Režie:
Sam PeckinpahKamera:
John CoquillonHudba:
Ernest GoldHrají:
James Coburn, Maximilian Schell, James Mason, David Warner, Klaus Löwitsch, Vadim Glowna, Roger Fritz, Fred Stillkrauth, Véronique Vendell, Senta Berger (více)Obsahy(1)
Americký režisér Sam Peckinpah (1925–1984) po svých profesionálních i osobních excesech hledal v polovině sedmdesátých let jen těžko práci v Hollywoodu, a tak ochotně přijal nabídku Wolfa C. Hartwiga, německého producenta, který se do té doby živil převážně výrobou erotických filmů, aby pro něho v jugoslávských exteriérech natočil adaptaci válečného románu Williho Heinricha „Trpělivé maso“. Zaujal ho pohled „z druhé strany“, drama těžce decimovaných německých vojáků na Tamanském poloostrově v roce 1943, a především téma, společné pro celou jeho tvorbu a nejvíc snad pro jeho mistrovský western Divoká banda (1969) – pohled na skupinu mužů na nesprávné straně, kteří uznávají pouze loajalitu jeden k druhému. Seržant Steiner (James Coburn) je vynikající a mnohokrát dekorovaný voják, ale válku nenávidí. Příchod nového velícího důstojníka, kapitána Stranskyho (Maximilian Schell) s jeho prušáckým nadšením, ho v tom jenom utvrdí. Steinerovi muži svého velitele slepě poslouchají a jeho nadřízení plukovník Brandt (James Mason) a kapitán Kiesel (David Warner), otupení vlekoucí se válkou, jeho svérázné jednání tiše tolerují. Železný kříž se stal posledním velkým Peckinpahovým dílem, působivou výpovědí proti válce. I když Peckinpah v evropských podmínkách nemohl pracovat se svým obvyklým štábem, jeho pečeť je patrná zejména v mistrovsky zvládnutých akčních sekvencích ukazujících válečnou vřavu. Na filmu také naštěstí nejsou vidět finanční problémy, do nichž se producent Hartwig na konci natáčení dostal a které Peckinpaha donutily k improvizacím. (Česká televize)
(více)Recenze (230)
Peckinpahova tvorba je zajímavým způsobem rozkročena mezi minulostí a budoucností. Právě na Železném kříži se to dá velmi dobře vysledovat. Technickými postupy, především ultra-rychlým střihem, střídajícím se s efektními zpomalovačkami, předbíhá film dobu bezmála o několik desetiletí. Avšak v rovině narativu se ohlíží zpět. A teď nemám na mysli zasazení příběhu do období 2. světové války. Hlavní postava Steinera, symbol autorových názorů, postojů i životní filosofie, jako by snad ani nebyla z dvacátého století. Je přenesena do válčícího Německa z dob dávno minulých, téměř zapomenutých. A ať již její vidění světa založené na cti a pevném charakteru sdílíte, či je vám proti srsti, stejně ve vás nakonec vzbudí určitý druh obdivu. Jako ostatně vše, co je ve své jedinečnosti vzácné. ()
Už jsem viděl i lepší válečné filmy. Jedna slušnější akce na začátku a pak až do Stranskyho podrazu ticho po pěšině (i v zákopech), což pro válečný film není nejlepší vizitka. Při postupu skrz obsazené (resp. znovudobité) území se sice něco děje, ale umím si představit líp vypointovaný konec. Je to přesně mezi třemi a čtyřmi, ale za ty blbosti ala při bombardování řešíme podpis kvůli vyznamenání kapitána, při ústupu zase nemá německý colonel na práci nic lepšího než filosofovat. A rozkazy asi udílí papoušek... ()
Zkazky nelhaly, že se jedná o poslední velký film Sama Peckinpaha. S první filmovou ligou se rozloučil s obrovskou grácií. Opustil Divoký západ, opustil Americký zločinný jih, opustil zapadlou Anglickou vesničku a vydal se do Druhé světové války na Ruskou frontu. A již od samého začátku je znát, že nepůjde o všední zážitek a že půjde o jeden z nejtypičtějších filmů Sama Peckinpaha. Herecké obsazení dokázal Sam vždycky vhodně zvolit, tentokrát snad úplně nejlépe. James Coburn coby nalomený drsný četař rytířských ctností a Maximilian Schell v roli prušácky fanatického kapitána byli omračující. Bitevní scény jsou ohromné - jeden výbuch a jedna krev. Sam si rovněž nebral servítky a brutalitou se nešetří (zastřelení dítěte, ukousnutí koulí, mrtvý voják v blátě, přes kterého se vesele jezdí). "Železný kříž" je válečný film s velkým V, protože jede naplno. Je doslova přehuštěn lidským utrpením, absurditou, smradem z nábojnic a řinčením tankových pásů. Sam Peckinpah v nejlepší formě. Bohužel naposledy. ()
"Viete ako nenávidím všetkých dôstojníkov,,,?" Tento vojnový film má svoju kvalitu i dnes po toľkých rokoch. Videl som to už asi 4-5 krát, ale až teraz v originálnom znení. Sam Peckinpah sa netradične rozhodol vyrozprávať príbeh z pohľadu nemeckých vojakov, čo v tej dobe nebolo zďaleka bežným javom. Vojakov znechutených, ktorým je osud Hitlera a jemu podobných dávno u prdele. Bojujú jeden za druhého, kámoš za kámoša, nie za veľké nemecké víťazstvo. Packinpah vedel robiť filmy a vedľa výborného hlavného motívu- smiešnej honbe dôstojníka za Železným krížom , tu máme sympatickú partiu nemeckých vojakov na čele s desiatnikom Steinerom v podaní J. Coburna. Jediné, čo môžem filmu vytknúť je, že v nemci nehovoria nemecky a pomerne mnoho spomalených záberov, ktoré už dnes akosi vyšli z módy. Rád by som to videl bez nich. 80%. ()
"Then I will show you, where the Iron Crosses grow." Nejvíc mě dostaly úvodní titulky (už při nich poznáme, že jde o Peckinpahův film) a závěrečná scéna aneb "Jak se to nabíjí, Steinere?!" James Coburn tady dokazuje, že je to herec přesně pro tenhle typ filmů (tvrďák a sympaťák k pohledání) a teprve ve filmech od Peckinpaha ze sebe vydal to nejlepší. ()
Galerie (98)
Zajímavosti (25)
- Počas svojho pobytu v nemocnici má Steiner (James Coburn) halucinácie, počas ktorých počuje akýsi nemecky hovoriaci hlas. Ide o hlas Adolfa Hitlera a časť prejavu z 1.9.1939, v ktorom ohlasuje inváziu do Poľska. (beso74)
- Natočeno v Jugoslávii s penězi, které poskytl porno producent ze Západního Němce. (ČSFD)
- Nemci by mali používať guľomety vzor MG42, čo boli zbrane známe vysokou kadenciou streľby (1200-1500 výstrelov za minútu). Avšak vo filme sú nahradené vzorom M53 - juhoslovanskou kópiou MG42, ktorá sa však líšila podstatne nižšou rýchlosťou streľby (len 500-600 výstrelov za minútu). (beso74)
Reklama