Byli jednou dva písaři

Nejkrásnější místo na světě je francouzský venkov! Skvělý nápad z pera romanopisce Flauberta o dvou potrhlých penzistech,kterým zbylo ještě dost energie na spoustu krásných objevů a tajů světa. Z celého seriálu na mne dýchá vlna krásy a nezlomnosti lidského ducha,obklopí Vás plno energie, pocítíte někde uvnitř velké napětí, silný vnitřní náboj. Říká se, že stárnutím se chlap vrací do dětských let-je to zde zřejmé, jen bych dodal, že spolu s životní moudrostí, jenž mu zůstala ...Kdysi jsem tento román četl po prvním shlédnutí seriálu ještě za totáče a stalo se, což je naprostá vyjímka, že jsem byl mistry Horníčkem a Sovákem natolik ovlivněn a s postavami svázán, že se mi román oproti tomuto filmovému zpracování zdál plochý a nudný. Samozřejmě tomu tak není, ale zkuste si pustit po tomto výkonu třeba tolik opěvovanou Nemocnici-nedá se,že? Co z toho tedy plyne na závěr? Neradno sledovat před hodnocením jiného seriálu! (04.06.2008)

„Tak teď už konečně vím, co mi chybí.“ - „Věda, vědecky základ, pane Bouvarde…“ - „Prd! Ženská!“ - „Pane Bouvarde, jaká ženská, proboha?!“ - „Jakákoliv...“ Staromilský, šibalský, pohodový, příjemný seriál založený na situační komice a slovním humoru („Vystupovat, panstvo!“ - „Ten parchant mě dlouho srá…“ - „Co prosím?“ - „Ale povídám, že ten chlapec mě zlobí.“). Ale nechybí mu i vážnější podtón v podobě přátelství a soužití 2 kmetů. A tyto vzdělance či spíš vykutálené dědky, potměšilé nezbedy, vobšourníky a předchůdce Pata a Mata, je radost při jejich snažení (sklízející ovšem jen samou svízel a pohanu) sledovat. A výborné je i nepsané heslo seriálu: „Když už se zmýlíte, tak aspoň použijte humoru. A když vám chybí, tak ho aspoň předstírejte!“ Našla by se menší kaňka v podobě kolísavosti kvality vtipů jednotlivých epizod, přesto těch slabších 5* rád napálím. „Já mám o cvičení dokonce spoustu obrázků!“ - „S knížkou?“ - „Ne, bez knížky.“ - „Jak to?“ - „Jsem to vystříhal, páč tam byl cizojazyčný text.“ - „Jak se to jmenovalo?“ - „Kámasútra.“ (08.08.2021)

Opravdu jeden z nejlepších (pokud ne úplně top) seriálů, které na našem území vznikly. Předlohu jsem nečetl, ale ze skazek tu i onde ji seriál minimálně humorem předčí. Je to samosebou výbornou ústřední dvojicí, která se tak bravurně doplňuje, že divák opravdu netuší, co bylo původně ve scénáři a co si pánové Sovák a Horníček právě vymysleli. A také nádhernou poetikou francouzského venkova (ve skutečnosti Trojanův mlýn v Tichém údolí v Praze). Až mi zatrne u srdce, když se Bouvard a Pécuchet naposledy vzdalují v balónu neznámo kam a já vím, že už je nikdy nespatřím... (05.01.2011)

Absolutní vrchol (nejen) české seriálové tvorby. Člověk to může vidět dvacetkrát a pořád se tomu bude smát. Improvizační schopnosti Horníčka i Sováka jsou nepřekonatelné a srovnám-li to s knihou, tak si myslím, že z ní vytáhli právě to nejpodstatnější - tu parodii měšťáka, který se domnívá, že všemu rozumí. (24.01.2014)

Pro mě nejlepší seriál jaký kdy u nás vzniknul,herecký koncert všech zúčastněných herců(mladičký Pepa Dvořák i moje oblíbená Klára Jerneková,Kemr,Moučka,Hrzán,Somr)ale především herecký koncert a troufnu si říct životní role pánů Horníčka a Sováka.Manželka mi sehnala v antikvariátu předlohu G.Flauberta Bouvard a Pecuchet (nezaměňovat za knihu,která byla napsaná podle seriálu s názvem Byli jednou dva písaři)a je naprosto neuvěřitelné jakým způsobem autoři seriálu převyprávěli děj knihy,která na mě působila spíš ponurým dojmem(mírně řečeno) Geniální dílo české seriálové tvorby. (16.02.2013)