Po životě - Série 2

Gervais je nejsilnější, když se utápí v žalu. A jakkoli to jeho postavě nepřeju, poslední dvě epky jsou proti těm prvním čtyřem jak máslo a margarín. Některý gagy tu opět hladí genialitu po vlasech. Některý si dávaj repete až moc často. A pak jsou tu ještě gagy s psychiatrem, který se snaží zdolat šestitisícovku v antivtipu. (13.07.2020)

After Life je další zářný příklad toho, že nic netrvá věčně a ne každý úspěch lze zopakovat dvakrát. Zvláště pokud nemáte myšlenku a nemáte to pro myšlení. Důvod proč byla první série skvělá je jasné. Měla silnou myšlenku, životní otázky, smutnou tématiku říznutou cynickým a černým humorem. Bylo jasné, že aby druhá série byla stejně dobrá nebo i lepší musela přijít s něčím podobným, ale logicky jiným. A to se nestalo. Máme zde v podstatě stejný precedens, který je ukotvený v pohodovém životě hlavní postavy, která nemá žádné větší problémy, a když už, tak je během pár minut v pořádku vyřeší. To není drama, to není příběh. To je procházka v růžové zahradě bez ordinace. Když už se ukáže nějaký problém, ukáže se moc pozdě a jeho "řešení" přijde najednou hopem, že to vypadá totálně na palici. Série se drží nějakého humoru hlavní postavy a jiným, který občas potěší, vytvoří úsměv na tváří, ale tím to končí. Více vás spíše iritují nové a nezajímavé hlavní postavy, které nemají žádnou zajímavou linku svého děje a jenom jej uměle zaplňují. Obrovské zklamání, které se dalo čekat, ale i přesto se lehce doufalo. Nebylo to však tak neočekávané zklamání, takže se to dá přežít. Třetí série? Nemyslitelná. (01.05.2020)

Ricky zažívá v 2. sérii větší progress a zároveň využije svých zkušeností a pomůže změnit lidem kolem sebe své životy. Noviny perfektně odráží dění ve světě a 8 y.o. holčička je skvělá scénka. Gervais je na tohle génius. Příliš se na mě opakuje to, kdy v dialogu během 10s Ricky spustí nekonečné vyprávění o Lise, ale série se odehrává to v krátkém časovém úseku, takže se to dá pochopit. (26.04.2020)

V druhé sérii už není Ricky tak depresivní, sice mu pořád hrozně chybí jeho žena, ale už si váží obyčejného života a uvědomuje si, že se vlastně má dobře a hodně lidí je na tom o dost hůř a mají větší chuť žít než on. Osobně by mě zajímalo z jakého bulváru těží ty bizáry těch článků do novin, to skoro vypadá na úchylku, že tohle sbírá pro inspiraci. A co pro mě zůstává úplnou záhadou, jak si člověk, co píše pro bezplatný lokální noviny mohl dovolit krásnej barák a ještě živit tatínka v singl pokoji v pěkným důchodáku....  To je uplně mimo realitu dnešních dní. (25.01.2023)

Tenhle seriál je zvláštní meditace nad životem a vztahy v něm. Potkáváte lidi, někteří s vámi poplují déle, jiní kratší dobu. Je to hodně o tom, co nabízíte, jako na každém trhu. I když v první sérii končí Tony s pozitivnějším náhledem na život, nemá vyhráno. S některými ránami se plahočíme až do hrobu a je to jen o tom, jak se s tím naučíme žít, ne, že by se to zlehčilo, či zlepšilo. Myslím, že to byl Keanu, kdo řekl "Grief changes shapes, but it never ends. (...) yep, byl to on, tuhle část už jsem ale dohledal: People have a misconception that you can deal with it and say, 'It's gone, and I'm better.' They're wrong.” Souhlasím. Na to, jak minimalistické, velmi silné, a obdobně jako včera, Burrův Immoral Compass, s taky velmi trefným závěrem, kde se emoce mísí, ale nemůžete se tomu nesmát. (22.02.2023)