Strach a chvění

Počas celého pracovného obdobia života som mal problémy s nadriadenými, takže som si tento film dokonalo vychutnal. V Japonskom prostredí majú tieto vzťahy tradične iný, nám cudzí akcent. Paradoxné je, že túto inakosť si musí vyžrať dievčina narodená v Japonsku, hovoriaca japonsky, milujúca Japonsko a očakávajúca od Japonska a Japoncov naplnenie svojich predstáv. Namiesto toho sa ocitá v hierarchicky organizovanom šrotovníku na individualitu a na individualitu nejaponského pôvodu osobitne. V tomto zmysle mi film pripomenul atmosféru Mravca Z. Príbeh Belgičanky v Japonsku preto nemohol dopadnúť inak, ako dopadol. Napriek rituálnym ponižovačkám bolo v pozadí cítiť, že aj samotní Japonci si uvedomujú absurdnosť a neudržateľnosť tradičných vzťahov. Chvíľu to však potrvá. V každom prípade som rád, že som tento nevšedný film neprehliadol. (22.05.2010)

Rok, který mladá Belgičanka strávila jako to nejmenší kolečko v japonské korporaci, je podán velice zábavnou formou. To je znát hlavně na komentáři glosujícím dění na plátně. Sylvie Testud je fantastická a kdyby kvůli ničemu jinému, tak jen kvůli ní stojí za to tenhle film vidět. Jo, a Japonci jsou divní! Věděli jste to? :-))) (29.12.2009)

Zábavné, děsivé i poučné! Přesně takhle jsem si představovala pracovní zkušenost cizinky v autoritářské japonské firmě, tedy až na Améliinu nepochopitelnou podřazenost. Ovšem její humorný nadhled plně chápu, a jistě bych ho byla rovněž schopna... hned, jak bych se vrátila z psychiatrické kliniky :-) (23.04.2010)

Strach a chvění je velmi zvláštní a těžko uchopitelnej film. Střet dvou naprosto odlišnejch kultur, přibližující Evropanům podivnou mentalitu Japonců, tu obratně kamufluje podivnej submisivně dominantní vztah Amélie a její nadřízené Fubuki, kterej eruptivně vyvrcholí při podávání výpovědi. Obě se chovají jako latentní lesby, i když poněkud nestandardní vztah Fubuki k Amélii není tak zřejmej a časem nenápadně vyplouvá na povrch. Prakticky celej děj se odehrává ve 44. patře budovy firmy Yumimoto a pozvolna plynoucí lyrickej styl vyprávění doprovází podmanivá barokní hudba Johanna Sebastiana Bacha. Améliiny stavy na hranici příčetnosti mají až snovou atmosféru, její zasněné fantazírování vás zanese do podivného světa, kde je létání nad mrakodrapy normální jako dýchání, a obsesivní zaujetí krásou, kontrastující s příkořím, dosahuje fetišistickejch rozměrů. Přitom je vše Amélií z pozice vypravěčky glosováno lehce, s nadhledem a zvláštním decentním smyslem pro humor. Chtěla být Bohem, pak Kristem a později, vědoma si svých přehnaných ambicí, by přijala i roli mučednice. Fubuki chtěla být mistrní v lukostřelbě. Jak výstižné. Všechny na první pohled neslučitelný prvky jsou ještě protkány symbolikou a ve výsledku nejsem schopnej určit, co že na mě tak silně zapůsobilo. Opravdu velmi zvláštní, neuchopitelně emocionální, podivně eroticky nabitej a neuvěřitelně silnej film. K naprosto dokonalýmu vychutnání bych ale ještě potřeboval shlédnout Veselé Vánoce, pane Lawrenci a asi bych si měl sehnat i knižní předlohu. Víte co má společnýho padající déšť a sněhová vločka? (12.10.2009)

Hodně suchá komedie, zasmál jsem se jen jednou. :( Ale jinak hodně zvláštní, pomalý film odehravající se převážně v kancelářích 44. patra nadnárodní společnosti YUMIMOTO.Hlavní představitelka furt sleduje svojí nadřízenou, a po chvilce začnou spolu soupeřit. 50% (12.10.2009)

Mladá Belgičanka Amélie se chce stát Japonkou, a tak se vrací do rodného Japonska, aby tam nastoupila do firmy a pracovala jako tlumočnice. Ukáže se, že její rozhodnutí jí pořádně znepříjemní život, protože pro svou podřadnou práci nakonec ani znalosti japonského jazyka nepotřebuje. Setká se zde se zesměšňováním a pohrdáním téměř ze všech stran a to do té míry, že se s tím jedna její část smíří a ona se zmítá na pochybnostech, zda skutečně není psychicky narušená, jak se jí to mnozí snaží namluvit. Skutečně v průběhu není jisté, kam se příběh bude dále rozvíjet a to mě nutilo pozorně se dívat dál. Na jednu stranu je to děsivý film, ale také komedie. Velmi zvláštní a zajímavý film, u něhož jsem se rozhodně nenudila. (21.04.2010)

S radosťou som zasvätila život bezduchému zhovadeniu. Na čo, ja hlúpa, som študovala univerzitu, keď sa moj mozog rozvíjal opakovanou stupiditou..zopakujme si: ako malá som chcela byť Bohom, potom Kristom, potom, vedomá si svojich prehnaných ambícií, by som prijala rolu mučedníčky. V dospelosti som potlačila svoje velikášstvo a nastúpila ako tlmočníčka v japonskej firme. Tam zo mňa urobili účtovníčku. Napriek tomu moj extrémny pád nešlo zastaviť. Bola som preložená na miesto "ničnerobenia" ( čo bolo pre mňa stále dosť dobré ). Tak som dospela k svojmu konečnému zaradeniu: k upratovaniu záchodov. AVŠAK CESTA OD BOHYNE K ZÁCHODBÁBE, TO JE TEDA CESTA..následne som ale pocítila zvláštnu úľavu. Keď čistíte umazanú misu, nemusíte sa báť, že klesnete ešte hlbšie.. (12.10.2009)

Film, který má sílu pohnout srdcem. 85% (26.04.2013)

Hlavní hrdinka, křehká a sympatická ve svém nezkrotném optimismu, mi byla místy až nepříjemná pro její výrazné přehrávání (patřilo to k roli, ale myslím, že jí tenhle způsob příliš nesedl). Žánr nebyl pevně daný tak se film stále ocital mezi komedií a dramatem, což bylo příjemné. Děj si tak poklidně, skoro až líně plyne a je těžké hádat jakým směrem se bude ubírat dál a v tom je jeho kouzlo, protože rozhodně nenudí. (29.09.2008)

Dvě ženy, jedna Japonka, druhá v podstatě světoběžnice. Střet byl patrný a očekávaný, ovšem nezasáhl mě tak, jak by asi měl. Zřejmě to bude tím, že až tak netíhnu k tomu dokola omílanému evropskému způsobu myšlení a pak nedokážu, vlastně ani nechci, posuzovat Japonsko či japonskou mentalitu. Co se mi líbilo a kvituji, obzvláště v dnešní době, sdělení filmu, že my lidé vážně nejsme všichni stejní a záleží na tom, odkud pocházíme, jaké máme zvyklosti, výchovu atd. atd. A rovněž oceňuji herecké kreace hlavních postav, Sylvie Testud a Kaori Cudži, obě byly báječné. (15.06.2019)

..na hornej hranici.. (24.03.2007)

Velmi dobré ztvárnění kulturních rozdílů a npochopení z nich plynoucích. Je znát, že scénář vycházel z pravdivých záznamů o tamním životě evropanky. (13.11.2007)

... aneb jak poskytovat rozkoš svým nadřízeným v japonské firmě. Ani fakt, že jsem se díval na verzi, kterou nějaký dobrák ripnul pouze s francouzským dabingem, takže slovní hříčky v japonštině jsem si musel domýšlet, mi nezabrání, abych této přesné adaptaci nedal plný počet. (23.05.2006)

7/10 (11.03.2007)

Film natočený s takovou grácií, realisticky a živě, že jsem během sledování zapomněl mrkat. To jsem poznal až v závěrečných titulcích - když mě začaly pálit vyschlé bulvy. Málokdy se stane, že bych se ve zdánlivě bezdějovém filmu naprosto utopil a s napětím ho sledoval až do konce. To už vyžaduje pořádnej kus machroviny. Navíc Sylvie Testud byla absolutně v-ý-b-o-r-n-á. Intimní a přirozená. Celou dobu jsem matně přemítal, jestli jí náhodou neznám jako nějakou dávnou kamarádku. A když ve finále předváděla "Strach a chvění", nasadila už jen příslovečnou třešničku na dort. Takže jo! Tenhle film je pro mě nečekaná událost, jejíž kvality stojí a padají s herečkou v hlavní roli. (21.04.2010)

Velmi zajimavy pohled do pracovniho prostredi Japnoska. Vtipne to sice misty je, viz. over-the-top obezni vice prezident zerouci cokoladu z Marsu, ale mnohem vic, nez komedie je to realisticky pohled na rozdily mezi Japonskou a zapadni mentalitou. Muze to pusobit smutne a drsne, ale je to svym zpusobem logicke, kdyz nekde zacinate, obzvlast jako cizinec, bude to hardcore. V japonskych firmach si na druhou stranu mnohem vic ceni veterany a dlouhodobe loyaalni zamestnance, coz je pozitivni koncept a neco na co se v CR vetsinou vubec nehraje. 7/10 (09.01.2013)

Okouzlující paralela s "Veselé Vánoce, pane Lawrenci" - tak dobrá, že ji pro sebe řadím ještě výš. Poukaž na jejich city a zahrabou tě zaživa do písku .. nebo do štosu faktur. (10.02.2009)

Pokud má být neskonalá nuda předností tohoto snímku, pak hodnotím pěti hvězdami... (31.07.2007)

Je mi jasné, že tu budu za úplně tupou uživatelku, ale nemohu si pomoci, tohle je snad jeden z nejslabších filmů, co jsem minimálně za minulý rok viděla.Je jasné, že práce v japonských firmách není žádný med, mentalita je velice odlišná, ale pokud někdo nezvládá ani obsluhu kalkulačky a ke všemu nutně potřebuje hřeben a návštěvu obchodu s oblečením, skutečné se ve firmě těžko chytne a nic jiného než fantazie a pohledy z okna mu nezbydou.....pro mě absolutně nezáživné a o ničem, víc hvězdiček ani náhodou:-) (05.12.2012)

Jistě, ten film rozhodně nenabízí komplexní pohled na japonskou "firemní kulturu", ale určité zjednodušování, respektive přenesení některých postav do charakterů ukřičených jedinců je velmi zábavné. Tlustý viceprezident neměl z tohoto hlediska chybu:-D (10.11.2008)