje odpočinkový film non plus ultra, jeho spodní proudy vás mohou zanést do končin sluncem nepříliš projasněných. Vrcholnou sekvencí je sedmnáctiminutový taneční únik do snu. Malby slavných tvůrců (v pořadí Dufy, Renoir, Utrillo, Rousseau, Van Gogh, Toulouse-Lautrec) ožívají a Jerry je šťastný sám ve svých myšlenkách, kde může s Lisou setrvat ve věčném objetí jako sousoší. Doslova nachází smysl v umění. Skončit film o minutu dříve, všechno by do sebe hladce zapadlo bez nasládlé pachuti. Nemluvě o tom, že vztah mezi osmnáctiletým francouzským objevem Caronovou a jejím čtyřicetiletým objevitelem Kellym zavání Lolitou. To ale není podstatné. Podstatná je hudba George Gershwina, podstatný je Kellyho perfekcionistický americký balet, podstatné jsou syté technicolorové barvy (černobílý je pouze svět společenské smetánky). Vše podstatné dosahuje vrcholné kvality a jestliže jsem si některá muzikálová čísla neužil naplno, pak vinou dobře se bavících přihlížejících – trošku to nabourává pocit divácké slasti, když totéž považuje za úžasné někdo jiný, kdo za svůj úžas zjevně dostal zaplaceno. 85% Zajímavý komentář: Oskar (02.01.2011)

A to jsem si myslel, že by mě něco takového nemohlo bavit. Dobře, je to místy celkem hooodně barevné a hooodně kýčovité, ale když ti blázni začnou tancovat, tak je to neskutečná podívaná. To, co Gene Kelly dělá s nohama je skoro nemožné. Navíc i příběh docela funguje. Prostě krása pohledět. Nezbývá než se dívat a užívat si. (31.10.2014)