En Passion
Náruživosť
The Passion of Anna
The Passion of Anna
Režie:
Ingmar BergmanScénář:
Ingmar BergmanKamera:
Sven NykvistHrají:
Max von Sydow, Liv Ullmann, Bibi Andersson, Erland Josephson, Erik Hell, Sigge Fürst, Britta Brunius, Lars-Owe Carlberg, Malin Ek, Barbro Hiort af Ornäs (více)VOD (1)
Obsahy(2)
Náruživost je psychologická hra, ve které Andreas, žijící z vlastní vůle izolovaným životem na ostrově, se na krátkou dobu stýká se třemi lidmi. Elis je úspěšný, ale emocionálně chladný architekt. Jeho žena Eva, trpící nespavostí, se neustále snaží vyjít vstříc lidem kolem sebe a je zcela závislá na svém apatickém manželovi. Anna, Andreasova známá, se stala vdovou poté, co při autonehodě zahynul její manžel a dítě. Posledních šest měsíců žila s Andreasem. Všechny důležité události se odehrály ještě před začátkem filmu. Nejsou odhaleny prostřednictvím konvenčních flashbacků, ale v dopisech a dialozích. (Film Europe)
(více)Recenze (60)
Bergman ako sa patrí.Znovu v celkom jednoduchej forme vystihol do detailu stránky ľudskej duše, kde sa im dostal pod povrch.O niečo menej horšie to však bolo vo výsledku, resp. génius Ingmar natočil skvelý umelecký film, ktorý sa ale mne osobne až tak pod kožu nedostal.Nič na tom, ale nemení vedomie, že láska,nenávisť, túžba, strach ...., sú Bergmanovou parketou č.1, ku ktorej sa vždy rád vraciam a nachádzam v nich zasa niečo nové. ()
Bergmanův marný čtyřúhelník, který rámuje leccos, ale jen málo náruživosti (- záhada české lokalizace En Passion). Ne, Max von Sydow s Liv Ullmann se filmem bohužel neprošoustají. Namísto fullfrontalů a plavých severských bobrů sledujeme sledujeme psychologické drama se sotva znatelnou ingrediencí detektivky, na níž zakládá zavádějící otázka - kdo ksakru vraždí ta zvířata?! Odpověď samozřejmě není jednoduchá ani prvořadá, ale stejně důležitá jako ostatní jako co jsme proboha vlastně zač, je možné z toho ven a existuje pro hovado spása? Čtyřka hlavních postav odpovídá záporně, když na ploše hodiny a půl demonstruje perverzi, slabost a selhání nejasného úkolu být inteligentním člověkem, který sám se sebou dokáže vyjít. Málo nás :-) Je známo, že Ingmar nebyl v průběhu produkce ostrovní trilogie úplně v pořádku. To nasycenou skepsi tzv. Ostrovní trilogie sice vysvětluje, ale neomlouvá. Pokřivenému světu Bergmanovy hlavy to ale na plátně i tentokrát, navíc v barvě, fantasticky sluší. Jo a ta zvířata mohl zabít vlastně kdokoliv. ()
Jo, jo, to jsou vztahy, s těmi je to vždy těžké. Rádi si je přibarvujeme a měníme dle svých přání. Opět výborná herecká dvojice a zajímavé prostřihy - komentáře jakoby reálných herců. Velmi zajímavý konec, který vás naplní mnoha myšlenkami... a doznívá a duní... ()
Záverečná časť Bergmanovej "ostrovnej trilógie". Úžasne podmanivý obraz, ktorý má okamžite dokázal vtiahnuť do deja, hoci tam skoro žiaden dej nie je. Úchvatné zábery na prostredie izolovaného a takmer pustého ostrova, kde žije len pár ľudí a ovce. A to ešte keď prišla tá čiernobiela snová sekvencia, to už som bol blahom bez seba. Film sa zameriava hlavne na 4 postavy. Andreas, žijúci osamote, ktorý sa najviac obáva poníženia a preto sa uzaviera pred svetom. Vdova Anna, ktorá hlása úprimnosť a pravdu, ale pritom sama žije v sebaklame. A nakoniec manželská dvojica, Elis, úspešný architekt, sarkastický, vyjadrujúci sa o ľuďoch s dešpektom a milujúca Eva, ktorá od druhých takisto vyžaduje lásku a pozornosť, lenže cíti, že sa jej toho nedostáva a preto považuje svoj život za márny. Zaujímavé a originálne sú vsuvky, v ktorej predstaviteľ každej zo štyroch hlavných postáv rozpráva o charaktere postavy, ktorú stvárňuje. Film je typickou Bergmanovou vzťahovou štúdiou, preniká hlboko do psychiky postáv. ()
Promyšleno a procíťeno do poslední vteřiny. ()
Moc se mi líbily komentáře herců o svých postavách, to je zajímavý experiment a také se mi líbil motiv tajemných vražd zvířat, přidání tohoto znepokujícího motivu filmu velmi prospělo. ()
Motto: "Dusí mě jídlo, které polykám. Hovna, která ze mě vycházejí. Slova, která říkám." Zvláštní film. Jeden z těch, k němuž bych chtěl mít průvodce či výkladovou příručku. Nejvtipnější je, že všechny ty vložky "filmu o filmu", které mají postavy více ozřejmit, všechno jenom více zatemní. Avšak Naruživost především chápej jako Bergmanův barevný experiment (jde o jeho první drama v barvě), vyjadřující bolestný povzdech nad filmem jako takovým, jenž už není médiem k "vyprávění příběhů", ale jen vergérusovským přístrojem k mechanickému záznamu bolesti člověka, kterým "tentokrát byl Andreas Winkelman". Bergman, jenž je zároveň vypravěčem, je tedy totéž, co Elis Vergérus, který pro svou náruživost fotí lidi kolem. Také má svou kartotéku a složku s lidmi. Jeho postavy mu jsou lhostejní, člověk tu není cílem, ale prostředkem, nikoli subjektem, ale objektem, jsou jen loutkami, s nimiž si může nakládat dle libosti a na než se divák může stejně tak dívat, aniž by cítil jakoukoli účast. Mnohem polopatičtěji je to vyjádřeno pro americké publikum (a dnes i pro nás) v Hadím vejci, kde postava jménem Vergérus, používající k záznamu svých pokusů s lidmi kameru, odhaluje své karty a přiznává se k autorství všech záhadných událostí. V předcházející Hanbě, na níž Náruživost odkazuje černobílým snem, je film zobrazen rovněž negativně, tentokrát jako manipulativní nástroj propagandy. Byl to až retrospektivní film Fanny a Alexandr, který mohl vyjádřit, že toto umění neexistuje "pouze pro potěšení". Asociace: Hanba, Hadí vejce ()
Hm.. potrhle, uchylne, zbytocne.. 2* za zaujimave spracovanie a hercov, ale inak kravina. ()
Náročný Bergman! Až na toľko, že som ho ešte v hlave nespracoval. Dosť depresívny a mám pocit, že režisérsky veľmi subjektívny. Rozhodne nejde o film na jedno posedenie! Neodporúčam začiatočníkom, ktorí chcú spoznať Bergmanovu filmografiu. Ťažké sústo i pre skalných fandov. 75% ()
Je pravda, že ani tenhle film ve mně nedokázal vyvolat takový úžas jako Persona nebo Podzimní sonáta, nicméně přesto dávám 5 hvězd. Hvězdné obsazení hraje velikou roli, vždy dokonalá Liv Ullmann a stejně dobrý Max von Sydow jsou doplňováni výbornou Bibi Andersson a Erlandem Josephsonem. Jako v Personě je zde hlavním tématem život v pravdě. Jenže je toho člověk schopen? Není někdy lepší si minulost pamatovat hezčí, než ve skutečnosti byla? Stejně jako v Podzimní sonátě vidíme, jak se lidé dokáží někdy až cíleně zraňovat, ale nejvíce zraněni tím pak paradoxně mohou být oni sami. Na druhou stranu se přiznám, že dojem z tohoto filmu ze mě, k mému vlastnímu překvapení, vyprchal celkem rychle - mnohem rychleji než třeba ze Skammen (Hanby), která se mi na první zhlédnutí nelíbila tolik jako En Passion. ()
ďalší bergmanov skvost...z celej ostrovnej trilógie mi asi vyhovuje najviac. pre mňa sú síce na vrchole iné bermanove počiny, napr. persona, ale napriek tomu plne uspokojenie... ()
Film, ktorý ľudskú myseľ rozorve na milión kúskov. Najťažšia čast z trilógie: Hodina Vlka, Hanba a Náruživosť. /80 %/ ()
Náruživost mi ukazuje mé vlastní nitro. Ukazuje mi to, čeho se tak bojím. A - to je to nejstrašnější - pojmenovává můj problém. Jak bych mohl filmu, který tohle všechno zvládne, dát jiné než absolutní hodnocení? - To dělá ta rakovina duše. ()
Po zhlédnutí všech tří filmů Bergmanovo umění v dramatech je opravdu veliké. ()
Jako starý Bergmanistka musim dnes ríct, že tohle je slaby cajicek. Zaprve je zjevne, ze Max v zivote nesekal drivi (to k tomu dulezitejsimu). A ted uz jen to povrchnejsi: dost popisne ukecany kus, kde Bergmanovi nestaci děj na to, aby předal, co predat chtel. Takze do toho musi vstupovat herci se svými moudry. ()
Nemohou, ani nechtějí spolu dál žít, vědí, že by to nakonec vedlo jen k psychickému i fyzickému násilí. Přiznám se, že jsem tenhle snímek tak úplně nepobral, nicméně některé dialogy zde by se daly tesat. Viděno nyní poprvé, a ten pohled zpět v čase je poněkud bizarní, jakoby režíroval Lars Von Trier scénář Woodyho Allena, což není náhoda, jelikož mají oba Bergmana za velký vzor. Vsuvky herců, hovořících o svých postavách, byly velmi osvěžující. Mistr potřetí z ostrova Fårö, v barvě, a opět zcela jinak. ()
Temný závěr Ostrovní trilogie (Hodina vlků, Hanba, Náruživost) o posedlosti, zapletení, strachu a základních otázek ohledně lidské existence, kolem kterých Bergman vytváří obraz trýznivého citového strádání a opuštěnosti v esteticky tvárné filmové meditaci. ()
Evidentně intelektuální film, který mě minul. Většinou jsem se nudil a těch několik psychologických náhledů do duše mě neoblomí. ()
Není to tak sevřené jako největší Bergmanovy majstrštyky, ale i tak je to vrcholný zážitek. Tvrdá sonda do (sebe)ničivé psychologie člověka. Mistr přikládá skalpel s obvyklou virtuozitou a koncentrací (jsem přesvědčen, že co do koncentrovanosti výrazu nemá Bergman konkurenci). Syrovost, brutalita a izolovanost v nitru člověka zrcadlená ve vnějším dění na ostrově. Ano, toto je život: nic si nenalhávejme. Závěrečná scéna přecházejícího a poklekajícího von Sydowa ve mně zůstane do smrti. ()
Jeden z Bergmanových filmů, který je přístupnější pro širší divácké spektrum. Psychologie postav čtyř lidí, kteří k sobě hledají cesty poznamenané jejich minulostí. Intenzivní osobní zpovědi v niž exceluje Max von Sydow. Vyústění vcelku banální. Minulosti prostě neutečeš. Je v tobě navždy zapsána. ()