Muž, který stoupl v ceně

"To snad není možný...snad jsem se ještě neprobudil." Tak přesně to jsem si říkal i já, když jsem sledoval tenhle dokonalý "kocourkov". "Kocourkov", v němž strážci obrazu na těle pana Bendy spí s dotyčným (a jeho ženou) v jeho posteli, kde soudce bez mrknutí oka rozhoduje o tom, že pan Benda může bez zábran krást, policista čile asistuje tomu, jak dotyčný krade přímo za bílého dne ( a nechá dokonce okrást i sám sebe) a blázni si v psychiatrické léčebně "hrají" na psychiatra tak věrohodně, že rozeznat je od skutečného psychiatra je téměř nemožné. Spousta absurdních situací (viz třeba scéna, kdy manželka s dvěma kluky hovoří s panem Bendou sedícím na židli na kolejišti a ten ji říká: "Jděte rychle, už mi jede vlak..") a hodně vtipných hlášek (viz třeba scéna, kdy se sousedky dohadují nad tím, proč pan Benda drží asi hladovku: "Proč to asi dělá? Chce být lehčí, aby mohl létat..."). Konec filmu poté, kdy překupník s uměleckými kuriozitami hovoří s Bendou (a říká mu "vy nejste člověk, který je svobodný, vy nejste věc, která je krásná, vy jste bytost, která ztratila smysl"), je ale takový trošku nevýrazný. Jako by tomu chyběla nějaká závěrečná pointa. (22.07.2019)

Moravcův a Podskalského snímek skličuje již tím, jak se vyslovuje a to neopakovatelně dotváří děsivou atmosféru bezmoci, která je – v perspektivě snímku – jakoby vtisknutá do života každého člověka. Skvělý vtipný tragikomický sujet důvtipně přeložený do (dosud obecně srozumitelného) alegorického jazyka šedesátých let, terciálně vychyluje pokroucené nářečí absurdního, místy až surreálného humoru: každé slovo je potenciálně svým vlastním opakem, jak to nejdokonaleji znázorňují blázni věrohodně si hrající na psychiatra v léčebně duševně chorých. Nelze se vyslovit, lze se jen obávat. Ze spojení dvou nesourodých režisérských vidění vzešlo nebezpečné enfant terrible, které mateřské i otcovské rysy perzifluje každým gestem: prostý humor konzervovaný šíleným světem chutná jako trapnost neprávem uštědřených kopanců a černohumorné „nesmysly“ – jako vyvržené z útrob Bretonových – se vystavují jako vzorky zežloutlého katalogu nadrealistických hříček. Tíseň. PS: Může být větší naplnění hrůzostrašného zdivadelnění moderní kultury, než člověk, který se stane obrazem? (26.12.2017)

Práva majiteľa obrazu idú nad práva človeka a ďalšie absurdity, ktoré sa nestratia ani dnes. Plno absurdných scén, dialógov a situácií, ktoré nasledujú rýchlo za sebou, nenudia a pritom sú väčšinou dobre pochopiteľné. Surrealizmu sa vyhýbam, ale tu som sa prekonal a Kroner v netradicnej úlohe ma nesklamal. Na druhýkrát, keď pochopím všetko, pridám aj ďalšiu hviezdu. –––– Já za ty léta, co tady zametám, tomu dobře rozumím. –––– Maminko, proč ten pán visí na lampě? – Proč, proč... Ty máš otázky... Až budeš velká, taky se ti to někdy přihodí. (17.08.2015)

Chce se mi napsat: "Vítejte v Absurdistánu", povedený kousek, mládí Jana Moravce je znát a co si myslí o době, ve které své mládí trávil, taktéž. Příběh muže, který přišel k obrazu na zádech jako slepý k houslím, je opravdu neuvěřitelný. Film má několik nezpochybnitelných kladů, předně je to herecké obsazení, za mě Jozef Kroner a Josef Kemr v ničírně úplně nej, vynikající scény jsou v psychiatrické léčebně, výměnné hrátky pacientů a sběr hub skvělé. Výborně napsaný scénář, až mrazivě trefný, přitom vtipný. A v neposlední řadě zmar, ač tísnivě vyobrazený, působivě odlehčený. Zapomenutá ČS perlička. (06.04.2019)

Výborná komedie plná skvělých vtipů. Samotná podstata věci (cenná kérka na zádech) je zde rozvíjena opravdu originálním způsobem - majitelem obrazu je galerie a majitel zad pozbívá ve své podstatě veškerou svobodu a stává se nesvéprávným, což mu nedělá psychicky moc dobře. I já si myslím, že toto zpracování je lepší, než to francouzské. Smál jsem se už od začátku, kdy malíř řekne "svlékněte se" a začne se svlékat uklízečka, která stojí opodál... :-) (21.12.2006)