Narušitel systému
-
Systemsprenger
-
System Crasher
-
Narušiteľ systému
(festivalový název)
Drama
Německo, 2019, 118 min
Drama
Německo, 2019, 118 min
Filmmaniak
Hutné drama o desetileté holce s agresivními záchvaty vzteku, které se její vlastní matka bojí, a sociální zařízení si ji předávají jako Černého Petra. S přehledem nejukřičenější snímek roku, jenž obstojí i jako celovečerní reklama na antikoncepci, se skvělými herci a empatickým náhledem do starostí sociálních pracovníků, jejichž pocit bezvýchodnosti, ohrožení a neustálého teroru se zdařile přenáší i na diváky. Film exceluje v budování obav z dalšího hrdinčina záchvatu a nabízí řadu překvapivě mrazivých scén, ve své druhé polovině se však příliš dlouho motá v kruhu, mírně bezradný to trápení nějak uspokojivě ukončit.(29.6.2019)
kajas
Film, který vám vykřičí díru do hlavy. Silnému dramatu vévodí vynikající Helena Zengel v titulní roli malé Benni. Jeden z nejlepších dětských výkonů za dlouhá léta přesto trošičku kazí fakt, že se vlastně vůbec nedozvíme pravý důvod dívčina chování (tedy záchvaty vzteku v okamžiku, kdy se někdo dotkne jejího obličeje).(6.7.2019)
dubinak
Extrémně uřvané drama, které zahraje na nervy, ale i na city. Až příliš upřímné a nemazlící se s divákem. Je to vlastně taková rádoby skrytá realita, se kterou se v běžném životě moc lidí nesetká, ale přesto tam někde v uzavřených budovách tyto děti existují. Linie příběhu je sice předem dost dobře odhadnutelná, ale na druhou stranu nabízí pár překvapivých momentů, při kterých diváci v sále tajili dech. Obdiv pro hlasivky hlavní protagonistky, která má potenciál vzbudit v evropskem filmu ještě pozornost. KVIFF 2019(2.7.2019)
frantababaf
Typ filmu, na který bych se podle námětu jen tak nepodíval. Naštěstí jsem na Systemsprenger šel ze zvědavosti díky dobrým ohlasům zahraničních kritiků a musím říct, že takhle ucelený energický hraný debut jsem dlouho neviděl. V dnešní době, kdy se dramata točí v pomalém tempu úplné zjevení. Helena Zengel dodává své postavě jak čistě expresivní agresivitu, tak hmatatelnou zranitelnost. Vůbec mi nevadí, že film nijak nezmiňuje, co přesně Benni v raném dětství tak vykolejilo, protože ve své podstatě na tom v době, kdy se příběh odehrává, už vůbec nezáleží. Režisérka Nora Fingscheidt kritizuje německou byrokracii i neschopné rodiče, ale zároveň prosazuje cestu empatie a konverzace, proti zmíněným problémům nijak radikálně nebrojí, spíš zdůrazňuje chybu, které se dopouštíme při jejich přehlížení. Přestože je film dost depresivní, měl jsem po něm skvělou náladu, protože takhle dobře napsané a natočené ryzí drama jsem neviděl od Poslední Rodiny. Moje osobní cena za nejlepší film letošních Varů (říkám jí měděný fanouš) patří právě tomuto masterpiecu. 90% (KVIFF 2019)(3.7.2019)
Goldbeater
Vskutku nekompromisní a nepříjemně hlasité drama o dítěti, které se kvůli traumatu z minulosti stává nebezpečným sobě i svému okolí, ovšem jak mu pomoci? Jsme svědky kolotoče výchovných opatření, z nichž se všechna míjejí účinkem a řešení je v nedohlednu. Děj dvouhodinového filmu tím pádem ale trochu uvázne na mrtvém bodě, kdy je nám předkládáno vždy pár minut naděje a poté zklamání, stále a stále dokola. Nora Fingscheidt chtěla u diváků vyvolat frustraci z bezvýchodnosti situace, ovšem něco takového by mi stačilo v devadesátiminutovém snímku. Tady jsem si po první hodině už říkal, že by to tak nějak mohlo pomalu končit. Nemluvě o tom, že docela zásadní informaci o tom, jaké trauma si malá Benni nese a hlavně kdo jí ho způsobil (popř. jakou roli v tom hrála její matka, jež je zásadní postavou filmu), se nedozvíme. A neodpustím si ještě malou jízlivou poznámku na konec - že by devítiletá dívka dokázala pokaždé s přehledem běžet rychleji než kterýkoliv z dospělých pronásledovatelů, to je tedy skoro fantasy. Stále mám ale za to, že je prospěšné tento snímek vidět. [KVIFF 2019](29.6.2019)