Malá lež

Velmi pěkná sonda do čínské kultury která je mnohem více drama jak komedie. Drama s pár momenty k pousmání. Toť vše. Awkwafina nic moc, ale zbytek jede docela slušný herecký standard a tak se na to kouká docela dobře. Bohužel celý film nemá zase tak co říct, žádné opravdu silné momenty ani rafinované scény, co by se člověku vryly do hlavy. A tak i přes to, že vlastně není vůbec špatný, upadá do filmařské šedi pomalého zapomenutí. (29.05.2020)

V Číne majú vraj taký „zvyk” nepovedať umierajúcemu, že práve umiera, a tak mu to skrátka zataja až do úplne poslednej chvíle, keď sa už schyľuje k tomu najneodvratnejšiemu, čo sa mimochodom týka aj jednej z miliónov takýchto nezastaviteľných, smrteľných (rakovinových) diagnóz, i večne pozitívne naľadenej babičky Nai Nai, ktorej ostáva pár mesiacov života... Jeden z babičkiných synov emigroval pred štvrť storočím do Ameriky (do New Yorku), kde sa nadobro usalašil, že má milujúcu manželku a dcéru Billi, potenciálnu spisovateľku, keď druhý zo synátorov sa uchýlil do krajiny vychádzajúceho slnka. Cez mobilný telefón sa takto na úvod filmu rozprávajú babka s vnučkou, keď ale Billi nemá ani tušenia, kde sa akurát Nai Nai nachádza, je v špitáli, na vyšetrení, že jej sestra má známosť o výsledkoch, ktoré v zachovaní familiárnej pohody radšej utají, no na druhej strane všetko „vytrúbi do rozhlasu” smerom k najbližším príbuzným, ktorých citujem o pár riadkov vyššie. Všetci (najprv synovia) sa oboznámujú s vážnou, stresovou situáciou, že pôjdu ihneď navštíviť Nai Nai do Číny, ale s tým, že plánujú zostrojenie falošnej svadby, a to len kvôli tomu, aby boli s ňou v posledných fázach jej života, kedy sa kompletne ksichtia tak, akoby sa vôbec nechumelilo, skrátka nedávajú na sebe znať akékoľvek emócie, a preto so sebou nevzali budúcu spisovateľku, ktorá ale sama dorazí, keď absolútne nie je už isté, ako nakoniec skončia vzťahy v rodine, či sa Billi preriekne... ? _ Zhliadol som jeden z najdecentnejších filmov roku 2019 (aj z iných rokov), v ktorom prevažuje čínština nad angličtinou, keď taktiež príliš netlačí na pílu, kedy scéna za scénou plynie pokojným tempom bez strachu z toho, čo má prísť, s nepopísateľným hereckým koncertom-Shuzhen Zhao v úlohe Nai Nai, ale najmä Awkwafina ako Billi, do ktorej som sa asi na chvíľu i platonicky zamiloval, že má peknú, mäkkú zadnicu, ale samozrejme, nielen kvôli tomu, mimochodom, zahrala to maximálne skvostne ? Lulu vedela, čo robí, lebo je to priamo z jej vlastnej skúsenosti, a tak tomu dodala aj patrične neuveriteľný zápal po živote z pohľadu hlavnej protagonistky, „ktorá vôbec nevyzerá na to, že by mala čoskoro zomrieť” . Zbohom ? - (slovenský preklad pôvodného názvu filmu v angličtine The Farewell). Bude to tak ? (04.12.2019)

Pacilo sa mi to a dokonca viac nez som cakala... The Farewell je prikladom toho, ze v jednoduchosti je krasa. Velmi pekne su tu zobrazene rodinne vztahy, najma vnucka a babka, dcera a matka. Prekvapili ma take tri malickosti a to fakt, ze na pohreby sa bezne mozu najat profesionalne placuce osoby, aby nebolo prilis ticho...a ze nosia jedlo na hroby (nevedela som, ze aj Cina ma taky zvyk) a este, ze na svadbu sa obliekaju ako chcu, nic elegantne to nemusi byt...a ta Awkwafina vyzera na 20 a nie na 30! Babicka bola super!!! (10.01.2020)

Tak tohle pro mě bylo strašně milé překvapení. Filmy produkované studiem A24 mám rád a většinou mi sednou. Jsou sice výjimky (Slunovrat, Přízrak, Zabití posvátného jelena a určitě jsou i další), ale i tak se tam najde dost těch zajímavých. Malá lež je jedním z nich. Zprvu to celé vypadá jako film o umírání na nevyléčitelnou nemoc (což je téma, které nemusím), jenže umírání není ve skutečnosti stěžejním tématem. Tím totiž je střet východní a západní kultury a jejich přístupu k životu, který se odehrává v příběhu mladé Billi, která kvůli oné události přijíždí do Číny za svojí početnou rodinou, kterou od dětství neviděla a ani si je pořádně nepamatuje. Proto tradicím svojí rodiny tolik nerozumí, nechápe, proč je v Číně zvykem lidem neříkat, že zemřou a celý film se všechny zvyky její rodiny snaží pochopit a dostat se do nich. Do toho zde máme linii s umíráním babičky, které její rodina nechce říct že umírá a její až nakažlivou radost ze života. Což je vlastně další linie filmu, že si člověk má vážit svého života a svých blízkých - dokud je má, protože jednou může být pozdě a ani je pořádně nepozná. Do toho zde jsou velmi zajímavé a realistické dialogy, které někdy mají větší hloubku, než se na první pohled zdá. Třeba je zde vidět, že otec Billi začal víc pít alkohol, ale jen v jedné větě je zmíněno, že normálně takhle nepije - a když se nad tím člověk zamyslí, dojde mu, že je to z žalu. Překvapivě tenhle film má co říct a neříká toho zrovna málo, což dost cením. Navíc Wang je evidentně talentovaná režisérka a pro filmařinu má skutečný cit, jelikož takhle krásně promyšlené statické záběry jsem už nikde dlouho neviděl. Navíc měli poněkud podmanivou atmosféru a já si užíval každý záběr (jen některé bych prodloužil, aby více vynikly). Co je však na Malé lži nejlepší je to, že se vyhýbá všem kýčům, přehnaně emočním scénám a nesnaží se člověka v každé scéně rozbrečet, jako to dělá spousta amerických filmů o neléčitelné nemoci. Naopak, tenhle film téma pojímá komorně, s příjemnými chvílemi, nesnaží se z diváka dolovat city co minutu, místo toho vše postupně buduje, aby ve finále vynikl. A přesně takový typ filmů mě dokáže dojmout a taky že dojal, protože zase po dlouhé době mi pár slz na konci filmu ukáplo (naposledy to bylo snad film O Schmidtovi). Když si teďka vzpomenu na film Vzpomínky na lásku, který jsem viděl v úterý a který se strašně snažil o to, aby u filmu vybrečel oceán, o to víc cením Malou lež, která nepotřebuje srdceryvné kýče, aby dojala. Možná jen na té hudbě mohli ubrat. Jinak ale už nemám co vytýkat, navíc se mi strašně líbil konec a ta scéna v titulcích, která mě docela překvapila. Fakt se mi to líbilo a sám jsem z toho dost překvapený, jelikož jsem se prostě obával kýče. 5* (29.05.2020)

Asi jsem od toho čekala daleko více. Awkwafina je ve své roli úžasná, má navíc strašně příjemný hlas! Dokázala bych jí poslouchat celý den. Příběh jako takový není moc zajímavý, je to silné hlavně po emocionální stránce a asi to bude bližší spíše čínskému publiku, které se s tím dokáží vžít. Já osobně moc nechápu tu ideu, neříkat člověku, který umírá, že mu zbývají tři měsíce života. Na druhou stranu, člověk nepropadne depresi a třeba si díky tomu prodlouží život, jako třeba pravá Nai Nai. Ale jako celek nic moc. Začátek slibný, ale pak to jde dolů a stává se z toho průměr. (05.03.2020)