Režie:
Ladislav SmoljakHudba:
Jaroslav UhlířHrají:
Ladislav Smoljak, Petr Reidinger, Jan Kašpar, Bořivoj Penc, Genadij Rumlena, Petr Brukner, Václav KotekObsahy(1)
ŠVESTKA - je to hra o stáří a její umělecká úroveň je bohužel poznamenaná i stářím jejího autora. Ale je to hra cenná právě tím, že v ní dramatik prozkoumal, jak se zralý věk podepíše na lidské duši, řeči a myšlenkové potenci.. Dialogy nejsou tak hutné, jak jsme byli u Cimrmana zvyklí, jsou jakoby roztěkané, často opouštějí dějové řečiště a tvoří slepé laguny, odkud není návratu. Také vtipy už zdaleka nemají tu razanci jako za mlada. Ale hra je to cenná právě tím, že v ní i dramatik prozkoumal, jak se zralý věk podepíše na lidské duši, řeči a myšlenkové potenci. (oficiální text distributora)
(více)Videa (1)
Recenze (245)
Švestka se po právu zařadila do mé TOP5 (možná TOP3) nejoblíbenějších her Járy Da. Výborný seminář a naprosto geniální píseň Šel nádražák na mlíčí (s ještě geniálnější choreografií, jak je dobrým zvykem) a zejména Smoljakova neschopnost udržet myšlenku a neschopnost myšlenku opustit, které fakt v rámci seminářů i her nemají svou genialitou sebemenší konkurenci a v samotné hře pak výborná zápletka i prostředí, postavy i fantastické hlášky. Téhle hře tentokrát vládne Smoljak (Dovolíte, abych vám potřásl pravicí?), ale Brukner pod maskou v trojroli a Kašpar, který sedmkrát pokořil Milešovku, si to taky slušně dávají. Švestka, kterou Smoljak hnojil vlastníma... hnojivem, patří k těm hrám, které jsou nejzábavnější a užil jsem si je nejvíc. Fakt super. "Tohle je Kryštof, ten jeho harant! Bydlí v Polžicích nebo Bezdružicích!" "Vystoupil Nastoupil" "První pád... Vodopád!" 100%. ()
"Na železnici dějou se věci, na dráze jsou zaměstnáni švarní mládenci." Švestka je první hra DJC, kterou jsem již dávno viděl v divadle na živo a již tehdy jsem se u ní výborně bavil. Ačkoliv je to hra o stáří a jeho neduzích (tj. o neschopnosti udržet myšlenku a o neschopnosti myšlenku opustit), nemyslím si, že by na ní bylo znát, že sami její autoři ji psali již maličko v pokročilejším věku. V semináři je geniální Smoljakova přednáška ve stylu projevů prof. Zdeňka Nejedlého, samotná hra je možná ukecanější než obvykle, vůbec mi to však nepřišlo na škodu. Hezký nápad je použití ženských masek, neboť se tím ty ženské postavy v typickém podání Cimrmanů stávají ještě vtipnější. ()
To vám takhle jednou jdu na hru Švestka. Dovolte, abych se s vámi velmi krátce podělil o své dojmy ze samotné hry. Švestka, ééééé, je to velmi užitečný strom. Její dříví je ideální na uzení a samotné plody v tekutém stavu mají blahodárné léčebné účinky. Avšak pozor na špačka. Hroznej prevít ten špaček. Ikdyž já znal jednoho (Špačka) a ten tvrdil, že etiketa je nesmírně důležitá věc. Neradno ji podceňovat. To jsem vám takhle v tramvaji jednou zažil, jak mladík, 1-čka to myslím byla, ta jezdí mj. kolem holešovické tržnice. Tam vám jsou tak hodní a přátelští lidé. Prodávají tam luxusní značkové zboží tááák pod cenou, že Ti chudáci si nemůžou vidělat ani na chleba. Já ale raději rohlíky. Pěkně propečené a křupavé. Není nad to se po ránu pořádně nasnídat, to vám potom jde práce pěkně od ruky. Nedavno jsem si postavil malou truhlárnu. Kšefty jdou jako po másle. Zrovna včera si jeden pán u mě objednal žebřík. Hrozně šikovná věc. Ideální při sklízení švestek.... Teď vážně. Jedno (ne)obyčejné nádraží jménem Středoplky, jedna švestka a jeden L. Smoljak resp. Přemek Hájek co neudrží myšlenku, zároveň ji však není schopen opustit a hrozně rád si potřásá pravicí. Jeden by řekl, že toto téma vystačí tak na pět (max deset) minut. Né tak v případě scénáristické dvojice S+S. Někomu se může zdát laciné, že tvůrci omílají stále dokola to samé, pro mě osobně (absurdní) slast. Když se k tomu ještě přidá Andulka Šafářová, co hrozně ráda zpívá resp. Petr Brukner a z vlaku právě vystupuje (Kryštof) Nastoupil a švestka stále neočesána, je o zážitek postaráno. Já se bavil jak seminářem, tak následně i hrou. Malá ochutnávka: „Já tam byl. První den nic, druhý den....nic, teprve třetí den....nebudete tomu věřit....Bolesti povolily co?....Ne, poblil jsem se..... Třikrát :-) Jeden z mých nejoblíbenějších Cimrmanů a důkaz, že senilita může být roztomilá. Říkejte to však člověku, co stojí pod švestkou, vedle košík, lano, pytel, háček a on neví, proč tam ten „bordel“ je....... 93% ()
pořád ještě dost dobré, ale ta bezdějovost o sobě dává vědět až moc a navíc míra hlušiny tady už taky trochu stoupla...oprava po několika dalších posleších: hlušina se občas nachází pouze v semináři, hra se postupně propracovala do mého pomyslného cimrmaního best of. Jedna z nejlepších Smoljakových rolí! ()
Slabší Cimrman, kterého drží nad vodou jen geniální Smoljakova přednáška, Skutečně jsem nechápal, proč se ve hře dějí některé věci (co má být ten motiv s držením ruky? Je to vtipné - ale PROČ to tam je?), stejně jako kde se tam najednou vzala ta sufražetka. Tato hra je bezpochyby senilní - jen nevím, kde končí záměr a začíná omyl. ()
Galerie (11)
Zajímavosti (9)
- Roli Jenny Suk má Petr Brukner ze všech svých ženských rolí nejradši. „Ono se to dobře hraje, protože ta Jenny je na půl chlap a na půl ženská,“ říká Petr Brukner. (mnaucz)
- Jedná se o první hru z repertoáru Divadla Járy Cimrmana, kde z úst Bořivoje Pence zazní slavná otázka ohledně příbuzenstva pánů Žáby a Pulce. Druhá hra, kde zazní tato otázka, je Afrika (2004). (TomasSlach)
- Typickým neduhem stáří postavy vechtra Přemysla Hájka je zapomnětlivost pustit podávanou ruku člověku, s nímž se vítá. Ve hře tak nastávají několikaminutové úseky, v nichž Hájek drží pravici některé z dalších postav. Jak se tento nápad na vtip zrodil? „Mně se hodil zážitek ze Slovenska, kam jsme jednou jeli za strašnýho počasí do jedné obce na zájezd. Místní vedoucí kulturního zařízení byl opilý. Byl ale nesmírně šťasten, že jsme dorazili, jelikož už to vypadalo na zrušené představení. Já jsem mu podal ruku a on mě nepustil a vodil mě po tom kulturním domě. Vždycky mě někomu představil, ale nedovolil mi, abych tomu druhému podal ruku. Byl tak rád, že jsme dorazili. Vykroutil jsem se z toho tak, že jsem řekl, že se musím jít převlíct, a tak mě nakonec musel pustit,“ vzpomíná Zdeněk Svěrák. (mnaucz)
Reklama