Ta naše písnička česká II

Na tomto filmu je vidět, že jde více než o ucelený děj o kritiku společenství čerstvě zaniklého. Spíše než příběh sledujeme epizody ze života Jana, který se nejprve složitě smiřuje s okupací, následně se snaží mít svou hrdost, ale časem se zkrátka k ústupkům snížit vlastně musí. Jak už je to u Olmera běžné, narval do filmu plno sexu a film na mě působí takovým neuceleným, neuspořádaným dojmem. Vidíme politikaření i mezi soudruhy napříč, boj o koryta, o moc, o vliv, korupci apod. A když se nad tím tak člověk zamyslí, co se de facto změnilo? Dneska je to v politice totéž, jen komunisté převlékli kabáty a rádoby demokrati se chovají stejně... (14.08.2023)

Film, ktery ani tak nemapuje jeden zivot snazici se prezit v socialismu, jako charakteristiku ceske povahy (coz mozna tvurci v dobe vzniku jeste netusili, nebo nemeli v planu). Lidi, kteri se snazi prosadit lezenim do prdele, kurvenim, pomlouvanim, lhanim a bonzovanim je nekonecny zastup i dnes. Je to proste o lidech a ne o socialismu, kapitalismu, protektoratu nebo Rakousko-Uhersku. Poloczek v roli funkcionare vyborny, Hartl hraje cely zivot stejne typy, coz z neho nedela velkeho herce, na tuto roli to ale slusne staci. Olmer byl na prelomu 80.-90. let na svem vrcholu, film me bavil svou beznadeji a hlaskami... "Vite, ze ktere strany to ma zenska nejradeji? Z te komunisticke, tam jsou totiz ti nejvetsi curaci". Vyborny filmovy plakat. (26.04.2014)

No tedy!! Na rozdíl od naprosto pitomé jedničky… Klobouk dolů. Mimochodem, jen tak na úvod, ten vtip, z které strany to má ženská nejradši, jsem neznal. Zaujala také citace Kafkova díla „Zámek“. Ta ke snímku hezky „sedla“. Prostě film o vlezdoprdelizmu tehdejších dob se vším všudy. Ano, bylo to tak a ještě horší. Viz například kniha pana Trávníčka "Zlatokopové z Pragokoncertu". Byl to snad on, kdo podstrčil panu Johnovi onen původně čtyřiceti stránkový materiál? V každém případě jsou ve filmu okamžiky silně legrační, ale také silně odpudivé. Herci to zvládli s bravurou, vedle pana Hartla tu byl i skvělý pan Poloczek. Jen velká škoda, že tento snímek autoři (zcela zbytečně) svým názvem vlastně spojili s filmem předchozím. Ostatně v tomto zde se ani tak moc nezpívalo. Možná jsem jej tak trochu nadhodnotil, ale zcela jistě se podívám znovu a pak se uvidí. (05.02.2017)

Obrovská škoda, že tento film ihned po převratu zapadnul, tak jako více filmů natočených v devadesátém roce. Tenkrát měl každej jinší starosti, než chodit na český filmy do kina. Příběh o houslistovi Janovi, kterého výborně ztvárnil Jan Hartl začíná přesně ve chvíli, kdy spojená vojska Varšavské smlouvy okupují Prahu. Aby se Jan mohl nějak uživit, tak musí dělat ústupky a vyloženě šaška pro vysokého stranického funkcionáře v prasácké roli Bronislava Poloczeka, který mohl manipulovat s kýmkoliv a jakkoliv se mu zachtělo. Opět se mě zvedal žaludek z toho strašnýho totalitního režimu, kdy mohl člověk spadnout až na dno, nebo začít z vlezdoprdelectvím a podvolit se straně a tím ztratit veškerou důstojnost. Fuj, hanba komunistům, tohle byla fakt otřesná doba. Pěkně nechutnýho a úlisnýho tajemníka si zahrál i David Matásek, jehož příčesek byl ještě úlisnější než on sám, nebo věčně ožralej funkcionář v roli Františka Husáka, kterej na jedné stranické hostině poblije celej švédskej stůl. Vít Olmer si opět nebral servítky a natočil i odvážné scénky, jak třeba Hartl orálně uspokojuje Ivanu Chýlkovou (zpěvačka), nebo jak si Broňa nechá kouřit od nějaké kurvy, anebo nehorázný kozy Lucie Bílé, které i přes lehké tričko dávají pěknej viditelnej tvar. Už jen z těchto pohledů je to zásadní a nesrovnatelný snímek v československé kinematografii. A hlavně ty papalášký žranice, chlastačky až do rána, to je vše natočeno tak přesvědčivě a téměř dokumentárně, jakoby film točila Věra Chytilová. Hodně tomu totiž přispívá kamera Jana Malíře (Věře Chytilové dělal kameru k filmům Faunovo velmi pozdí odpoledne a Šašek a královna), která je furt ve střehu a neustále mapuje každou scénu hodně detailně, zabírá různé úhly, detaily obličejů, zkrátka přesně tak, jak jsme tomu zvyklí u filmů paní Chytilové. Příběh končí těsně před Sametovou revolucí (aspoň mě to tak připadlo) a co se vše v mezičase odehrává je fakt hrozný svinstvo! Vít Olmer byl jedinečný režisér a je velká škoda, že mu po jeho posledním dobrým filmu Tankový prapor taky řádně mrdlo v hlavě (podobně jako Troškovy) a začal točit nehorázný bahno. Jeho dřívější snímky měly sakra šťávu, spád a vypovídaly energicky a bez nějakých příkras o tehdejších dobách (např. i film Bony a klid) a v osmdesátých letech byl výjimečnej a originální tvůrce. Tankový prapor, Bony a klid a Ta naše písnička česká II jsou jeho nejlepšími režijními počiny. A ještě jen malý dodatek : s hudební komedií Ta naše písnička česká z roku 1967 nemá toto drama absolutně nic společného! (02.01.2018)

Na filmu je už jasně vidět Olmerovo směřování ke sračkám typu Playgirls - sice točim film na hovno, ale dám tam nějaký mrdání, kozy a nahý prdele a snad se to chytne... Tady se ještě tak nějak držel v mezích a navíc to zachránil Poloczek s Hartlem. Mimochodem ve filmu má plno celkem známejch herců nejrůznější kratičký štěky. Hlavně mě teda dostal František Husák, kterej za celej film řekne jedinou větu a vybleje se na nějakym rautu do talířů s chlebíčkama. Pro mě je to za hodně slaboučký 3 hvězdy. A to dávám teda hlavně za nedávno zemřelýho Poloczka, protože ten byl v tý roli stranickýho funkcionáře naprosto dokonalej. (19.03.2012)