Režie:
Ingmar BergmanScénář:
Ingmar BergmanKamera:
Sven NykvistHrají:
Liv Ullmann, Erland Josephson, Bibi Andersson, Jan Malmsjö, Gunnel Lindblom, Barbro Hiort af Ornäs, Anita Wall, Wenche Foss, Bertil Norström, Ingmar Bergman (více)VOD (1)
Obsahy(1)
Obraz rozpadu jednoho manželství a opětovného bouřlivého setkávání a vzdalování se obou protagonistů. Obraz dvojice lidí, kteří nemohou žít spolu ani bez sebe. Roli Marianny napsal Bergman pro Liv Ulmannovou po odeznění jejich hlubokého vztahu. V tomto filmu režisér do značné míry opustil svoji metodu "obrazů krajin duše" a složitý vztah dvou exmanželů vyjádřil civilnějšími prostředky, oproštěnými od přemíry symbolů a metafor. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (124)
Životné etudy a ľudské osudy, ako vystrihnuté z filmov Woodyho Allena a Bélu Tarra. Od plného hodnotenia mňa osobne odradila extrémne dlhá stopáž, ktorá už hlavne v druhej polovici dáva značne zabrať. Bergmana nejako extra nemusím, ale tematika každodenného života so všetkými tými trampotami, naviac s chytľavou ústrednou dvojicou, to by som si nerád nechal ujsť. ()
Velmi nepříjemná sonda do jednoho rozpadajícího se manželství, která ale překvapivě vůbec nepostrádá naději v lepší zítřky. Jednoznačně Bergmanova scenáristická masterclass. Jestli je to v něčem závádějící, tak je to dnes už do očí bijící šovinismus často až nesnesitelné mužské postavy, ale navzdory tomu je to pořád velká síla. A Liv Ullmann tady hraje neskutečně - cítil jsem to s ní všechno. "Sometimes I don't think of you for hours and it's heaven." ()
Kdybych film viděl přibližně za 30 let, tak bych ho asi hodnotil a komentoval úplně jinak. Manželství je nesmysl, to už ví dnes asi každý a jen čekám na den, kdy bude něco tak stupidního oficiálně zrušeno. Film je nám servírován strašně nudnou a nepříjemnou cestou aneb kecy, prdy, mašinky. Postavy vypouštějí z úst jednu píčovinu za druhou a zřejmě si u toho připadají hrozně důležitě. Prakticky celý film jsem se neskutečně těšil na jeho konec. A vůbec, k filmu jsem před jeho zhlédnutím choval dost silné předsudky. Toulal se mi na hardisku snad něco přes 2 roky, několikrát změnil složku a jednou i samotný hardisk. Za sousedy míval skvosty světové kinematografie i laciné porno. Moc dobře jsem věděl proč zhlédnutí tak dlouho odkládám. Na něco takového jsem se musel cítit v naprosté psychické pohodě, aby existovala alespoň teoretická šance, že ten paskvil dokoukám. Zadařilo se. Film mi nabídl přesně to, co jsem od něj dlouhé roky očekával, tudíž se jedná a naprosto nekoukatelnou sračku. Velmi rád ho nyní přemístím do odpadkového koše i s přiloženými titulkami, přičemž netuším, zda je švédština tak debilní jazyk a nebo jestli je překladatel až takový retard, když postava 30 vteřin mluví a je to přeloženo 5 slovy. Je tu však ještě jedna věc, která mi udělá větší radost, než přemístění této sračky do odpadkového koše. Vysypání koše. Bergmana už zřejmě nikdy více aneb třikrát a dost. ()
DVDčko sedělo uvelebené mezi Fellinim, Szabóem, Kurosawou a devíti dalšími bratříčky z Bergmanovy dílny a vyčítavě se na mě dívalo. Vyčítavě, protože na ně už rok sedal prach a já se na ně nechtěl podívat. A věděl jsem proč. Už po prvních deseti minutách mi bylo jasné, že je něco špatně. Přiznám se, vydržel jsem to ještě dalších devadesát minut a pak byl vděčný za to, že můj přehrávač je vybaven dvaatřicetinásobným posuvem. Ne, tenhle film není pro mně. Nemá vůbec nic z toho, co mám na Bergmanových filmech rád. K jeho pochopení je asi potřeba přežít dvacetileté manželství, jinak vážně nevím. Tohle se mě nedotýká. Jedna hvězdička za to, že je to Bergman, a druhá... sakra, zrovna nic mě nenapadá - aha, za to, že jsem si ten den uvařil moc dobré rizoto. Hm, asi si popáté pustím Sedmou pečeť... ()
Jeden z nejlepších počinů tohoto švédského génia. Ingmar Bergman byl ženat celkem pětkrát, takže je celkem jasné, odkud čerpal při psaní scénáře. Scény z manželského života jsou drsné, cynické. Stopáž se zdá monstrózní, ale film ve skutečnosi uteče velmi rychle. Je to zásluha Liv Ullmann a Erlanda Josephona. Jejich chemie je famózní stejně tak jako jejich dialogy. Bergman se obešel bez všelijakých vizuálních fines, jenom naslouchá a zprostředkovává nám "reality show" ze života jedné manželské dvojice. Chcete poznat pravou nefalšovanou tvář manželství? Zapomeňte na Válku Roseových a dopřejte si výjimečný zážitek, jenž zničí vaše růžové brýle a ukáže vám opravdový život. ()
Galerie (53)
Photo © Cinematograph AB
Zajímavosti (14)
- Po odvysílání série ve švédské televizi vzrostla v zemi rozvodovost a zdvojnásobil se počet manželských párů vyhledávajících pomoc poradny. (novoten)
- Místo filmu se původně jednalo o šestidílnou televizní sérii. Celková stopáž činila 295 minut a kvůli sestříhání na film byla zkrácena téměř o polovinu. (novoten)
- Snímek se původně měl ucházet o Oscara, ale kvůli původnímu odvysílání v podobě série nebyl uznán jako vyhovující pravidlům Akademie. (novoten)
Reklama