Il Boemo

Amadeus z chudobince a se souchotinami. Docela by mě zajímalo, co by dnes Pepouš řekl na to, že jej po dvě stě čtyřiceti letech vyobrazil nějaký sluníčkářský čecháček místo jako božského, cílevědomého a šarmantního klasicistního génia, razícího si zářnou cestu Itálií, která mu ležela u nohou, až se z toho roztomile pohlavně roznemohl, jako slizce bezpáteřního klasicistního genitála, promrdávajícího se s vervou kariéristického parazita nemytými klíny bohatých či vlivných klasicistních Italek, až si umrdal lues. To by ale možná ještě rozdýchal. Ovšem za to, že jeho památku krutě zostudil bezprecedentní neherec a ochrnutý bezlýtkáč Vojtěch Sakmaj, mimicky se projevující výhradně v případech, kdy nosil benátskou škrabošku nebo syfilitickou masku, tak za to by dozajista někomu nasraně vrazil do prdele čembalo. Velmi úsměvné je také to velkohubé označení distributora - „velkofilm“. Ty „velkolepé“ záběry Benátek (cca deset minut baráků ze dvou metrů) v této televizní inscenaci dost připomínají slavný Trhák pana Boufingra. Počítám, že takhle za soumraku a mimo sezónu jezdili tamní člunotramvají za deset éček na hlavu Kanálem Grande, a když náhodou narazili na nějaké liduprázdné zákoutí, vyfuckovali Dicka z lodi, flákli mu na držku škrabošku, aby neplašil holuby, a nechali jej pár minut jako obvykle bezradně nehrát na goupročko, přičemž Václav akorát tak hlídal, aby je odněkud nezmerčili karabiníci a nenapálili jim pokutu dvojnásobně převyšující rozpočet filmu. „Velkokrásně“ oprýskané interiéry „velkošlechtických“ sídel, tipuji na nějaký ten squat v Braníku s pár narychlo nalepenými antickými tapetami z fotošopu a vyloupený sekáč s cigánskými napodobeninami Ludvy Šestnáctky, zase dost nápadně připomínají klasicistní holobyty, jejichž majitelé byly klasicistní socky, tudíž neměli na nábytek. Operní lóže a kukaň desetihlavého orchestru počítám vypapundeklovali někde v Karlíně a nechali mezi nimi pobíhat pár druhořadých italských a ruských!!! (dezoláti zkurvení) herců, kteří patrně makali za jídlo a prohlídku Prahy s ilegálním průvodcem, a jímž místy vkládali do huby dialogy jako z logopedické poradny. Nasraně druhé, ač je to evidentní malofilm a těžký zhovnabitch, musím připustit, že genitální Pepoušovy kompozice udělaly svoje, což spolu s kulantním nasvícením, beznadějnou strohostí, solidní etudou s malým Mozartem a jakýms takýms, byť prudce diskutadebilním, příběhem tomu jistou atmosféru i spád vnukli, a já se u toho příliš neotravoval a zas tolik nezlobil. Takže krásných 2,5000000000132. (26.02.2023)

Tak nám to tu místní znalci i kritici sepsuli co se do Josefa Myslivečka i Petra Václava vešlo! Amadeus z chodbince prej... Jsem si jist, že nejeden z komentujících ani kdo byl Mysliveček do doby než viděl film nevěděl. Mysliveček? To je malej panák Staré myslivecké ??? --- Samozřejmě má každý na svůj názor právo, ale ruku na srdce. Kdy někdo něco takového naposledy natočil aby to obstálo a já teď asi budu šokovat v celosvětovém měřítku? (Ne Jíšku prosím nezmiňujte!) Vždyť ten film byl úžasný. Příběh z konce rokoka o jednom z našich geniálních skladatelů ! To jsme na tom my Češi s patriotismem fakt tak blbě? S hrdostí na naše lidi a s hrdostí, že o nich konečně někdo natočil životopisný film? To si ty naše vlajky umíme dávat jen na profil na FB??? Srovnávat to s Amádeem jde možná tak jen díky stejné době, kdy se příběhy geniálních skladatelů odehrávaly (byť Mozart byl spíše později). Ale z hlediska rozpočtů tu srovnáváme nesrovnatelné. Já sám nejsem zrovna příznivcem oper, byť vážné hudbě holduji. Ale k operám si razím cestu jen velmi těžko a jsou to spíše jednolivé kousíčky co se mi líbí, než abych šel na něco co bude trvat 2 hodiny...  Přesto mi tohle moc sedlo. Vzpomněl jsem si u toho na nádherný film Farinelli, kterému je už taky nějaký pátek. Jestli jste Il Boemo ještě neviděli, rozhodně volte verzi v italštině. Dává to filmu nádherný dobový feeling. Vojta Dyk tu předvedl skvělé herectví a je sakra dobře, že se role Myslivečka zhostil někdo, kdo hudbě rozumí tak jako on. Už párkrát jsem s ním viděl jeho výlety do vážné hudby a vždy to stálo za to. Vždy je lepší když do not kouká někdo, kdo ví co tam ten zápis znamená (byť nezpívá), než někdo, kdo to jenom hraje. Výprava byla skvostná. Já mám rád detaily a tak jsem se občas během probíhajícího děje zaposlouchával i do zvuků z ulic linoucí se jako podkres otevřenými okny. Klapot koňských kopyt a kola kočárů, hlahol měšťanů při jakési zábavě či jen uklidňující zpěv kosů... Nádhera. Někdo si s tím vyhrál a to já umím ocenit. V Benátkách jsem byl opravdu hodněkrát, ale vždy až na jednu vyjímku svatby jen na ulicích. Vždy mne zajímalo jak to asi vypadá uvnitř v těch palácích, jejichž od řas zelené zdi zdi omývají slané vody kanálů. Jaká staletá tajuplná zákoutí a prostory asi uvnitř skrývají. Většina z nich měla vždy zavřené okenice a nebylo to věru siestou jejich obyvatel. Město se díky turistům vylidňuje a stává neobyvatelným. Teď byla možnost do těch paláců z dob kdy Benátky byly republikou nahlédnout. Na jejich nádherné fresky na zdech, iluzivní malby... Prostě nádhera. Do toho příběh našince, který miloval hudbu a chtěl se v ní zdokonalit a následně i prosadit v daleké Itálii, která tehdy diktovala tón.  Jistě, to mohlo dobrodružnější, vášnivější, napínavější, dramatičtější... Ale co když byl záměr natočit to tak jak se nakonec povedlo? Já byl spokojený, film jsem si užil a vzhledem k nízkému hodnocení přihazuji ještě jednu napsanou operu ! Tleskám! * * * * * (26.03.2023)

Velkofilm jistě ne, spíše takový většofilm. A nástupce Amadea už vůbec ne. I tak je Il Boemo velmi dobrý film, s nímž mám vlastně jediný problém. Úplně totiž nevím, co mi Petr Václav chtěl Myslivečkovým příběhem sdělit. Opravdu, nějaká zásadní hlavní myšlenka mi asi unikla, nicméně neznamená to, že jsem se při sledování nudil. Naopak jsem se bavil při řadě výborně napsaných a zahraných scén, z nichž musím zmínit především dokonalý dialog s nočníkem, za který by se nemusel stydět ani Tarantino, setkání s Mozartem nebo minimalistické, ale působivé shledání Myslivečka a jeho bratra - dvojčete (oba hraje Vojtěch Dyk - největší trumf Il Boema, je fakt skvělý). I když výsledek připomíná spíše nákladnou televizní produkci, odehrávající se hlavně v interiérech, než klasický celovečerák, nakonec mě potěšilo, že si dokázal obhájit i tu na první pohled přemrštěnou stopáž. Co víc, klidně bych i nějakou tu čtvrthodinu přidal, aby závěr nebyl tolik uspěchaný. (23.11.2022)

„Všechna sláva polní tráva.“ Nejvíc mě zaujalo intermezzo s Mozartem a důvěrné špitání po večerce u klavíru, kdy se malý génius svěřuje Myslivečkovi, svému dospělému vzoru, se svými dětskými strachy. Za tuto scénu dávám filmu hvězdu navíc. Nabubřelé baroko jsem si užíval i v levné výpravě. Ostatně, za jedno vstupné jsem dostal šest koncertů! Kompletních... Ale za to Petr Václav nemůže, že mi sudičky nenadělily hudební sluch. Sonda do milostného života šlechtičen a oparukovaných obšourníků zaujala, Dyk už méně. Když hrál a prsty mu tančily po klávesách, to mu obličej hrál emocemi, jinak jsem mu nevěřil ani nos mezi očima. ZDRAVOTNÍ OKÉNKO: [][] Kde ztratil svůj nos Michael Jackson víme, v čekárně ordinace doktora Mengeleho. Proč ale upadl nos Myslivečkovi? ♪♫ Aby se jednou měli historici o čem dohadovat. ♪♫ Vrazila se mu do něj jeho satyriáza. ♪♫ Mysliveček k syfilisu přišel jak slepý k houslím. To Vojta Dyk se nechal nakazit záměrně, kvůli hlavní roli v připravovaném remake Petrolejových lamp. [][] A jak široká je propast mezi filmy Amadeus a Il Boemo? Jeden Dyk. (17.08.2023)

Ačkoli se v souvislosti s novým životopisem Josefa Myslivečka hovoří o objevení zapomenutého, jde spíše o připomenutí jeho osoby a tvorby širší veřejnosti. Myslivečkův příběh žije v romanetu Jakuba Arbese, v životopisném románu Sonji Špálové, v opeře Stanislava Sudy a dávno před Petrem Václavem Myslivečkovi věnoval dokument Jaromil Jireš a televizní inscenaci Zdeněk Kubeček. Přesto jde v případě nového počinu o radostnou událost navazující na Václavův dokument ze zkoušek nového uvedení Myslivečkovy opery Olimpiade. Navíc Il Boemo přichází do kin souběžně s jiným českým životopisem Arvéd, což mě činí ještě spokojenější, protože domácí životopisy patřily k žánrům nejzanedbávanějším. Je skvělé, že projekt vyšel jako koprodukční a bylo možné naplno zobrazit italská léta z Myslivečkova života. Souhra Dyka a italských herců (a především hereček) je ideální, dialogy jsou převážně v italštině, ale zaznívá i němčina, čeština a angličtina. Jednotlivé obrazy jsou silné v mnoha emocích, opera je neskutečně živá a energická, naposledy se něco tak výjimečného podařilo snad jen ve Farinellim. Dokázala bych si představit ještě půlhodinu navíc, abychom mohli vidět některé kapitoly z dětství a dospívání a cosi navíc z toho pádu na dno, který byl sice nevyhnutelný, ale důvod pro něj jen naznačený. Čekala jsem hodně a dostala jsem ještě víc. (23.10.2022)