poster

Večer kejklířů

  • Švédsko

    Gycklarnas afton

  • Slovensko

    Večer kaukliarov

  • USA

    Sawdust and Tinsel

  • Velká Británie

    Sawdust and Tinsel

  • USA

    The Naked Night

Drama

Švédsko, 1953, 93 min

  • Lestat
    *****

    Nadmíru podařený výlet mezi kočovné artisty a cirkusáky, tedy do vod, ve kterých v té době výsostně operoval další z velkých filmařů Federico Fellini. Zatímco v pozdější alegorické Tváři slouží tento mikrosvět pouze jako kulisa, ve Večeru kejklířů je s charaktery bytostně spjat. Členové cirkusu Alberti mají strach z normálního života a zároveň po něm touží. Stereotyp všedního dne nebo svoboda v děravých botách a zablešeném kabátu. Když navíc v takové situaci rozvíří city ještě nevěra, je jasné, že ve večerním představení ukáží trochu víc než by si přáli. Pomyslnou třešničkou je pak boxerský souboj Divadlo Vs. Cirkus. Výborné existenciální drama a(=) Bergman jako řemen.(19.10.2007)

  • Jenni
    *****

    Motto: "Někteří majitelé cirkusů jsou neskutečně bohatí. Mají domy, diamanty, automobily. Ovšem... v Americe." Náhlédnutí do kočovného života cirkusu Alberti, výslovně principála Alberta a všech těch jeho žen (tu nejdůležitější hraje Harriet Anderssonová), můžeš brát co Bergmanův mezník, kterým položil základy své další tvorby. Na první pohled je to normální příběh (utrmácený cirkus směřuje do města, kde uspořádá večerní představení; předtím však musí být zavrhnut Albertův úmysl připojit se k tamější někdější manželce Agdě, jakož i obdobná choutka Albertovy nynější manželky Anny), ovšem příběh ne tak ledajký. Stejně jako Sedmá pečeť a Lesní jahody je plný symboliky, do níž Bergman halí své vlastní (tentokrát milostné) problémy. Agda je ve skutečnosti Bergmanova manželka Gun a milenka Harriet hraje milenku Harriet. Bergman píše: "Nad naším vztahem se stahovaly mraky: démoni mé retrospektivní žarlivosti ho otrávili. Přestěhoval jsem se do malého hotýlku v nejvyšším patře Söderského divadla... Tam jsem v záchvatu neobyčejně silné misantropie napsal film, který jsem pokřtil na Večer kejklířů." Jako vždy se však tomuhle syčákovi daří mnohem více. Četl jsem, že Večer kejklířů je jakási antibajka, kde místo zvířat chovajících se jako lidi se lidi chovají jako zvířata. Svět putujících maringotek je také velkou alegorií života, mimo nějž je jenom smrtelný únik v podobě živobytí Agdina ("Pro mě je to naplnění" - "Pro mě je to prázdnota.") nebo hněvivá nenávist falešného Franse. Život je opravdu stezka mezi smrtí a ďáblem. A jít po ní dál je skutečným happyendem. Taky bych se často chtěl proměnit v plod, vlezl si do břicha a tam v klidu spal tvrdě a mírumilovně jako by mě někdo houpal v kolébce. Byl bych menším a menším, až by ze mě bylo jenom zrníčko a nakonec bych zmizel úplně. Jenomže na to je vždycky ještě čas. Asociace: Silnice, Sedmá pečeť, Lesní jahody(20.5.2013)

  • angel74
    ***

    Ponuré existenční drama Večer kejklířů považuji za jeden ze slabších Bergmanových počinů, což ovšem ani náhodou neznamená, že by šlo o špatný film. Prostě mi tak úplně nesedl. Nejvíce mě asi zaujaly, když odhlédnu od děje, siluety cirkusáckých vozů trmácející se na obzoru. Jako by předznamenávaly Bergmanovo mistrovské dílo Sedmá pečeť. Ve srovnání s tímto kinematografickým skvostem však musím jít s hodnocením níž.(2.5.2020)

  • Sandiego
    ****

    Melodrama jak má být - intenzivní, katarzní, odkrývající postavy až na dřeň zatímco ony samy vůči sobě pod povrch nahlédnout nenechají. Právě cirkusácké prostředí je jako stvořené pro vypjatost nerovného vztahu, který by však v jiných podmínkách těžko nalezl příslib další šance. Bergman vypráví lehce až rozverně, krajní deprese si nechává na později a Nykvist vše dotváří nádhernými kompozicemi a atmosferickými obrazy jakými jsou především temné komediantské vozy v podvečer putující po horizontu. Velmi překvapila Harriet Andersson - když srovnám její neotesaný a živočišný výkon v Létu s Monikou s kultivovanější a klidnější polohou Anny, zdá se mi až neuvěřitelné, že tyto role vytvořila v jediném roce. Navíc je tento snímek je ucelenější a osobitější než LsM, které více nakládá se stereotypy.(2.3.2010)

  • Marigold
    *****

    Intenzivní a nemilosrdná studie ponížení i obraz pokřivenosti charakteru varietních umělců a dalších příštipkářů. Zchudlý cirkusák Alfréd musí trpět ústrky a výsměch od podobně směšných a ponížených herců, kteří přehrávají samotnou pokleslost. Váha a intenzita obrazu je maximální, výběr hereckých typů precizně vázaný na expresivitu. Ponížení a zhnusení, podlézavost, neschopnost zakotvit a sejmout masku, jakkoli je role marnivá a odporná... velmi intenzivních 93 minut absolutně soustředěné filmové matérie. Ani krok stranou.(22.10.2008)