Pink Floyd: The Wall

"Ty malej sráči, jsi v tom až po krk!" Divný citát z filmu, ale jak jinak popsat surrealistický 95 minutový videoklip s naprosto úžasnou muzikou z jedné z nejlepších desek Floydů. Film o fiktivním rockerovi Pinkovi na turné, který bilancuje všechny své životní prohry (všechny semílající škola, otec zabit ve válce, rozpad manželství), bere drogy a trpí duševními problémy. Na pódiu se z něj však stává totalitní "vůdce" následovaný věrnými posluchači kamkoliv. Vyznění filmu je protimilitaristické (např. dítě hledí na těla rozkládajících se mrtvých v zákopech, lidé na nádraží volají unisono o vracení chlapců domů), přestože Pink a jeho věrní používají vojenské a ultrapravicové symboly zkřížených kladiv podobných svastice či srpokladivu, zkřížených pěstí a fanatického zdravení (odkaz na film 1984), symboly kukel a masek kukluxklanu... A do toho jde melodie s textem: "Chcete vidět, jak Británie zase vládne? Stačí, když budeš následovat červy." Trailer: http://www.csfd.cz/film/7123-pink-floyd-the-wall-pink-floyd-the-wall/videa/ (17.08.2009)

Nicota, zmar a rouhání životu - to vše zabalené do (nutno uznat) vysoce uměleckého roucha. Proto chápu celkem vysoké hodnocení, ale já ho pro obsah dát nemohu. (Umělecké hodnocení 5!): tohle ovšem naprosto skvělé: https://www.youtube.com/watch?v=P2zpA5dvUl4 (12.07.2011)

"Floydi" na velkým plátně. Funguje to a hodně. Roger Waters poskytl hudbu a o zbytek se postaral Alan Parker. Waters by se sám postavil do čela, ale jelikož dostal do vínku spíše hudební vlohy, hlavní role se ujal Bob Geldof. Zřejmě poslední vrcholové LP Pink Floyd a jedno z mých nejoblíbenějších (lepší už je snad jen Wish You Were Here). Vysoká kvalita hudby je i dnes nezpochybnitelná, stejně tak filmového provedení. (18.07.2005)

Pink Floyd: The Wall je dost možná jeden z nejzvláštnějších filmů všech dob a přesto právě o něm jeho titul zvláštního filmu znamená velmi lákavou lichotku. S použitím hudby Pink Floyd a inspirovaním skutečného života frontmana této skupiny Rogera Waterse vznikl film, který vznikl společně s novým albem Pink Floydů- The Wall. Režie se ujmul velký fanda Pink Floydů Alan Parker a právě on je strůjcem téhle šílené podívané, která vlastně vznikla bez žádného sepsaného scénáře a jenom stála na textech a vnitřních pocitech Rogera Waterse. A přesto vznikl jeden z dost možná nejosobitějších filmů všech dob. Pink Floyd má prvky muzikálu, fantasy a zároveň obsahuje výrazné a důležité animované sekvence. Je to celé velmi ambiciozní spojení Watersových vnitřních konfliktů s velmi silným pojetím, které velmi snadno jde do morků kostí. Hlavní hrdina Pink je na založen na traumatech ze života Rogera Waterse- Stejně jako Roger přišel Pink o otce za 2. světové války což byla zásadní událost jeho života, která ho ovlivnila a Waters velmi často na chybějícího otce vzpomínal i ve svých textech. Zároveň film pojednává o Watersově/Pinkově až příliš starostlivé matce, komplikovaného manželství a následného pohledu na svět. Celé tohle inspirování Watersovým životním příběhem je poté doprovázeno skutečně nepříjemnými výjevy a především je The Wall filmem, který vyniká především hudbě Pink Floydů. Hudba Pink Floydů, jejich album The Wall a film Pink Floyd- The Wall společně fungují v silné symbióze a ve finále dohromady tvoří opravdu výrazný filmový zážitek. Waters si měl původně zahrát i hlavní roli Pinka, Alan Parker mu ale upřímně řekl, že je jako herec neschopný a zvolil tak právě Boba Geldofa, který do role rozpolceného a zničeného umělce sedne bravurně. Zároveň na mně ale Geldof už pohledu působí nesympaticky a měl jsem kvůli tomu tak trochu problém k The Wall pevně přirůst. Tohle ale není film, který by sázel na herecké výkony či postavy samotné o sobě (ten film vlastně pořádně nemá ani jedno z toho). Jde totiž především o skutečnou ukázku silného vizuálního zpracování a především velmi komplikované mysli právě Rogera Waterse. Je Pink Floyd: The Wall vlastně skutečně film nebo jenom 90-minutový videoklip? Za mně jde o něco mezi tím a rozhodně to neznamená něco negativního. Je to velmi zvláštní snímek ke kterému se dost možná automatická cesta hledá příliš těžko. A přesto divák po zhlédnutí pozná, že viděl něco mimořádného. Pink Floyd: The Wall rozhodně není jen další kostkou ve zdi ale specifický filmařský unikát, který je dnes právem označován za kultovní klasiku....... (01.09.2020)

"We don't need no education. We don't need no though control. No dark sarcasm in the classroom. Hey, Teacher, leave those kids alone! All in all you're just another brick in the wall." Povinnost pro všechny filmaře, co se pokouší něco říct obrazem a hudbou. Kde jsou ty časy, kdy se ještě takoví tvůrci neutápěli v nudě a alegoriích o "majáku a díře"? (21.02.2003)