Memento

Když jsem tento snímek viděl v ranné dospělosti poprvé, tak jsem jej pochopil jen napůl, aniž bych to sám věděl. Po nedávném druhém shlédnutí jsem se na konci zmohl jen na tři slova, která tu radši nebudu zveřejňovat. Nadmíru oceňuji skvělý nápad pozpátku vyprávěného příběhu, který mi naprosto učaroval. (08.01.2008)

Strhující esej pro skalní teoretiky filmové naratologie? Především brilantní film se vším, co nesmí kvalitnímu thrilleru chybět. Výkony Guye Pearce, Carrie-Anne Moss i Joe Pantoliana jsou precizní, prožité, skvěle padnoucí k postavám. Hlavní hvězdou je ale Jonathan Nolan, který dává lekci ve scénáristice i v režírování. Tah přiblížit diváka k perspektivě hlavní postavy (tedy k perspektivě rychlého zapomínání uplynulého děje) vyprávěním od konce je výtečný, ale skutečnou lahůdkou je jeho ztvárnění. Nolan si se stavbou Mementa neskutečně vyhrál, rozesel po fikčním světě malé indicie, které si divák v počáteční dezorientaci může jen sotva uvědomit, a proto má dobrý důvod se k filmu vracet. Závěr (vlastně začátek) je sice velice matoucí, ale přesně odpovídá triku subjektivního vidění skrze oči hlavní postavy. Relativita vpomínek i "pravdy" minulého ztvárněná par excellence. Ale to nejzábavnější na Mementu je právě detektivní rovina, kterou si divák musí rekonstruovat tak pracně, až se mu z obracení proudu vyprávění dělají puchýře a na čele vyrážejí krůpěje potu. Pro ty puchýře a pro ten pot si Memento zaslouží pět hvězdiček a přízvisko jednoho z nejzajímavějších filmů posledních let. (11.04.2005)

90% - No jo... Nolan dostal skvělej nápad, přesvědčivě ho zpracoval, a charismatičtí herci si už jen tak surfujou na vlně skvělého scénáře. Skutečně, tento film je po všech stránkách mimořádně zajímavý. Jeho forma zpětného vyprávění scén umožňuje divákovi prožít si to, co prožívá hlavní hrdina. Divák zde nemá vzpomínky na minulost, a skládá složité puzzle z toho, co teprve bude. Já ho sice napoprvé asi nesložil správně, ale tím lépe, že se k tomuto hlavolamu budu vracet. (03.07.2008)

Tajemně, nepochopitelně a drsně se vyvíjí průměrný příběh tohoto filmu, který neskutečně obohacuje hlavní postava hrající Guy Pearce. Ten si každý druhý den po určité nehodě nevybaví nic, jen zjišťuje co má na sobě vytetovaného, co kde zanechaného, aby se pomstil za smrt své ženy. Zvláštní nápad, a ještě zvláštnější zpracování dokazuje jen jedno, že myšlení je ve filmech občas dost potřeba, přitom je to všechno tak neskutečně jednoduché, člověk se připravuje na všechno možné, jak mu dá příběh filmu zabrat a přitom je to všechno tak jednoduché. I když jak se to veme, stačí to všechno sledovat, protože každý nový den všechno začíná od znova, jako bílá nepopsaná stránka papíru, a pak že je to všechno nemožné. ---Dobře, co teda teď dělám? Aha, honím tohohle chlápka. Ne... on honí mě. (24.02.2008)

Vypravěčská paráda, kde je obrácená forma narace prostředkem, nikoliv účelem. Nolan ve své první zámořské štaci dává k dobru své oblíbené propriety (muž po ztrátě manželky stále nosí na ruce snubní prsten) a dráždí jednoduchou a úspornou filmařinou, kde hrají prim postavy a děj, jehož sledování je pro diváka náročným sportem, kde i chvilková nepozornost bere body. Fascinuje mě, jak i přes vědomí „dobrého“ konce Nolan skládá působivě dílky skládačky k sobě, přičemž reverzní forma vytváří napětí ještě silněji, než tradiční chronologie. Chce se mi říct, že kdo by to byl řekl, že tentýž člověk jednou natočí nejosobitější komiksovou trilogii a bude si moci dovolit točit velkolepé sci-fi bez používání zelených pláten, ale… zpětně mi to připadá jako promyšlená cesta cílevědomého filmaře, stejně jako tenhle film. (16.10.2016)