Tenkrát podruhé

„A víš ty co? Odcházím. Marianne, já odcházím! Přísahám ti, že odejdu!“ - „A já na to čekám!“ Jenže aby se opravdu nedočkala…Když nestíháte tuhle dobu, která vás bytostně štve, stejně jako váš úspěšný syn a manželka odmítající zestárnout, už to na moc radosti nevypadá. Ale co když se naskytne možnost zažít znovu dobu, ve které jste byli šťastní? Dlouho (téměř celou první půl hodinu) jsem se na film nedokázal tak úplně správně naladit. Ale od chvíle, kdy jsme se s hlavním hrdinou konečně přesunuli do 70. let, začalo mě to bavit, každou minutou čím dál více. Ne snad proto, že by byl snímek tak vtipný, vlastně těch dialogových výměn, které by mě dokázaly upřímně rozesmát, bylo jak šafránu. Film mi ovšem vytvořil moc příjemnou, uvolněnou a úsměvnou atmosféru, kterou mě bavilo nasávat každým okamžikem, tím spíš, když se zaměřil na sympaťáka Auteuila a okouzlující Tillier. A divákovi je sice jasné, jak to skončí, přesto se mě ta poslední scéna v kavárně, tak smutně krásná a všeříkající, dokázala emocionálně dotknout. Celkově dám slušné 4*. (21.03.2021)

Staří bílí Francouzi dokáží jako málokdo vlastně zhmotnit svou melancholii po starých časech do prostoru, kterým je typická zakouřená kavárna s výlohou ve které se dá strávit celý den a je pozorovat okolí. Z té sledovali revoluce, proměny společnosti i elit, z té si vytvořili svůj iluzorní safe space, ve kterém mohli celé dny sedět v koutě a předstírat, že tvoří, případně přemýšlí o něčem velkém a přelomovém. Pak jednoho dne se najednou museli zvednout a jít s každou cigaretou ven, potom zjistili, že z kavárny se stalo vlastně wellness bistro s wifinou a nakonec jim došlo, že jim je vlastně přes šedesát a nemají místo, kde by mohli dožít ve společenském ruchu. La Belle Époque se zpočátku tváří, že je o tom, nakolik jsme schopni přijmout iluzi za realitu jen proto, abychom měli možnost se vrátit do časů mládí, čímž v zásadě i komentuje proč se tak rádi schováváme do filmů ze 60. a 70. let, nicméně ve výsledku v trendu současné francouzské komedie nabízí jako jediné východisko přizpůsobení se současnosti, znázorněnému zde protagonistou, který si v metru otevře apple počítač nebo v open space produkční firmě svého syna hraje ping-pong s nějakou z tamních krys. Naštěstí se film nezvrhne do jednostranného povýšeného kázání, protože úhlů pohledu je ve filmu více a aby se došlo ke šťastnému finále, musí nastat nějaký všeobecný kompromis. Což se zde podaří naštěstí bez toho, aby se kterákoli postava zde musela úplně popřít. (31.03.2020)

Viktor je staromilec a vše moderní mu je celkem cizí. Má rád svůj způsob života bez výrazných změn a novot. Právě naopak to vnímá Viktorova žena, která se ráda baví a všechny vymoženosti moderní doby přijímá. Mezi manželi dojde k odcizení a právě to je hlavní důvod, proč si přestali rozumět a každý od života čekal něco jiného. Viktor dostane k narozeninám velmi originální dárek, kdy si může vybrat dobu, ve které by chtěl prožít několik dní či týdnů. Time Travelers zinscenuje přesně a do detailu vše, aby to bylo podle jeho představ. Rozmrzelý a ne úplně šťastný Viktor, projeví zájem vrátit se do roku 1975, aby mohl zažít své nejdivočejší období a poznal opět svou životní lásku a třeba se i znovu zamiloval. Krásná a lehká romantická komedie s originálním námětem, pohladí po duši i přes absenci zbytečného patosu a klišé. V hlavní roli se objeví sympatický a mnou oblíbený herec Daniel Auteuil (Válka policajtů, Můj nejlepší přítel). (10.05.2020)

Lˈamour. Cœur. Esprit. V Bedosově Hledání ztraceného času je vše na pravém místě. Scéna, kdy Marianne vyhazuje Victora z domu, je ve svém břitkém cynismu a přijímání údělu naprosto dokonalá. Variace Fincherovy Hry pro ty, co mají rádi nostalgii, ale zároveň ví, že nejdůležitější je TEĎ, protože na počátku všeho je akce.. (03.06.2021)

Hladali sme prijemny filmik na vecer. Manzelka vravi: romanticka komedia by bola super, ale posledne roky take nic neexistuje.. Reku, presturame sa v csfd a daco najdeme.. Takze, posledne roky, romantika+komedia, podla hodnoteni.. A toto bolo prve.. Znelo to tak pekne, vyborny napad, FR produkcia, Daniel Auteuil nam utkvel z Kondomedie, reku, ideme na to.. Uz prve minuty nas stopercentne varovali, ze to bude dalsia odporna sracka. "Negra" (citat) najprv hladkaju, potom on odhryzne pery z teplosa, potom to ide uz jedno-za-druhym, vsuvky ako "chces jeho stavnateho vtaka" a "svedska trojka so synom" a "nech ti ho vyhoni daka z tvojich kurviciek" a "sprav si to rukou" a tak dalej a tak podobne. Stale sme dufali, ze sa to zvrtne, ved nie je predsa mozne takto dokurvit romanticku komediu: omyl, mozne to totiz je. Ked v dobovej restike akoze romanticka scena, kde kurvovsky oblecena ci skor vyzlecena cundra cizmou mliazdi cvajgulu tipkovi s gitarou, tak sme to fakt vzdali. ODPAD ODPAD ODPAD, nevhodne detom, pubertiakom, ludom v najlepsom veku, ludom v pokrocilom veku - proste nevhodne, hnusne, clovek by sa chcel osprchovat za tym a zabudnut. Ja sa necudujem, ze ta zapadna EU je tak skurvena a ide takym tempom do hajzlu, ked sa totok toci. To by bolo sice smutne ale nie priamo na depresiu - ale ze sa to paci nasincom, to uz je ovsem iny pruser. Jak potom davat deckam citat Maleho princa alebo Klobucnikov hrad? Kto pochopi hodnotnu tvorbu, ked tomuto zvratku da najvyssie hodnotenie? Chce se mi zvracet. Neuveritelny kontrast ku knihe, ktoru mame rozcitanu a mysleli sme, ze si kukneme filmik vynimocne, zial sa to nevyplatilo, este ze sa je kam vratit na dalsiu kapitolu "Neobyčajný príbeh Mary´s Meals", zo zivota, o zivote a pre zivot. Ked dakto hlada daco hodnotne na vecer, vrele odporucam namiesto tycho nepozeratelnych sraciek. (15.10.2022)