Stupeur et tremblements
Strach a chvenie
Fear and Trembling
Fear and Trembling
Fear and Trembling
Obsahy(1)
Sofistikovaná komedie Alaina Corneau vypráví autobiografický příběh spisovatelky Amélie Nothomb, jejíž kniha se stala nejlépe prodávanou novelou ve Francii. Romanticky snící mladá Belgičanka se navrací do Japonska - země svého narození - aby nalezla sebe sama v pro nás tolik záhadném a absurdním světě japonského obchodu. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (144)
Už na festivale v Karlových Varoch som si chcel tento vydarený snímok pozrieť, ale jeho popularita a kladné hodnotenia divákov mi to bohužiaľ neumožnili... Teraz som si ho pozrel s českým dabingom (našťastie japončina bola titulkovaná:) a vychutnal som si túto podarenú komédiu o tom, ako môže človek veľmi rýchlo precitnúť z ideálov o určitej (špeciálne firemnej) kultúre a ako pri tom precitnutí môže hlboko klesnúť, len aby si zachoval svoju tvár. Sylvie Testudová v tomto filme ozaj exceluje! ()
Postupně až do absurdní, nedějové grotesky dovedený popis jednoho pracovního roku v obří japonské obchodní společnosti v Tokiu, kam nastupuje sympatická mladá Belgičanka na místo tlumočnice. Kvůli nepochopení japonského myšlení, neshodám s nadřízenými, ale také několika nedorozuměním a vlastním pochybením však klesá stále níž a dostává méně důležité a více ponižující úkoly, zcela neodpovídající jejím schopnostem. Ve filmu se nevzdálíme z kanceláří firmy, možná i proto mi přišel jeho záběr velmi úzký a výpověď o rozdílech západní a východní pracovní morálky a mentality příliš povrchní a nicneříkající (i když úsměvná). ()
Strach a chvění je nezbytné nejen při jednání s císařem, ale i s tím nejbezvýznamnějším japonským nadřízeným. Originální tragikomedie o těžko pochopitelném masochismu mladé Belgičanky v kavkovském labyrintu japonské firmy. Dokonalé herecké výkony představitelek dvou hlavních ženských rolí: 85% (zatím 1365 hodnotících s průměrem 80%). ()
Komedie to asi zčásti byla, ale trochu bych teda upřesnil žánr. Hlavně to bylo celý divný. Japonci jsou prostě jinak nastavený a my Evropani je asi nemůžeme-nechceme-nedokážeme chápat. Jejich pracovní morálku jim můžeme závidět, ale já jsem teda mnohem spokojenější na dispečinku kde si dělám co chci, voblíkám jak chci a hlavně mě to celkem baví. ()
Velmi drobný až téměř minimalistický příběh francouzské dívky Amélie z prostředí kanceláře v japonské obří firmě, kam se této křehké Evropance podařilo obdivuhodně proniknout díky výborné znalosti japonštiny, od první chvíle je však vnímána spíše jako nějaká kulturní rarita čí vetřelec, proto je ostře a bolestivě konfrontována s celou řadou více či méně pochopitelných psaných a spíše nepsaných pravidel přísné firemní hierarchie, kdy se svým počátečním přístupem iniciativního nadšence opakovaně naráží, vzdá se tedy, rezignuje na své ambice vyniknout a nechá se sebou dále již jen nadřízenými smýkat ke stále pro firmu bezvýznamnějším činnostem, už jen aby nějak přetrpěla ve firmě celý ten smluvní rok, nic víc, opravdu skvělé dílo, něžně doprovázené hudbou Goldbergových variací J. S. Bacha, naplněné jemnou nadsázkou, chytrým, i když hořkým humorem, prostě nádherná, až jakási srovnávací studie dvou tak zřetelně odlišných kultur. Zajímavý komentář : Fridecka ()
Amélie Nothomb má neotřelý způsob psaní; její příběhy mají psychologicko-filozofický podtón, který můžete, ale nemusíte vnímat. To vše je někdy velmi obtížné převést na plátno... Zvláštní kniha, zvláštní film... ()
Předesílám, že na film jsem se musela koukat povinně a vzhledem ke svému chladnému postoji vůči východním kulturám jsem tušila, že nadšením oplývat nebudu. Strach a chvění je názornou ukázkou, co jsou Japonci vlastně zač, jak vypadá jejich šílený svět a hierarchie v pracovním prostředí, což je vlastně prostředí, kde tráví maximum času. Co drželo v Japonsku tu potrhlou Belgičanku, netuším, nicméně se divím, že tam vydržela tak dlouho. Neustálé kecy "překrásné" Fubuki o "západních mozcích" jsem snášela jen se zaťatými zuby a říkala si, že jestli se opravdu takhle japončíci koukají na Evropu, tak je nechci nikdy potkat. Další negativní pocit ve mně vyvolávalo Améliino chování, ze kterého jsem usoudila, že je buď jen divná nebo lesba. Hvězdičky především za povedený závěr.Po shlédutí pár Almodovarových filmů jsem napsala, že Španělé jsou blázni, ale beru zpět, blázni jsou Japonci. ()
Podivné. Zvláštní. A podivné. ()
Vskutku svérázný a nic neříkající film, ale jen na povrchu - naopak skrývá mnohé a po "prokřupnutí" slupky je velice zábavný. Příběh mladé Belgičanky Amelie, která se (se vzpomínkou na dětství strávené v Japonsku) vrací zpět do Tokia - obdivuje totiž japonskou kulturu, tradice, tokijskou megalopoli. Nastupuje do práce, kterou podle všeho získala velice obtížně. Záhy ale zjistí, že obtížnější bude vydržet. Její, zprvu dobré vztahy, se zhoršují a zhoršují. Amelie se naučí bezmoci. Situace se tak hrotí, až do bodu, kdy si uvědomíte, že je vše myšleno vtipem - katarze se ale nekoná ! Tragikomično stoupá s vaším vztekem - atmosféra houstne. Blíží se konec filmu a s ním i konec pracovní smlouvy. Amelie ale vyhrála - přece - kde by brala materiál pro své knihy, až se stane úspěšnou autorkou mezi svými v Evropě ? ()
Již kniha výborně zpracovávala rozdílnost kultur v Evropě a v Japonsku a film na to překvapivě dobře navázal. Konfrontace kultur je místy dost nemilosrdná a s hlavní hrdinkou se moc nepáře. Když se nedokážeš začlenit, tak budeš jen otáčet data na kalendáři… ne, to taky děláš špatně, tak půjdeš umývat záchody… grrr i s tím jsou komplikace. Hlavní hrdinka se ale nevzdává, zařekla se, že ten rok vydrží, tak vydrží. Mimochodem Sylvie Testudová se do hlavní role hodila perfektně, ten strach a chvění, se kterým se má předstupovat před císaře jí šel náramně. Žádná lehká komedie to rozhodně není, i když se občas zasmějete. Snímek nám ovšem výtečně přibližuje japonskou (firemní) kulturu, za což si zaslouží velmi dobré tři hvězdy. ()
Pribeh francouzky touzici se prosadit v Japonsku, kde se narodila a stravila cast sveho detstvi, je krasnym prikladem rozdilu vychodni a zapadni mentality. Podani a filmovy pristup jsou zvlastni a prezevsi snahu se film netrefil do meho rozpolozeni. Jednoduse kazdemu nesedne, ale sdeleni je jasne citelne. 50% ()
Krásně vystihnutý střet dvou odlišných kultur a mentalit, který zůstal trošku ve stínu Murrayho tokikjského pobytu ze stejného roku. Amelie zaslouží obdiv, že to tam s těmi "japonskými nadlidmi" tak dlouho vydržela. 8/10 ()
Ti japonci jsou blázni... ne, takhle jednoduše to neodbydu. Na tenhle film jsem narazil neskutečnou náhodou, ale takhle se právě u mě naráží na nejlepší věci. Sylvie v roli naprosto dokonalá, to střívko sem jí věřil od hlavy k patě. Neni to komedie, že bych se válel smíchy, ale pár (hořce) úsměvných momentů se najde a bavilo mě to až do konce. Věřim, že i když je asi firemní hierarchie vykreslená dobře, tak tady to z jistých důvodů muselo být občas lehce přitažený za vlasy. Protože každej normální evropan by si po tejdnu vzal do práce kapesní atomovku. Každopádně gaijin v Japonsku bych po tomhle filmu určitě bejt nechtěl :-) ()
Malý velký film. Ačkoliv za celou dobu nevystrčíme nos (jen občas se proletíme) z komplexu kanceláří, počítačů, kopírek, jde o velice nápadité a zábavné dílko. Zejména díky scénáři a hlavní představitelce, která bojuje tak nějak za nás za všechny, za naše západní omezené mozky jsem ochotný dát plný počet. ()
Jako náhled do Japonské pracovní hierarchie dobré. Jinak nic moc, jako komedie to funguje docela málo. Hlavní hrdinka je opravdu nesympatická a celé je to tak utažené za vlasy, že to prostě nefunguje. Humor příliš inteligentní není. Je to velká škoda, dalo se z toho vytřískat mnohem více. Jednoznačné plus je za japonské herce. Tento komediální kočkopes prostě nefunguje tak jak by měl, je na pomezí ztřeštěné parodie a inteligentního humoru a celou dobu se není schopen rozhodnout pro jedno nebo druhé. ()
Čekal jsem sondu do duše současného Japonska. Místo toho se mi dostalo sondy do duše ženy v současném světě. A musím říct, že šlo o sondu inteligentní, kvalitní a vcelku vtipnou - i když bych snímek asi nenazval přímo komedií. Japonská firma je v příběhu pouze kulisou náročnosti dnešního světa. Myslím, že kdybych sám byl ženou, přechýlí se mé hodnocení k hvězdičce páté... ()
zajimava sonda do stretu ruznych kultur, ktera misty pobavi, misty vyvola zamysleni prave nad temi kulturnimi rozpocty... bohuzel misty vyvola i zamysleni nad tim, ze to je prilis dlouhe, rozvlekle, stereotypni, dostavi se nuda... na jedno zkouknuti fajn, ale to je asi tak vsechno... ()
Celkem by to nemuselo být špatné, ale je to celkově dost nevyvážený film. Nemá vspodstatě žádnou pointu. Jde vlasntě jenom o soubor vzpomínek a historek, ilustrujících úskalí kooperace japonského živlu s evropským. Film je nahlížen čistě srkz autorku předlohy, která je hlavní hrdinkou a vyznává značně levicově liberální hodnoty, které jsou v přímém kontrastu s tradicionalistickou konzervativní japonskou filozofií. Přestože záměr autorky i filmařů byl zjevně opačný, ve mě vzbudil dojem, že cizí kultura je sice fascinující a styk s ní nás může přivést do řady komických situací, ale hlubší porozumění není jednoduše dosažitelné. ()
Vynikající, kouzelné a zvláštní. ()
Vynikájící.. Teda co se námětu hlavně týče. ()