Tenkrát podruhé

"Ne že bych se tak miloval, ale v té době nebylo tak špatné být mnou." Bylo to originální, hravý a patrně vhodný pro nás, kteří o roce 1974 nemáme jen teoretický informace. Po desítkách let manželství mě to donutilo hledat bod, do kterýho bych se chtěl znovu podívat a ... já ho nenašel. Někde je chyba. Určitě ve mně, v tom se moje žena s nespokojenou Marianne určitě shodnou. A já se zase shodnu s rezignovaným Victorem, že útěk do hry s jedinečnou Margot je skvělej nápad. Užil jsem si to a zalitoval, že je to jenom film. (05.10.2021)

Nerad bych použil frázi, že tato komedie téměř není komedií, ale spíš drama. Já místo toho řeknu, že jsem šel na francouzskou komedii a překvapivě to téměř nebyla komedie. Začátek byl opravdu v kategorii dramatu, když starý pán, který se provinil věkem a odstupem k novým, současným věcem, dostal pořádně na frak. Následně drama neopustíme, ale přidá se nostalgie a romantika. A všechno to má ten pěkný francouzský nádech. Všechno přitom působí přirozeně. Viktor stále miluje svou starou ženu, která ho vykopla z domu, ale touží si připomenout okamžiky jejich prvních setkání, a přitom je schopen velice rychle zamilovat se do mladé "herečky", která představuje jeho bývalou lásku. V situaci, v jaké momentálně je, proč ne? Nádherné byly jeho výlety mezi hipíky. Pěkný je pohled zážitkového scénáristy na tento vztah, který mu něco uvolní v mozku. Konec může působit trochu růžově, ale byla jen jedna z logicky možných cest přece. V kině nás bylo celých 3, náhodou sedících vedle sebe. Závěrečnou kapku slzy bylo hodně těžké zatlačovat. Ale celkově - není to divné, když zatím hodnotilo jen 428 lidí? (06.02.2020)

Když vám vyraší šediny a vrásky už nejdou přehlédnout, technologie vám ukradnou obživu a zvítězí pocit, že světu kolem sebe přestáváte rozumět, začnete se v myšlenkách vracet do doby mládí, kdy manželka ještě nespala s vaším přítelem a nedávala najevo, že pro ni představujete zátěž a nejraději by vás vykopla z bytu. Do doby, kdy vás ještě nesužovaly obavy a budoucnost vypadala skvěle. Jaká bude vaše reakce na nabídku stát se někým jiným nebo se vrátít do libovolné minulosti? Ne, nebojte se, nejde o sci-fi a nebudete cestovat časem. Jde jen o šikovný komerční projekt, kde vám filmové studio a parta herců zprostředkuje setkání s vaším oživlým snem. Třeba i s vaší životní láskou (zvládnou přece i mnohem těžší kousky). Snímek disponuje vším, co má divácky úspěšný a obsahově kvalitní film mít. Chytrý neokoukaný nápad, výborný scénář i skvělé obsazení. Stará garda v čele s Auteuilem a Fanny Ardantovou si hraní labužnicky užívá a jejich generačně mladší kolegové se nenechávají zahanbit. Tenkrát podruhé je hravá romantická komedie a zároveň příběh zasazený do filmařského prostředí, kde scénárista a režisér je bůh a jeho přání (málem) zákonem. Doria Tillier dokazuje, že zásoba pohledných, charismatických a talentovaných hereček je ve Francii prakticky nevyčerpatelná. Celkový dojem: 90 %. (23.11.2019)

Nápad vysloveně hezký a vidět Daniela Auteuila v nějaké milé roli se určitě nikdy nezevšední. Jen jsem pro samotný nápad nedokázal pochopit, co se hlavní postavě honí v hlavě. Melancholicky se vrací do nejhezčí doby jeho života a trošku sentimentálně se v ní utápí, aby nakonec vyřešil svůj život v přítomnosti. Ten závěr je logický a nic jiného bych nečekal. Jen ten děj se odvíjel tak nějak prazvláštně, že mi ho nebylo ani líto a ani ve mně nevyvolával nějaké hlubší emoce. Přitom ten závěr si o to vysloveně koledoval. (07.11.2022)

Film bez sponzorský výrobků, to je u nás nevídané. Pro mě vynikající výchozí nápad. Nostalgický výtvarník si objedná výlet do časů, kdy svou nynější nevěrnou manželku poprvé potkal, kdy nezvonily mobily a všude se smělo kouřit. Jeho žena projde ve filmu docela zábavnou proměnou. Na scéně se vystřídají další klienti agentury, ať si objednali setkání s Hitlerem či s vlastním zemřelým otcem. Trochu lacině vyzní znovunalezení inspirace již rezignovaně vyhaslého umělce. Trochu mi vadilo, že postavy dle tradice francouzské komedie nepřestanou žvanit. (23.04.2020)