Přineste mi hlavu Alfreda Garcii

Jeden z klenotů Peckinpahovi tvorby, o kterém není řeč až tak často, ale stojí za to. Má dobrou zápletku a motiv a naplno dá pocítit jak se v 70. letech dalo přežívat v Mexiku (drsně, ale se zvlášní lehkostí - viz. UNDER THE VOLCANO). Nechybí nadměrná dávka chlapactví (Benny si vyjasňuje s recepčním, že jeho nastávající není žádna kurva) a oddanosti. A dost mě pobavil ten jakýsi "syndikát, se kterým Benny (Oates) vyjednává v hotelu a jeho dva poddaní (Webber a Young a obzvlášť vydařená scéna náhodného setkání při konfliktu s Garciovou rodinou). Peckinpah mě tentokrát překvapil vyobrazením vztahu Warrena Oatese a Isela Vega. Snad poprvé v jeho filmografii jsou tu k nalezení trochu ryzejší city od muže na hraně zákona k ženě (obvyklá škatulka "děvka a služka" se nekoná). (14.05.2010)

Scénář: Sam Peckinpah, Gordon T. Dawson .. Hořký film. A dlouho bohužel velká nuda. Alfredo Garcia je od začátku mrtvý muž a tak děj spočívá v tom, že se jede na hřbitov pro jeho hlavu. Nebojte se, to není spoilerování, tohle všechno je ve filmu jasně řečeno hned v úvodu - chci vás jen varovat před pekelnou nudou (na úrovni slabých dvou *), která to putování doprovází aneb zbytečné epizodky (ala flashbacky v Lost :-)). Je to dlouho taková nezáživná road movie dvou zoufalých milenců, kteří si chtějí přivydělat na jednom pofidérním kšeftíku. Ani jejich vztah a cesta však nepřináší nijak věrohodné natož zábavné osvěžení (částečného odůvodnění těchto epizodek se přeci jen dočkáme, ale stejně to nepřekryje onu pachuť nudy!). Zhruba po dvou třetinách děje nastává zlom a příběh se promění na klasickou honbu pomateného muže za pomstou. Příběh najednou začne svižně plynout a ostře kontrastuje se zbytečně nevěrohodnou více než polovinou filmu. Ale konečně baví a přináší něco pamětihodného. Suma sumárum, Bring Me the Head of Alfredo Garcia si minimálně jedno zhlédnutí určitě zaslouží, ale doporučuji se obrnit na už zmíněný velice slabý rozjezd. Dodávat, že mi mexické prostředí, kde se Peckinpah nejčastěji pohybuje, vůbec nesedí, snad už ani nemá smysl. (02.11.2006)

Někdy trpím podivným rozdvojením osobnosti. Nemám rád násilí ve filmu, přesto se mi líbí filmy Sama Peckinpaha, kde násilí hraje dost podstatnou úlohu. O tomto filmu jsem četl, že rozděluje diváky na dvě poloviny, jedni ho odmítnou, druzí ho ocení nejvyšším hodnocením. Myslím, že to tak není, není to film, který by měl polarizovat diváky. Přesto připouštím, že na tom něco bude, že pro ty, co zrovna nejsou Peckinpahovými fanoušky, to může být složitěji stravitelné sousto. Já to strávil lehce a někdy si dám repete. (29.06.2007)

"Come on, Al, we're going home." Film, jenž Peckinpah natočil v silném drogovém a alkoholovém oparu, si v ničem nezadá s jeho předešlými a mnohem známějšími klasikami. Postupně navyšující se tempo, hustá atmosféra a vynikající tah na branku, především to mě upoutalo na snímku, který je řazen k Peckinpahovým nejosobnějším. Hlavní postavu, Bennieho, v podání Warrena Oatese lze s jistým přitažením za vlasy považovat za režisérova alter ega. Vlastně celý snímek je celoživotní Peckinpahovou cestou, podobně jako Bennieho, pomalu směřující do pekel. (03.11.2007)

Zpočátku jsem vážně nechápal, co na tomhle „gringo“ filmu všichni vidí. Muž a žena a piknik a konvenční režie. Téměř hodinu Hlava budila dojem brakovitého, nezajímavého a hloupého pozdravu z Mexika, který mě jenom utvrzoval v přesvědčení, že Peckinpah byl hajzl, šlo-li o zacházení se ženami. A potom se něco změnilo, kdesi cosi křuplo, hlava opustila svého majitele a najednou jsem sledoval docela jiný film. Bizarní, surrealismem přiotrávenou frašku, směřující k další brutální ukázce režisérova charakteristického rukopisu. Poslední třetina filmu je v tom nejlepším smyslu „baadasssss“ a nadchne i naštve zhruba stejné množství lidí. Intelektuálové mohou opět vést polemiky, jestli je glorifikováním násilí, když zhrzenej klavírista zahraje nejkrvavější symfonii svého podělaného života na úkor životů mnoha posluchačů, ale osobně se nedokážu přimět hledat za tím vším něco jiného než zmatené shrnutí životních postojů jednoho unaveného notorika (Peckinpah Hlavu označoval za svůj nejosobnější film). Apendix: Když už několik desítek minut nudy za několik desítek minut kombajnového masakru, pak raději Scottova Muže v ohni . 70% Zajímavé komentáře: Renton, Exkvizitor, Lookass (04.03.2009)