Stupeur et tremblements
Strach a chvenie
Fear and Trembling
Fear and Trembling
Fear and Trembling
Obsahy(1)
Sofistikovaná komedie Alaina Corneau vypráví autobiografický příběh spisovatelky Amélie Nothomb, jejíž kniha se stala nejlépe prodávanou novelou ve Francii. Romanticky snící mladá Belgičanka se navrací do Japonska - země svého narození - aby nalezla sebe sama v pro nás tolik záhadném a absurdním světě japonského obchodu. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (144)
Člověk by řekl, že jsou ti Japonci ujetí a možná, že z našeho pohledu jsou, ale ekonomika jim šlape perfektně, tak proč něco měnit, když to funguje. Chvílemi se mi chtělo smát, chvílemi jsem měl takový stísněný pocit. Film je to dobrý a rozhodně nijak nenudí. A že se nikdy pořádně navzájem nepochopíme, to je prostě jasný...alespoň v nejbližších desetiletích určitě. ()
Kolik nedorozumění může vzniknout, byť je motivace k činu tak jasná a prosta všech postranních úmyslů. Kolik velmi zvláštních argumentačních soubojů se odehrává mezi dvěma hlavními hrdinkami. Pořád jsem čekala, že se rozhovorem "něco" vyřeší, že bude pochopeno, co je zřejmé a znovu přišel další a silnější úder nepochopení a naprosto - zřejmě pro neJaponce (snad ne jen pro mě) - vychýlené argumentace. Slova pro útěchu jsou pochopena jako útok, ironie je přehlížena, slova na obhajobu nejsou vyslyšena. Zvláštní svět. Ledová krása. Strach a chvění. ()
Velmi mě potěšila citace z Veselé vánoce pane Lawrenci (jako by té potlačované homosexuality bylo v příběhu málo). ()
artově laděný příběh, kde je vtipně i vážně představena japonská mentalita – zejména v pracovním procesu. Rozdíly jsou docela velké a nedivím se autorce předlohy, že s tím měla problémy a já bych dopadl podobně. Líbil se mi styl v jakém byl film podán i absurdní tón, který přidával scénám na gradaci a některé jsou opravdu nezapomenutelné. Prozatím „jenom“ silnější 4 hvězdičky a rád si to zopakuju. [ PŘÍBĚH: 2 /// ATMOSFÉRA: 2 /// ORIGINALITA: 3 /// NÁLADA: 2 /// ART: 2 /// STYL: 2 /// CASTING: 2 (3*MAX) ] ()
Fascinujúci lyrický (vý)let, ktorý nikde nezačína, nikde nekončí a z hlavy a duše vyprcháva len veľmi pomaly. Či už svojou komornosťou, zdanlivou neohrabanosťou, alebo naivnou nevedomosťou si ma film (alebo hlavná hrdinka?) omotal(a) okolo prsta. Strach a chvenie chutili ako zelený čaj, dve hodiny som sa v posteli prevaľoval a nie a nie zaspať. Tých myšlienok, z nich plynúcich, bolo skrátka priveľa. (edit 12.3. po prečítaní lit. predlohy) Film zvládol spracovanie knižky priam dokonale, niektoré detaily dotiahol snáď ešte ďalej. Naozaj nechápem, čím si ma tento útly príbeh tak získal, ale hoci sa v ňom nedeje skutočne nič tak zásadne dramatické, stále som z neho "puf" ... a to teda poriadne. ()
Nuda, priserna nuda. A to sa v japonskej kinematografii aspon trochu vyznam, teda minimalne viem kto je/bol Kurosawa, Kitano a Miyazaki. Meno tohto rezisera mi vsak nic nehovori ..... 50 % ()
Dojem z celkem zajímavého příběhu mi zkazila především naivita postav. (I ty "zlé" byly naivní; vždyť ta japonka týrala hlavní hrdinku s dětinskou radostí.) Kromě toho mi všechny boty, kterými se hrdinka provinila proti pravidlům japonské společnosti, přišly poněkud čítankové. Střetnutí kultur na pracovišti se mi zdá povrchní, mnohem zajímavější mi připadl střet dvou hrdinek: na první pohled protikladné - obyčejná, hodná dívka vs. krásná, vznešená a podlá dáma. Jejich cíle přitom tak rozdílné nejsou - na jejich vztahu, na způsobech jejich vzájemného chování, na vyrovnávání se s překážkami je vidět odlišnost kultur víc, než v tom, co je řečeno. ()
Prostredie, v ktorom Amélia pracovala mi pripadá veľmi povedome. Ľudia, ktorými bola obklopená hrali celý čas divadlo, predstierali, že im na nej nezáleží alebo dokonca ňou opovrhujú. No v hĺbke duše to bolo všetko iné... Japonci sú skutočne podivný národ a pravé to mnohých na nich fascinuje. ()
Asi bych nikdy nechtel pracovat v japonske firme. To bylo na mne moc. A nejvic mne dostalo, jak vsichni byli oddani praci a sefovi. Jakdby nemeli zadnou sebeuctu. Snimek byl hodne hodne horky az nekdy jsem premyslel, proc uz s tim sakra davno nesekne. A tak jsem zjistil, ze svine sou vsude :) ()
Zaujimavy pohlad na zivot na japonskom pracovisku ocami idealistickej belgicanko-japonky. Opat tu vidime stred zapadnej a vychodnej kultury,tentokrat zo znacne nadneseneho pohladu (aj ked to sa hodnoti tazko,kedze v Japonsku som nikdy nebol). Ameliine vsehodnotiacoironizujuce komentare su velmi vtipne a svizne. Film ma velmi dobry spad, inteligentne dialogy,pribeh,ktory nie je vsedny a dalsi, najma iny pohlad na dnes coraz aktualnejsi stret zapadnych a vychodnych kultur. Velky prinos vidim v zachovani si velkeho nadhladu,co nechava priestor pre samotneho divaka. ()
Odlisnost dvou kultur je zde vyobrazena az do uplne absurdity. Celkem by me zajimalo, jak samotni Japonci prijali tento film...? Nastin podstaty japonske mentality je ale vystizeny trefne. Sylvie Testud v roli oskliveho kacatka postupem casu presvedci, ze je celkem zajimava holka:-). Staleta izolace Japonska od zbytku sveta je zretelna i v dnesnim globalnim svete a pokud na pomyslnych miskach vah bude Japonsko a Belgie, tak me srdce pujde na vychod, jednoznacne. ()
Film, který vás neochvějne rozechvěje svou neopakovatelnou atmosférou:-) ()
Dokonalé znázornění japonského tradičního myšlení a firemní hierarchie, podané humorným i smutným pohledem Belgičanky Amélie... ()
Forma ničím převratná, málem televizně-inscenační, ale funkční, ve službách vyprávění, které stojí za to – kancelářské roadmovie, střet civilizací v malém, „nakoukání“ do japonské podnikové kultury očima splašené, tvrdohlavé, ale citlivé cizinky, která stůj co stůj chtěla být Japonkou. Místy se člověk od srdce zasměje, místy se dojme, hodně zajímavého se dozví (o lidech z obou břehů). — Jako protipohled k zamyšlení doporučuju komentář slečny Brygmi. ()
Tento film vo mne len vyšperkoval to čo som už dávn vedel.. 1.) Najhoršia práca je nudná práca. 2.) Najhoršia práca je v neosobnom kolektíve 3.) Najhoršia práca je sterotypná práca. 4.) Najhoršia práca je keď sa iniciatíve kladú medze. 5.) Najhoršia práca je s netolerantnými nadriadenými.. Mohol by som pokračavať... Mám už zopár skúseností s takýmito jobmi.. a pravdu povediac, radšej byť nezamestaný ako toto... Absolútne som znenávidel Japonsko a Japoncov týmto filmom... Kombinácia kapitalizmu a komunizmu... Obmedzovanie ľudského ducha, ponižovanie,, a prakticky nemožnosť odísť zo zamestnania, či dostať padáka... Dokázal som preglgnúť aj také veci ako preafektovanosť nadriadených... hlavne mužov (Saito, Omochi).. Ale pri tomto filme som normálne veril, že takéto správnie môže byť v Japonsku úplne bežné... Nuž neviem... Ale neriešim... Za tú búrku nevôle čo vo mne ten film vyvolal si 5 jednoznačne zaslúži. ()
Nahlédneme do japonské firemní kultury spočívající v jasné a neobejditelné hierarchii. Řád se nesmí porušit, ač je sebeabsurdnější. Západní způsob myšlení je zde postaven do konfliktu s rigidním japonským myšlením, ve kterém se "západní" člověk cítí jako v knihách Franze Kafky. Stejně jako v knize ZÁMEK, je nemožné se čehokoliv dovolat, vyžádat si práci ke které jste přijatí, nebo snad si postěžovat - NENÍ KOMU.... ()
Zvláštny film, vyvolávajúci vo mne podivne zmiešané pocity. Akési nahliadnutie do japonskej mentality a ich zmýšľania. Pozoruhodné i zaujímavé.... ()
Skutecne chcete pracovat v japonske firme? ()
Trochu mi to připomnělo hororové historky mých kamarádů o životě koncipientů v advokátních kancelářích. Ani ne tak komedie, jako hořká satira japonské firemní kultury, a tradičních vztahů mezi nadřízenými a podřízenými. Nepochybuji že práce v takové firmě musela být pro evropana skutečná řehole, a autorka předlohy to vystihla téměř dokonale. A co nezvládla ona, to za ni udělala okouzlující Sylvie Testud. Velice chytrý film. ()
Hořce úsměvná komedie, která za svůj roztomilý francouzský šarm vděčí nejen okouzlující Sylvii Testud. ()