Diamanty noci
Diamonds of the Night
Diamonds of the Night
Obsahy(1)
Příběh útěku dvou židovských mladíků z transportu smrti je naturalistickým zkoumáním pocitů ohrožení, zavržení a vykořeněnosti. Do zážitků zbědovaných utečenců v sudetském lese vstupují vzpomínky, sny a představy jednoho z nich, rozšiřující pole zkoumání zmučené lidské duše do sféry existenciálního dramatu. (NFA)
Recenze (170)
Těžko se k tomuto filmu nějak rozumně vyjádřit. Pocítit, to je lepší. ()
...asi jsem to spatne ocenila a neuvedomuji si dulezitost snimku ve sve dobe. tento rok byl ale na festaku dost zbytecny (videno na kviff) ()
Tak jsem se na to těšil, a nakonec takový podraz. Vůbec jsem neměl přehled o tom, co je vzpomínka a co jen představa. Prvních dvacet minut mne tedy štvalo úplně. Snad by si snímek zasloužil něco za kameru, ale za takto zprzněný celý film nedávám ani to. ()
Ať se snažím sebevíc, já tam tu genialitu prostě nevidím. Dlouhé a nekonečné záběry, chaotický střih a úmorné flashbacky nám mají napovědět, že se před námi odehrává cosi, co obyčejný divák nemůže chápat, ale jestli se geniální divák pozná tím, že mu stačí dodat něco, co ani on sám nepochopí, nebo si vyzobá symboliku z primitivismu, tak to ať jsem radši obyčejný divák. ()
K filmu jsem mylně přistupovala jako ke zdroji silných emocí. Týká se to přeci tak závažného tématu, že nelze podobný snímek natočit bez silných emocí. Ono lze a lze to výborně. Na počátku jsem měla obdobné pocity, jako při sledování "Občan Kane", shlédnutí tohoto snímku pro mě znamenalo určitým způsobem osobní povinnost, jelikož oba tyto snímky považuji za kultovní (samozřejmě je nelze srovnávat a dopouštím se toho pouze v rámci emocí, které ve mě vzbuzovaly). Oba snímky jsem totiž, jak jsem výše uvedla, považovala za kultovní ale neočekávala jsem, že by mě mohly bavit. Což se také nestalo. "Démanty noci" ve mě nevzbudily žádné emoce, stejně, jako "Občan Kane", ani jeden ze snímků mě nebavil ale po jejich shlédnutí jsem si oddechla s tím, že mám splněno. Až po čase, kdy jsem přemýšlela, zda vůbec budu psát recenzi nemám-li ve skutečnosti cokoli užitečného na jazyku mě napadlo, že vlastně po "Démanty noci" něco zůstalo. Zůstal temný les, praskající větve s strach z toho, že je někdo uslyší. Zůstal pocit nicoty a apatie vůči snímku i vůči hlavním hrdinům. Snímek nebyl natočen proto, abychom soucítili, chápali nebo se báli o dva židovské mladíky prchající před smrtí. Takoví my lidé ani nejsme přeci. Snímek vznikl proto, abychom to viděli, byli toho svědky. Že někdy není třeba duchaplných slov o lidstvu, které se poučilo z vlastní minulosti. O napravených zločincích a obětech, které jsou plné odpuštění. Někdy je to skutečně jen bezduchá cesta za jedním dalším nádechem, která zcela postrádá větší hloubku, než je potřeba se napít. Někdy se prostě stane, že tento civilizovaný svět pro někoho přestane být domovem a stane se nehostinnou pouští, kde jde láska, něha, soucit, pýcha i hrdost stranou a z nás se opět stanou jen vyděšená zvířata. ()
Krátké, ale výstižné. ()
Na Démantech noci je vidět, že i bez silného scénáře jde udělat bezchybný film. ()
Skvost mezi českými filmy šedesátých let. Jan Němec velmi sugestivně vystihuje psychické pochody dvou uprchlíků bloudících v lese. Ve chvílích hladu, únavy a vyčerpání se ocitají mimo reálný svět. ()
Můj strejda mi o tom kdysi zapáleně vyprávěl jako o nejhorším filmu, který kdy viděl. Vlastně se mu ani nedivím, protože tenhle film boří všechna pravidla, která do té doby asi ve filmech (především českých) viděl (a dost možná i to, co viděl potom). Neuvozené mžitkové flashbacky či představy, nad kterými je divák nucen přemýšlet, ačkoliv to stejně nepřinese žádná jasný, jediný a pravdivý výsledek. Každý záběr vyvolává nutnost přemýšlet, ale následující záběr klidně popře vše předchozí a ukáže, že jsme na cestě hustým lesem zabloudili (viz třeba opakovaná scéna, kdy jeden z chlapců uhodí ženu a ukradne chleba). Pro strejdu to asi byl film o tom, jak jdou dva kluci lesem, já jsem se k nim ale na hodinu přidal a utíkal jsem s nimi. Měli možná náskok, protože asi věděli, nebo alespoň tušili, co jejich vzpomínky a představy znamenají. Netvrdím, že jsem je všechny pochopil, ale něco mi říkaly a něco ve mně vyvolávaly. ()
Představy, tužby, představy, tužby, hlad a smrt. České zrcadlo, o kterém kdyby věděl mainstreamový svět - kde by byla teď Česká kinematografie?.... ne tam kde teď. Nebo za to celé může hlad? Kolik to má Konců? Proč zvýrazňuju daná slova?...Představte si.... ()
Film v podstatě "o ničem", ale zpracování má takovou formu, že mne dokonale vtáhlo do "příběhu". Vynikající kamera i střih. A pokud se týče kamery, tak úvodní scéna útěku do kopce bez jediného střihu je jeden z nejlépe nasnímaných záběrů, co jsem kdy viděl. Na jeden zátah a v takovém terénu . Klobouk dolů !!! ()
Upozornění: obsahuje spoiler. První, co jsem nepochopila, byla ta blairwitchská kamera, která však v tomto případě příliš atmosféře nedodala (alespoň pro mě). A pak ten střih. S Lynchovými filmy nemám takový problém jako s tímhle. Absolutně jsem se nechytala v časové souslednosti, nechápala jsem, zda jsou to vzpomínky, sny, představy nebo něco mezi tím a už vůbec jsem nedokázala pochopit jejich význam. Dívku ano, ale výtah, schodiště, několikery dveře, tramvaj, sáňkující děti a podobné výjevy ne. Možná že jsem se tak úpěnlivě snažila to pochopit, až mi unikl nějaký skutečný smysl, který tkví v lyrické stránce filmu. Nevím. Ovšem to, co jsem si řekla, když se přede mnou objevil nápis KONEC, bylo: "No to snad ne!", protože jsem se vůbec nedozvěděla, kdo je vlastně zabil (což mi přijde docela podstatné). ()
Velmi působivý film, který je exhibicí Jana Němce. Po umělecké stránce bez jediné výtky, po stránce srozumitelnosti pro běžného diváka je to totální prohra. Protože dílo by mělo být pro lidi, hodnotím něco mezi. ()
Tíživá tragika podpořená naturalistickou kamerou odkapává z každého záběru. Bohužel se nemohu zbavit dojmu, že zde jde o zcela prvoplánovaný účinek na diváka, jenž se má zamyslet nad chováním subjektu v mezní situaci, ať už se jedná o zoufalé mladíky (které bídný okamžik nutí zvažovat zavržení morálních principů) či povýšené lovce zneužívající moc (dokazují zrůdnost palných zbraní dávajících slabým jedincům nepřirozenou výhodu). Výsledný dojem je však kažen nic neříkajícími vzpomínkovými návraty, které pouze jednoduchou kontrastností nastavují stopáž, a předlouhými opakujícími se sekvencemi, jež primitivním způsobem zvyšují dopad na recipienta. ()
Film bez hudby a s málo dialogy, ale přesto s atmosférou, která je nepopsatelná. Kameramansky jde o naprosto dokonalý film. (dlouhé pohyblivé záběry, např. procházení tramvaje). ()
Nechají vás to zanalyzovat na filmový vědě UK. ()
Čekal jsem, že tento výtvor bude stejně skvělý jako "Modlitba pro Kateřinu Horovitzovou", ale bohužel tento výtvor (nevím, jak jinak ho nazvat) je absolutně vo ničom a to píšu převelice slušně. ()
Tohle je veledílo. ()
Velmi působivé zobrazení dehumanizovaného světa. ()