Šeptej

I po deseti letech je to vizuálně a hudebně velmi svěží film. Některé scény skvělé, jiné slabší. Co víc? Generační výpověď? Nevím... Spíš jenom takové příjemné pokoukáníčko bez jasného poselství. Možná, že ta bezcestnost, v níž se jednoduše nějak přežívá ze dne na den a z noci na noc při zdánlivě bezstarostné zábavě je právě onou slibovanou generační výpovědí, ale i tak tomu něco schází. Naléhavost? ... Možná je problém v tom, že na natočení dobrého filmu člověk potřebuje jednu zásadní věc - dostatečný odstup... (30.07.2007)

Od Davida Ondříčka jsem viděl pouhopouze zřejmě jeho nejlepší, nejprosazovanější a nejznámější film Samotáři. K Šeptej se ale také váže dlouholetá tradice kvalitního a hlavně kontroverzního filmu tehdejší doby a něco na tom pravdy rozhodně bude. Je tu pro mě ale jedna jediná scéna, která se z mysli diváka nevymaže nikdy. Jan P. Muchow prostě vybral skladbu, která pohotově hraje do not jak příběhu, tak atmosféře takové tak dokonale, že se na ní nedá zapomenout. Kdykoliv jí uslyším, vzpomenu si na tento film. Jasný je, že mluvím o Wubble U a jejich skladbě, jediné skladbě, která je dokázala tak proslavit. Minimálně u nás se nadobro slavná stala a není chvíle, kdy bych v rádiu neslyšel o její zažádání. Každopádně filmu toto rozhodně pomohlo, protože jinak mě nijak zázračně neoslovil. Post kontroverznosti v něm rozhodně je, ale to v Samotářích taky. Každopádně já jsem vše přečkal v klidu a s radostí, že jsem takový film mohl vidět. (19.04.2008)

Už první záběr diváka odradí. Zubící se debil řídí 2-taktního wartburga a zpívá si. V kolika amerických debilitách jsem tuhle ubohost viděl? No a pak následovalo útrpných 21 minut s Wilhelmovou, jenž jako slepice vypadá, hraje slepici a ještě k tomu tu slepici hraje mizerně a ještě k tomu je to slepice armádní. Pak jsem měl tu čest se seznámit s několika teplouši, co mají díru do konečníku větší než náš nový vysavač... a ještě melou blbosti a pak jsem to vypnul. Přátelé, život lidský je velice krátký. Zítra budeme v popelu nebo hlíně. Kurva, copak na to má člověk čas, sledovat blbosti? Ondříčku vyser se na to! Já jsem měl bejt původně elektroinženýr, nechápal jsem však co to je napětí. Tak jsem se na to vysral a dělám práci, které rozumím. Udělej to po mě! (09.01.2012)

Bezkonkurenčně Ondříčkovo nej, ale nejen jeho, jeden z nejlepších filmů v dějinách samostatné české kinematografie. Tatiana Vilhelmová a Jan P. Muchov podávají v Odnříčkem (nejen) napsaném filmu skvělé výkony, které září i přes lehce herecký minimalismus a důraz na dialog, který je důležitější než obraz. Film vás oslní svou výpovědí. Jakoby jste četli povídku a odehrávali si ji v hlavě. Ondříček hodně pracuje s dialogem ve vech svých filmech, "hlášky" ze Samotářů budiž důkazem, ale troufám si tvrdit, že zde dosáhl prozatím svého vrcholu a být film uveden v jiné době nebo s lepší strategií distribuce tak, aby se o něm vědělo ve větší míře a nezůstal opomenut na okraji, kde vesměs září až dosud, mohl se stát větším fenoménem než Samotáři, kteří se omezují pouze na specifickou mladší generaci, i když původně byli směřování na generaci třicátníků a čtyřicátníků. Šeptej toho v sobě ukrývá daleko více, homosexualitu, názanky zbytečného člověka (termín z ruské lit., zde je jich více, ne-li všichni), drogy, problém "pražství" a "vidláctví". Celkově jakousi nemožnost kamkoli se dopracovat, beznaděj řešenou útěkem na Mars, skoro až pohádka v satyrickém kabátě pro vnímavé. Nádhera (22.08.2006)

Když se podívám na filmografii Davida Ondříčka, musím konstatovat, že to o co se snažil se mu povedlo pouze a jenom v Samotářích. Myslím tím tedy dokonale vykreslit život "post-pubertálních jedinců". Šeptej postrádá hloubku, dialogy jsou velmi prázdné, atmosféra unylá. Jako plus vidím herecké výkony a dobře zvolené hudební motivy. Celkově spíše nuda. (31.01.2013)