Byli jednou dva písaři

Ti dva rozšafní pánové, hloupí ve své vychytralosti, jsou občas geniální, občas mi neskutečně lezou na nervy. Tedy v tomto seriálu. Jejich rozmluvy a "moudra" jsou právě tak občas skvělá, občas na levačku. A také oba herci - Horníček mi přijde, že jede stále v dané linii (není poznat, že během natáčení došlo k tragédii v jeho rodině), u Sováka mi to přijde ale velmi nevyrovnané - jednu chvíli jede na plný plyn, jindy to celé ak nějak šolíchá. Ještě že je tam okolní osazenstvo, třeba Klára Jerneková, jež tomu dodává chvílemi větší šmrnc. (30.10.2014)

„Tak teď už konečně vím, co mi chybí.“ - „Věda, vědecky základ, pane Bouvarde…“ - „Prd! Ženská!“ - „Pane Bouvarde, jaká ženská, proboha?!“ - „Jakákoliv...“ Staromilský, šibalský, pohodový, příjemný seriál založený na situační komice a slovním humoru („Vystupovat, panstvo!“ - „Ten parchant mě dlouho srá…“ - „Co prosím?“ - „Ale povídám, že ten chlapec mě zlobí.“). Ale nechybí mu i vážnější podtón v podobě přátelství a soužití 2 kmetů. A tyto vzdělance či spíš vykutálené dědky, potměšilé nezbedy, vobšourníky a předchůdce Pata a Mata, je radost při jejich snažení (sklízející ovšem jen samou svízel a pohanu) sledovat. A výborné je i nepsané heslo seriálu: „Když už se zmýlíte, tak aspoň použijte humoru. A když vám chybí, tak ho aspoň předstírejte!“ Našla by se menší kaňka v podobě kolísavosti kvality vtipů jednotlivých epizod, přesto těch slabších 5* rád napálím. „Já mám o cvičení dokonce spoustu obrázků!“ - „S knížkou?“ - „Ne, bez knížky.“ - „Jak to?“ - „Jsem to vystříhal, páč tam byl cizojazyčný text.“ - „Jak se to jmenovalo?“ - „Kámasútra.“ (08.08.2021)

Jednoznačně jeden z nejlepších našich seriálů plný úžasného laskavého humoru a postavený na dvou skvělých hercích. Moc se mi líbí, jak a jakým jazykem jsou dialogy napsané/zimprovizované. Ač je to vzhledem k době skoro neuvěřitelné, z obrazovky dýchá úžasná pohoda. Snad není jiný seriál, který by tak dokázal zvednout náladu a u kterého by si člověk tak krásně odpočinul. O to cennější, když si člověk uvědomí, co za hrůzy vzniká dnes.. brr, raději na to nemyslet a jít se s panem Bouvardem a Pécuchetem oddávat vědám :-) (10.01.2007)

Písaři jsou skvělí a k dokonalosti chybí málo, ale přece chybí. Třeba budu po dalších zhlédnutích, který rozhodně přijdou, řikat něco jinýho, ale prozatím nemůžu dát plnej počet, jakkoliv je mi seriál sympatickej a jsem z něho nadšenej. Některý díly byly stoprocentní jednoznačně (podle mě třeba Meloun nebo Tělocvik), jiný jsou "jenom" výborný (třeba Anatomie). Horníčka mám rád a uznávám ho za všechen jeho přínos český kultuře, tady jsem s nim (jako s hercem) měl ale občas problém. Sovák, kterej je jako tradičně naprosto přesvědčivej, dává laťku pro jakýhokoliv svýho hereckýho partnera na nejvyšší možnou úroveň, a tady mi přišlo, že za nim Horníček občas pokulhával víc, než aby to člověk mohl jen tak bez povšimnutí přejít (některý scény a repliky nebyly přesvědčivý, působily nepřirozeně nebo až moc divadelně, skečovitě nebo teatrálně, atd.) - a to obzvášť v takovym seriálu, jako je tenhle, kterej největší měrou stojí na hereckym tandemu a ostatní postavy jsou výrazně a samozřejmě záměrně upozaděný. Je známý, že pro Sováka i Horníčka to byly srdcový role, že si celej projekt užívali (to je ostatně vidět) a moc o něj oba stáli, to ale ještě neznamená, že to muselo dopadnout jenom dokonale, nebo že se na to člověk bude dívat bezvýhradně a nekriticky. Vím, že se to nedá tak jednoduše srovnávat, ale nemůžu nezmínit Chalupáře - tam to zaměření na ústřední dvojici je možná o chlup menší, vedlejší postavy tam nějakej prostor dostávaj, ale i tak je dvojice Sovák - Kemr naprosto hlavní a zásadní; a přijde mi, že k Sovákovi jde Kemr víc jako herec (Horníček možná naopak víc jako člověk, to nezpochybňuju), takže na mě tahle dvojice herecky působí v mnohem přesvědčivějc. Horníček nicméně v seriálu potvrdil svoje nadání a schopnosti excelentního rétora, a ty jejich (se Sovákem) společný a hlavně improvizovaný dišputace, rozmluvy a komentáře jsou něco, co Písařům dává jedinečnej rozměr. Poslední dvě drobný výhrady mám hlavně ke dvěma ženskejm rolím - větší ke vdově Burdenové (Libuše Havelková), která mi přijde zdaleka nejslabší herečkou z celýho Písařskýho obsazení, a menší k Rozálii (Klára Jerneková), která přehrávala jenom občas. Musim ale říct, že je nádherný a je to zážitek, když člověk může objevovat v český kinematografii takovýhle vyslovený klenoty. (29.06.2015)

Je zvláštní, jak se tato dvojce nesmazatelně zapsala do srdcí i dnešní generace. Myslím, že jejich písmo bude patrné ještě dlouho potom, co už nebudu moci psát komentáře. Ano mám rád dnešní filmy a seriály, ale tento seriál a mnoho jiných podobných nás vrací zpět do těch zajímavých dob a časů....Děkuji (30.01.2011)