Reklama

Reklama

Rytíř Antonius Block (Max von Sydow) se vrací z křížové výpravy zpět domů. Když se ráno modlí na mořském břehu, zjeví se mu Smrt (Bengt Ekerot). Block však ještě nechce zemřít a vymůže si jednu šachovou partii. Ve hře je jeho život. Cestou ke svému hradu potká rodinu komediantů, která s ním pokračuje v cestě. Pokračuje i šachová partie. Procházejí pochmurným krajem, jenž je zachvácen morovou epidemií. Za úsvitu je partie dohrána. Smrt si odvádí Blocka, ten ale prodlužováním hry zachrání život komediantově ženě a jejich dítěti. (Levné knihy)

(více)

Videa (1)

Trailer

Recenze (458)

Matty 

všechny recenze uživatele

Kde jsi, má životní jistoto? Jak vypadáš, kdy ke mně promlouváš? V okamžiku smrti? V onom momentu naprosté jistoty, že se o tvou podobu nepodělím s nikým dalším? Je to život sám, pro který žijeme a smrt, jejíž vinou život smysl postrádá? Nemám se ptát, chci-li žít? Film, který se táže. A artikuluje dostatečně srozumitelně, aby mu porozuměla každá přemýšlející dospělá bytost, bez ohledu na náboženskou víru/nevíru. Postavy, z nichž každá zosobňuje určitou životní filozofii, nemají minulost, o kterou by herci opřít své výkony. Každá doplňující informace podporuje, nebo podkopává jistou ideu, pevně dané charakterové vlastnosti nemění. Životem i jeho uměleckým ekvivalentem (divadlem) otrkaný režisér přesto herce nevyužívá jenom jako kartičky s textem. Vkládá do nich velkou důvěru a kdykoli se mu nabízí možnost ušetřit záběr-odpověď setrváním kamery na hercově tváři, využije ji. I autor Bergmanova literárního talentu musí občas připustit, že ta nejzásadnější sdělení slovy neřeknete. 85% Zajímavé komentáře: Pohrobek, CheGuevara, numi, rawen, crozet ()

Tom Hardy 

všechny recenze uživatele

Působivý příběh o mnoha otázkách, na které sice nejsou dány jednoznačné odpovědi, ale film umožňuje jejich lepší vnímání i schůdnější cestu k jejich řešení. Poutavě odvyprávěný příběh plný zajímavých postav a úchvatných dialogů, který nemá daleko k divadelní hře a přesto jako film nepůsobí zdlouhavě, vynikající hudba... ()

Reklama

Galadriel 

všechny recenze uživatele

Asi jsem zase jednou narazila na klasika, který jde tak trochu mimo mě. Nemůžu filmu upřít kvalitu formy - středověk v takovémto podání působí hrůzostrašně a přitom uvěřitelně - mor, osamělí rytíři, upalování čarodějnic (ale žádné veřejné na náměstí, hezky potmě, potají v lese), fanatici a ... smrt. Vlastně ani na příběhu mi nic nevadilo, mám radši, když zůstanou věci ve filmech nezodpovězené a to "proč" ať si každý domyslí dle svého gusta. Ale přestože délka filmu je jen něco málo přes hodinu a půl, jeho dokoukání bylo pro mě docela utrpením a jednou velkou nudou, takže přes všechny vypsané klady a docela impozantní švédštinu (:-)) nějak nemám ani trochu chuť jít si shánět další Bergmanova díla a proto nemůžu ani náhodou dát lepší hodnocení... ()

Gemini 

všechny recenze uživatele

Proč by klasika klasik měla být nudná? Přes to, že se toho příliš neuděje, z každého záběru sálá mocná síla, síla touhy po odpovědích, o kterých si nejsme jisti zda nám jejich znalost poskytne blaženost nebo věčné trýznění. Jak se Bergmanovi podařilo pomocí křesťanských rekvizit, strachu a chaosu vybudovat takový pocit vnitřního smíření a "uzavření kruhu", jaký jsem poznal jen u zenových koanů, to mi zůstává záhadou. Nezbývá mi než říct: "Bravo, Mistře," a těšit se z toho, že takovéto dílo bude žít navždy. ()

kleopatra 

všechny recenze uživatele

Na film se dá dívat tak, že v atmosféře morové epidemie nahánějící hrůzu a do karet hrající náboženskému fanatismu, v němž se hledají "původci" spolčení s ďáblem, se rytíř setkává se skupinkou kočovných kejklířů, pro které má život přes všechny útrapy svůj půvab , i když je to třeba jen v podobě misky lesních jahod. Pod tímto dějovým povrchem se ale odehrává něco daleko hlubšího, každá zdánlivě banální věta je vlastně metaforou k čemusi, co hrozí zavařením mozku, pokud se do toho ponoříte tak, jak si jistě pan Bergman přál. Smrt - život?, Bůh - Ďábel? Pomíjivost - věčnost? Poperte se s tím. ()

Galerie (81)

Zajímavosti (23)

  • Předposlední scéna filmu, ve které Smrt tančí se svými následovníky, byla natočena, když část herců odjela na den domů – objevilo se tam pár techniků a turistů. (Kulmon)
  • Závěrečná scéna filmu byla podle kytaristy Janicka Gerse inspirací pro skladbu „Dance of Death“ od heavymetalové kapely Iron Maiden z jejich stejnojmenného alba z roku 2003. (vendulka7)

Reklama

Reklama