Vlak života

Podľa mňa originálnejšie, ako Begniniho priamočiarejšia "bláznivá" komédia, Vlak života je skôr úsmevná záležitosť, kde sa budete skôr usmievať, ako sa vyložene smiať. Pre Bregovičovcov z princípu povinnosť a automaticky geniálny film, ostatní, ako napríklad ja, ocenia fakt, že do témy holocaustu sú konečne (!!!) zapasovaní aj cigáni a Židia nie sú zobrazení ako anonymná trpiaca masa, ale scenár postavám dodáva charakter. Sme ušetrní krvavých scén, citového vydierania a zobrazovania Nemcov, ako tupých vrahov. Najvtipnejšie momenty sú zároveň aj tými najnapínavejšími, čo sa stáva málokedy a diváka čakajú dva prekvapivé zvraty. Jeden pred rozuzlením, ten je geniálny, ten druhý je dovetok a mnohých môže sklamať. Respektíve zanechá z filmu iný pocit, aký predpokladáte. A na to stačí jeden záber. (10.09.2013)

Sedím v kině ,běží veselá komedie o holokaustu,nálada je rozverná, -no není to psina? ---A potom ta závěrečná minuta,kdy kladivo uhodilo na hřebíček našich tupých hlav a nám docvaklo na co jsme to vlastně koukali.-Ticho.(dostalo se mi do rukou otitulkované DVD,tímto děkuju autorům titulků,ale je to jen torzo filmu,který jsem viděl v kině,-chybí dost zásadní scény,celkem asi tak deset minut,-kvalitativně je tohle DVD bohužel někde úplně jinde než biják) (28.04.2009)

Inu, vlak... přes některé věci opravdu nejede. Uznávám, že některé situace na pozadí války můžou mít v sobě groteskní nádech nebo cosi, co lze přenést i do komického až parodického žánru a existují i válečné komedie, které se mi líbily (naposledy tuším Slavný den, který vedle takových groteskních příhod zobrazil s karikaturním nadhledem postavy různých povah a postojů k situaci na konci války, včetně převlékání kabátů). Uznávám, že kouzlo filmu může spočívat někdy i v tom, že rozehraje a podá jistá témata způsobem schválně odlišným oproti reliatě. Ale parodie na holokaust a zesměšnění násilného transportu Židů, to už je něco, co jsem od prvních scén hůře rozdýchával, něco, co se pro mě již z úcty k obětem pohybuje za hranou toho, co dokážu akceptovat. Příliš nepomůže ani zvrat na závěr, s nímž film má nabrat mystifikační charakter, jelikož mě tu většinou nebavil a neoslovil ani bláznivý rozjuchaný humor, jímž režisér spolu s často šaškujícími herci obohatil dění transportu. Jedním z mála světlých bodů byl Rufus, který možná jako jediný vyšel z hlavního obsazenství se ctí, alespoň jeho výkon tady za něco stál. Tudíž 1 a půl hvězdy za Rufuse, půl hvězdy ještě za ten vlak, ale jinak jsem to spíše protrpěl a vnímal film daleko více neuctivý, než zdařilý. [40%] (24.07.2022)

"Humor je jediný důstojný způsob, jak být smutný." Tato slova Miloše Kopeckého mě napadají v souvislosti s tím, jak se Radu Mihaileanu, svým jedinečným a velmi působivým způsobem, vyrovnal s největší hrůzou v dějinách lidstva. Ukázal, že humor a nadsázka mohou být tou největší zbraní, jak se důstojně vyrovnat i se stigmatem holokaustu. Krásný film. (08.04.2014)

Autoři filmu reflektují svět štetlů východního židovstva (včetně vypravěče - kdo zná klasickou jidiš literaru, tak ví, která bije), nacismus i komunismus (tak svůdný pro mnohé mladé obyvatele tradičních štetlů) s takovým nadhledem (a přitom s vystiženou podstatou). Legrační je uvedení autora hudby - Bregovič je tu spíše a hlavně aranžérem (je snad třeba se za tuto činnost stydět? jJ přeci tvůrčí dost), nikoliv však skladatelem klasických lidových klezmerových (např. Joške joške, která zní při malebné evokaci tradičního ševcovského řemesla, typického zaměstnání řady polských a ukrajinských Židů) melodií (v konci filmu i cikánských - podstata vystižení židovské a cikánské hudby a rozdílu v přístupu jejich hráčů je vystižena dokonale). (26.05.2011)