Divoká banda

Málokterý režisér přistupoval k westernu jako k žánru genderově natolik vyhraněnému. Na divokém západě Sama Peckinpaha o ženskou, která by nebyla jenom courou na jedno použití, nezavadíte. Zdejší zástupkyně něžnějšího pohlaví vás akorát dokážou v tom nejneočekávanějším okamžiku střelit do zad. Pokud tedy jste jedním z nemilosrdných banditů nepovažujících cenu lidského života za nic, co by se nedalo vykoupit pár set zlaťáky. Tihle chlápci mají nejlepší léta svého života dávno za sebou, chystají se sfouknout poslední velkou akci, která by jim zajistila pohodlný důchod. Ale nikdy nic nejde tak hladce, jak bychom chtěli. Divoká banda je brutální, ani kapku nepřikrášlený pohled na mexicko-americké hranice v době, kdy začaly jezdit první automobily, létat první letadla a vymírat poslední opravdoví kovboji. Co na tom, že zrovna tihle byli proradnými krysami střílejícími nevinné, každý si vydělával jak uměl, tak to bylo a bude. Hranice mezi dobrem a zlem, láskou a nenávistí, přestaly na filmovém plátně existovat již dávno, Sam Peckinpah si je však dovolil odstranit ze žánru natolik zidealizovaného a cíleně odtrženého od reality, že to nemohlo zůstat bez odezvy. Americký western měl svá nejlepší léta za sebou, Divokou bandu lze tedy vnímat také jako konec jedné a nástup jiné éry. Stárnoucí kovbojové zahraní pohasínajícími westernovými legendami v posledních minutách filmu doslova masakrují žánr, který je proslavil. 90% Zajímavé komentáře: Pohrobek, genetique, mm13, Sista (20.10.2006)

Scénář: Walon Green, Sam Peckinpah .. Who the hell is „they“? Pieta divokému západu, který díky dokončené síti železnic, všudypřítomným vojenským jednotkám a téměř vyhlazeným indiánům už není tak divoký a natož nespoutaně svobodný jak býval. Sam Peckinpah sice vytvořil zajímavý svět, ale kouzlo narušuje nahodilá samoúčelnost přestřelek, šedivost většiny postav a nějaké ty jejich nelogické excesy v jednání. Popravdě mi tento film o úpadku nechutnal, i přes několik úchvatných scén (a teď nemyslím ty akční), tak jak mnohé klasiky westernu z dob, kdy byl americko-mexický západ skutečně divoký.. (23.08.2006)

Nevim nevim... To geniální veledílo se nedostavilo. Jen vizuálně překrásný, silně nekorektní a místy až nepřiměřen brutální western s podivně přehrávajícími herci ve vedlejších rolích a rušivou hudbou... Jako důkaz velké liberálnosti Hollywoodu a Ameriky jako takové na přelomu 60. a 70. let zajímavé, jinak ale nic, co by mne výrazněji oslovilo. Emoční dopad v mém případě nulový... (07.04.2009)

Konečně dobrý western. Je trochu netradiční, že je film zasazený do začátku 20. století. To ale vůbec nevadí, spíš naopak. William Holden vede partu odpadlíků, která si jako jeden ze svých úkolů zvolí přepadnout vlak plný zbraní. Vše se ale samozřejmě zkomplikuje. Ve filmu je dost drsná na intenzivní akce na svou dobu. Krví se nešetří. Akorát závěrečná scéna už mi přišla trochu přehnaná. Jsem zvědavý, pokud se bude točit remake. "Tihle chlapci už začínají páchnout." (04.05.2019)

[2006] Jakkoli byl Sam Peckinpah výrazně starší než ostatní progresivní američtí tvůrci šedesátých let, v pomyslné neúctě k tradicím zašel mnohem dál než mladíci kolem něj. Hrdinové Divoké bandy jsou amorální zabijáci, děti se baví mučením zvířat, násilnou smrtí zemřou desítky lidí... Zároveň však film nelze obvinit ze samoúčelnosti či glorifikace násilí, na to je příliš promyšlený a nejednoznačný. Jeho jízlivost totiž tkví hlavně v ironii, s níž demytizuje westernový žánr, jehož zároveň využívá jako paralely k právě probíhající válce ve Vietnamu. Podobně jako ve svých prvních filmech i zde Peckinpah stírá hranici mezi dobrem a zlem. I člověk, který je skupině „anti-hrdinů“ v patách, k nim ve skutečnosti morálně patří a pouze si vykupuje svobodu ___ Titulní postavy mají ve své morální nejednoznačnosti daleko i do psychologizovaných westernových antihrdinů padesátých let (počítaje v to i Waynova Ethana ze Stopařů nebo Stewartovy rozhárané muže s divokou minulostí v Mannových filmech). Jde o chladnokrevně vraždící divoké chlapíky, kteří se od jiných padouchů liší víceméně jen loajalitou k sobě samým a uznáváním jakéhosi kodexu cti. Divák přitom není manipulován do pozice hodnotového souhlasu, ale nevyhne se tomu, aby s nimi sympatizoval, přestože zabíjejí, kradou a bijí ženy. V souvislostech doby vzniku přitom stojí za pozornost, že jejich jednání je podmíněno lidsky (prostě chtějí peníze), nikoliv ideologicky (neskrývají své činy za boj o lepší společnost). Zároveň jde o tragické peckinpahovské postavy na cestě, které nikdy nenajdou klid a domov, po kterém vlastně touží. ___ Divoká banda nestaví pouze na zpochybnění hodnotových hledisek, motivu ztraceného přátelství a tragických hrdinech, kteří najdou naplnění života paradoxně ve vlastní smrti. Z filmařského hlediska jde především o snímek s propracovaným rytmem, který pravidelně zrychluje a zpomaluje (a to i v rámci jednotlivých scén - zejména v závěrečném masakru). Film není přehlcován klimaxy, naopak na ně diváka nechá čekat s vědomím, že přijdou. V Divoké bandě jsou čtyři takové scény, přičemž všechny jsou jinak vystupňované a pracují s různým typem práce s časem: úvodní přestřelka, pád mostu, přepadení vlaku a závěrečný masakr s dlouhou expozicí. Každá z nich by mohla být samostatným vyvrcholením filmu... ___ Porovnávání jednotlivých vrcholných scén mezi sebou (např. debaty typu, zda je více fascinující vlaková loupež, nebo závěrečný masakr s hromadou mrtvých) ale většinou nevede k uspokojivým závěrům. Divoká banda je zkrátka fascinující celá... A stejně jako s jen lehce znatelnou melancholií tematizuje konec Divokého západu a začátek moderního věku (ve filmu se objevuje automobil), i ona je vlastně koncem jedné westernové éry a začátkem nové. Éry smutnější, syrovější, drsnější, násilnější, mnohoznačnější, ale zároveň melancholičtější, na jejímž konci stojí Eastwoodovi Nesmiřitelní. (08.05.2019)