Reklama

Reklama

Příběh dublinské soulové kapely The Commitments od vzniku na inzerát přes koncertování až k vrcholu šoubyznysu. Jimmy je nadšený muzikant a podnikatel z hudební branže, který je přesvědčen, že Dublin potřebuje špičkovou soulovou skupinu. Najít v Dublinu prvotřídní soulové muzikanty ovšem není jen tak, takže se musí spokojit s tím, co je zde k dispozici. Po nekonečném martyriu konkurzů nalezne dva talenty: první z nich je Deco (Andrew Strong), drsný řidič tramvaje, který má problémy s pitím, ale zpívá jako obživlý duch Otise Reddinga, druhým pak je Joey Fagan (Johnny Murphy), muzikant, který má soul v malíčku a tvrdí, že hrál snad se všemi od Wilsona Picketta po Elvise. Zanedlouho se kapela (pod názvem The Commitments) oťukává v místních klubech, má však na to opravdu uspět? Snímek vychází z románu Roddyho Doyla, který také spolupracoval na scénáři, a vyniká skvělými výkony mladých herců i mnoha soulových hvězd ze 60. let. Poté, co se z filmu stal hit, se herci dali opět dohromady a vyrazili na koncertní turné. (oficiální text distributora)

(více)

Recenze (72)

Shadwell 

všechny recenze uživatele

Scorsese kdysi poznamenal, že podstata filmu spočívá v tom, co se dostane do záběru a co zůstane vně. Zcela v tomto duchu možno mluvit v případě britské kinematografie posledního půlstoletí o třech vlnách: radikální, přechodové a umírněné. Éru radikální pokrývá tradice free cinema, která vnesla do hraného filmu s vehementní prudkostí kontroverzní sociálně kritická témata, soudobé společenské problémy a všední prostředí obyčejného života. K socialismu vedla režiséry neochota smířit se s nutnosti bídy, útlaku, bezpráví a poznání, že socialismus má i svou útěšnou stránku: socialisté organizovali odbory, konzumní družstva a dělnické akademie. Bouřili se proti světu, a na druhé straně pečovali o jeho vylepšení. V Británii se socialismus nikdy nepřevrhl do extrému, proto tam má dosud své pevné místo: vzpomínka na zlatou éru sociálního státu 50. a 60. let zakořenila v sociálním liberalismu labouristů, který stojí mezi doktrínou laissez-faire klasických liberálů a thatcherovsko-reaganovským neoliberalismem. V éře přechodové se sociální tématika přetahovala v záběrech s obveselením, v Commitments nevykutaný kořen free cinema zápasí o místo v záběru s hollywoodským muzikálem. Kdo nemá práci, nešuká, ale žije a neumírá hlady. To je výrazný posun. Díky uvolnění nejsou Commitments tak neútulný a skličující jako Kapka medu od Richardsona. Ze sociální tématiky klíčí lehkomyslnost a nově se etablující kulturální proudy, ačkoliv mnohost stylu na začátku při konkurzu jde proti nutnosti osobního pohledu, potažmo heslu ortodoxního free cinema „postoj znamená styl a styl znamená postoj". Ten rozdíl je u druhé přechodové éry v tom, že úzkostné zůstává společensko-politické klima v pozadí, kdežto film samotný tlačí do popředí spíše to kladné (úzkostný je snad jen projev nejspodnějších vrstev společnosti, obraz dublinského balíka infiltrujícího showbyznys); hraná inscenační rovina vytěsňuje rovinu dokumentární, psychologická etnologickou. Dokumentární film je paměť, hrané filmy jsou poznáním; síla hraných filmů je současně jejich slabostí, neboť dodávají činům dynamiku na úkor nesmlouvavého hledání pravdy. Za dost pohodlný dramaturgický trik provázející přechod od dokumentu k hranému filmu nutno považovat i obalování a zakončení každé scény křupanským humorem a před kameru náhle shůry vklouzávající defilé postav, tvářící se u toho docela přirozeně – jako kdyby bylo na dlouhometrážních narativních hraných filmech něco přirozeného. Třetí, umírněná éra, která definitivně odsunula sociální proklamátorství mimo záběr a vecpala do něj ludický kejkle rozjívené mládeže, odstartovala s Trainspottingem a Human Trafficem. Jistěže postavy jejich nekvalifikovaný joby ve fastfoodech a žehlírnách nasírají, ale nestávají se předmětem apelativního volání po změně. Třeba Danny Boyle své hrdiny prezentuje málem jako nějaké popové hvězdy. Oxymóron nadprůměrný sociální drama tak konečně není oxymóronem, s kterouž ideou prorazilo i festivalové zjevení Fish Tank o „střetu MTV generace a YouTube generace“. Fish Tank ale celý program free cinema navrací k počátkům, restartuje jej videoherností a podobností Katie Jarvis s Faith z Mirror's Edge. ()

Djkoma 

všechny recenze uživatele

Vzestup a pád jedné kapely, která navždy zmizela z povrchu zemského a nenechala tu nic. Co je na tom tak zajímavého? V podstatě nic, krom vtipného nadhledu a snahy pozorovat a smát se všem možným i nemožným problémům, které vznikají v poměrně početné hudební skupině. Film se nezbavuje nadhledu v žádném okamžiku to je rozhodně dobře, jen chvílemi působí obyčejně a je nudný a to nezachrání sebelepší vtip. ()

Reklama

emma53 

všechny recenze uživatele

To byl kýbl soulový muziky z minulého století. V komentářích se hodně píše, no nic moc, prostě je to jen o vzniku a pádu jedné kapely no a co? Mně na tom přijde třeba bezvadný fakt, že se ti herci dokázali po filmu dát do kupy a rozjet koncertní turné a to já považuju za něco skvělého. Díru do světa sice neudělali, ale tu muziku měli v krvi, tak šli do toho s vervou tehdy jim vlastní, jinak by sbalili fidlátka a každý by šel po svém. A Decovi (Andrew Strong) to jde tady i bez té deky na hlavě. ()

Jossie 

všechny recenze uživatele

Já na ten soul moc nejsem, ale dobrou muziku ocením a tady hlavně u té závěrečné písničky, těsně před rozpadem té skvělé kapely, ketrá nedokázala držet pohromadě, to mi až běhal mráz po zádech, jak to dobře znělo. Na hlavního zpěváka bylo lepší se nedívat, jen poslouchat (úžasný hlas) a na tu tmavovlasou zpěvačku byl kromě toho skvělého zpěvu i hezký pohled. ()

genetique 

všechny recenze uživatele

Nádherný zážitok. O to krajší, keď ho vidíte na plátne. Nič nevedieť sa vyplatilo. To, že pôjde o komediálnu drámu, moju obľúbenú kombináciu, som vedel a nesklamalo. Ale že budem do nebies vychvaľovať hudbu, som netušil. Netušil som, že tam vôbec nejaká bude, preto je asi moje nadšenie také veľké. To dokonalé predstavenie hercov ako muzikantov a hudobníkov, ten rytmus, živočíšnosť piesní. Ten soul! Paráda. Trhalo ma zo sedačky, behal mi mráz po chrbte, pri niektorých piesňach mi šlo srdce vyskočiť a tak som šiel s rytmom, že som kýval v kine celým radom. K hudbe dosť, už len pre tú samotnú sa to oplatí pozrieť, ale že ide aj o silný útok na bránice, práve to si vybojovalo piatu hviezdu a takmer dokonalý verdikt. 95%. ()

Galerie (48)

Zajímavosti (15)

  • Producenti chtěli, aby byl do filmu obsazen otec Andrewa Stronga - Rob. Ten však na casting přivedl svého 16 letého syna, který nakonec dostal jednu z hlavních rolí. (D3VIL)
  • Cameo Alana Parkera - hudební producent ve studiu ke konci filmu. Ve videopůjčovně pak můžeme vidět papírovou podobiznu Parkera, na policích jsou vystaveny jeho filmy. (D3VIL)
  • Píseň, kterou Natalie zpívá dítěti, se jmenuje "Jimmy Mo Mhile Stor". (D3VIL)

Reklama

Reklama