Přineste mi hlavu Alfreda Garcii

Dalo by se žíci, že je to typicky brutální Peckinpehovský film. Bohužel mi moc nesedí prostředí, ani obsazení a film je až na několik minut na konci poměrně nudný a ani některé etudy, které mi do příběhu moc nezapadaly, ho nedokáží nijak oživit. Dlouho jsem váhal, jak ohodnotit, ale stejně mi nakonec vychází jen tři hvězdičky, které jsou na pomezí spíše ke čtyřem, než ke dvěma. (05.08.2007)

Snímek, jehož shlédnutí je pro fanoušky Sama Peckinpaha povinností. Počet mrtvol zde sice nedosahuje genocidních rozměrů "Divoké bandy", ale i tak si divák lačnící po explicitně podaném násilí přijde na své. Znalec výše zmíněného proslulého westernu se navíc může bavit srovnáváním výkonů řady herců účinkujících v obou filmech, od předsavitele hlavní role Warrena Oatese (v D.b. Lyle Gorch) po zadavatele titulní objednávky Emilia Fernandeze (v D. b. taktéž hlavní záporák - generál Mapache). Škoda jen že účast Krise Kristoffersona měla tentokrát vpravdě jepičí život :-). PS: CheGuevara na CSFD o Samu Peckinpahovi nejednou píše jako o šovinistovi a alkoholikovi. Inu, pokud budou výsledkem alkoholismu a šovinistických postojů tak skvělé filmy jaké točil tento tvůrce, pak by měla začít řada režisérů přinejmenším chlastat... (Aby sráželi dámy loktem z barové stoličky, to si přece jen netroufám navrhovat :-D). (17.10.2007)

Typický kousek z dílny Sama Peckinpaha vystavěný na půdorysu tradičního westernového dramatu - osamělý muž pověřený ÚKOLEM a čelící nástrahám, protivenství a přesile nepřátel. Příznačná je obvyklá Peckinpahova fascinace násilím a mačismus, kdy ženy jsou redukovány na pouhé sexuální objekty a hříčky v rukou silných mužů. Podobně jako u slavnějších Strašáků je hlavní hrdina zpočátku podceňovaný outsider, jeho motivace je navíc čistě materiální, ale v průběhu se projevuje mimořádné odhodlání ba zarputilost, navíc přibyde motiv pomsty. Ve filmu se prakticky nevyskytují kladné postavy, přežijí jednoduše ti, co střílí rychleji či mají větší štěstí. Celkový dojem: 70 %. (30.03.2009)

(1001) Přiznám se bez mučení, že jsem se u filmu věnovala ručním pracím, takže neměl moji naprostou a nepřerušenou pozornost, ale i tak si myslím, že to nebyla jenom moje vina, že jsem měla celou dobu velmi silný pocit, jako bych náhodně přepínala mezi několika nesouvisejícími filmy na různých kanálech. Prolog a konec shodně dost božské, a kdyby mi někdo teoreticky odvykládal premisu a obecný děj, tak by mi to připadalo jako super nápad, ale když se na to doopravdy podívám, tak wtf? Skoro všechno, o čem jiní kritici píšou, že je na filmu cenné, mi připadá nesmyslné, a to je ještě ke všemu stejný pocit, jaký ve mně vyvolával i zatím jediný další film, který jsem od Peckinpaha viděla, a to Pat Garrett a Billy Kid. (A Warren Oates je zde ve své roli stejně machisticky nechutně oslizlý jako James Coburn tam, takže to je asi ten Peckinpahův proslulý rukopis?) Jestli je pravda, že Oates režiséra během natáčení naučil brát kokain, tak se ovšem nedivím, že vůbec nechápu, o čem tento film medituje, a taky se tím vlastně dost vysvětluje. Jako by neexistovala žádná korelace mezi milionem těch defilujících emocí, respektive mezi těmi způsoby, jakými se je rozhodl režisér před kamerou organizovat. (16.04.2018)

Na jednu stranu sice typický Peckinpah (Mexiko, hutný westernový feeling, drsnost, špinavost, zpomalovačky), tentokrát ale až příliš často utahaný a rozvleklý. V 70's to tak možná nepůsobilo, o 50 let později už ale bohužel ano. Navíc dějová odbočka s dvojicí motorkářů je sice vcelku zábavná, pro děj ale v podstatě zbytečná. A ve srovnání např. s Útěkem tu dvakrát nefunguje ani milostná linie, jež má sloužit jako srdce příběhu. Film tak mohutně zachraňuje zejména finální půlhodina, která je "peckinpahovská" v tom nejlepším smyslu slova. 70 % (03.08.2023)