Divotvůrkyně

Životný príbeh Helen Kellerovej je nepochybne obdivuhodný a má veľký výchovný význam pre ľudí v obdobnej situácii. Nemôžem však tento príbeh a jeho význam zahrnúť do hodnotenia filmu. Pri ňom ostáva obdivuhodným iba výkon Anne Bancroftovej a s prižmúrením oka aj výkon Patty Duke. Ale to, čo predvádzajú obaja rodičia ma dosť znechutilo. Mohol to byť vynikajúci film. (20.07.2009)

Tak toto ma dostalo. Nevedela som si predstaviť, ako sa dá hlucho-slepé dievčatko naučiť znakovú reč. Malá však bola extrémne inteligentná. Okrem toho mala milujúcich rodičov a šťastie na úžasnú vychovávateľku, ktorá sa nevzdávala. Helen sa nielen naučila znakovú reč, ale vyštudovala aj vysokú školu, stala sa z nej spisovateľka a dožila sa 88 rokov. Chvíľami sa na to ťažko pozeralo, metódy vychovávateľky boli spočiatku naozaj drsné, ale iná možnosť nebola. Film zamával asi s každým, čo len trochu citlivým človekom. (02.06.2023)

Uvažuji o nejvyšším hodnocení a hned Vám řeknu proč. Ať přemýšlím, jak chci, nenapadá mě těžší látka na zfilmování než je příběh učitelky, která díky operacím dokáže opět vidět a přijede učit slepou-němou-hluchou-nezvladatelnou dívku z bohaté rodiny, o které si každý myslí, že je ideální případ pro psychiatrickou léčebnu. Naneštěstí pro mě, Arthur Penn věděl jak na to a přizval nejen Anne Bancroft, která tu nechá kus svých nervů, obličeje a zubní protézy, ale také Patty Duke, která dává zapomenout na herecké velikány jako Dustin Hoffman nebo Al Pacino a strká jejich herecké výkony do kapsy u svých šatiček od bahna. Na co oni dřeli roky, ona zvládá ve svých 16nácti letech. Na obou zmíněných herečkách leží všechna tíha snímku, kterou jim režisér posadil na záda, ale ony se s přehledem dokáží vzchopit a unést 106 minut společně aniž by byl divák nespokojen. Krom toho jen málo snímků se může pišnit tak vynikajícím scénářem plným důvtipných dialogů. Pochybuji, že šla Divotvůrkyně natočit nebo zahrát lépe. Přes všechnu tu kvalitu dám jen hodně silné 4* ... Ale jinak je to opravdu silný snímek, který by neměl uniknout žádnému milovníkovi vynikajících hereckých výkonů ani malých-velkých lidských příběhů. (14.08.2009)

Životný príbeh Helen Keller je natoľko zaujímavý, že úplne chápem to množstvo filmov a dokumentov, ktoré sa ním inšpirovali. Špeciálnou časťou jej života je obdobie detstva (opísanom v autobigrafickom diele "The Story of My Life"), kedy sa súcit jej najbližšej rodiny začal prejavovať na jej správaní skôr negatívne a tak jej rodičia povolali mladú (takmer slepú) učiteľku Anne Sullivan, ktorá svojou odvahou a odhodlaním dokázala Helen vysvetliť význam slov a našla spôsob, ako s ňou komunikovať... Toto je jeden krásny film, na ktorý nikdy nezabudnem. Ináč, výkony oboch herečiek v hlavných rolách boli doslova fantastické. (13.03.2009)

„Poslušnost bez pochopení je slepá“. Nic nevidět, nic neslyšet a napsat o tom knihu – při čtení životních osudů Helen Kellerové se neubráníte němému úžasu. Jako první hluchoslepá vystudovala vysokou školu, načež bylo její jméno po dlouhé roky spojováno s bojem za práva žen, dělníků a … a tak dále, Wikipedie je ostatně přístupna každému. Divotvůrkyně mapuje její „převýchovu“. Za obrovského psychického i fyzického vypětí učitelky Annie Sullivan (více než skvělá Anne Bancroft) se z rozmazleného a zbytkem rodiny jaksi neúčastně tolerovaného divocha stává dítě chápající základní souvislosti světa a především života v něm (závěrečná scéna s kapkou vody vychází také z reality). Teprve druhý režijní počin Arthura Penna (a zároveň jeho třetí zpracování téže látky, po televizní a divadelní adaptaci) je sugestivním snímkem o nesmírném odhodlání a touze zvrátit status quo. Nutil mě klást si neustále otázku, jaké to je. Jaké to je, nemoci vnímat svět okolo sebe zrakem ani sluchem. Nevím, stále nevím a nedokážu si to představit, ale Divotvůrkyně bez sentimentu dokazuje, že i s podobným handicapem lze žít. Jenom přetrpět krušné počáteční chvilky, zde zastoupeny scénami, jež vážně není příjemné sledovat, přestože tušíte, že jinudy cesta nevede. Snad patnáctiminutový „teror“ v jídelně, jehož výsledek může někomu vzhledem k množství vynaloženého úsilí připadat malicherný, nedokážu pro jeho působivost připodobnit k žádné jiné scéně z dříve vzniklého filmu (teprve o čtyři roky později dosáhl podobného „psychicky-deptavého“ efektu Mike Nichols ve Virginii Woolfové). Ve scéně snídaně, mající charakter otevřeného boje, se krásně snoubí Pennova nekonvenční režie, „živá“ kamera Ernesta Caparróse a herecké výkony obou protagonistek (ne, Patty Duke ve skutečností není hluchoslepá). Vědom si faktu, o jak ojedinělý zážitek je připravuji, citlivějším jedincům sledování Divotvůrkyně stejně nemohu doporučit. 85% (17.02.2009)