Krtek

Nebyť vopred, aspoň okrajovo, oboznámený s menom a dielom A. Jodorowskeho a pustiť si El Topa s očakávaním zážitku z výnimočného medzi bežnou westernovou produkciou by muselo byť bolestivé. V dobrom prípade vyústenia prekvapivé, úchvatné. Dielo nepochybne výnimočné a zároveň stojace samo, nie osamelé, skôr sebestačné, vymykajúce sa žánrovým mantinelom, z ktorých si robí akurát povrchový tenký kabátik................... Jodorovsky ponúka symbolickú púť, cestu človeka za spásou, hľadanie vykúpenia, spravodlivosti a boha, alebo autobiografickú šifru režiséra osobne (s prihliadnutím na obsadenie sa na post hlavnej postavy) možno alegóriu Krista, či niečo ďalšie, úplne iné, iba dobre fungujúci efekt je taktiež jednou z početných alternatív výkladu diela. Snímka rozpráva príbehy prostredníctvom obrazov sýtych na detaily a (nielen) náboženskú symboliku, často pripomenie tvorbu surrealistov (najmä) R. Magritta – kombinácie bežných objektov do nie bežných zátiší, zhlukov, či S. Dalího, napríklad pri vyobrazeniach spúšte po krvi preliatí pripomína tiež sériu obrazov P. Brueghela tematizujúcu 7 smrteľných hriechov, alebo H. Boscha počas dovolenky na divokom západe, Jodorovskeho vízie tancujú religiózne bizarný time-warp na hranici surreálna v rytme rôznorodej hudobnej zložky........................ Silnou stránkou je nevypočítateľnosť príbehu. Jazyk autora je v striedmom tempe zašifrovaný, ponúkajúci možnosť viacerých interpretácií, a ťažko zrozumiteľný, neustále vynáranie ďalších a ďalších symbolov, ponúka sa taktiež možnosť hlásajúca – všetko je to len pre efekt, iba umné poskladanie jednotlivých nápadov do zložitej a súdržnej konštrukcie podobenstva v žánrovom obalení. Ak, je toto správnou možnosťou, efekt sa podaril na výbornú, obzvlášť čo sa týka už spomenutej vizuálnej stránke búrajúcej hranice a smerujúcej až ku kultovosti . Zrozumiteľnosť dostáva miesto dobrého adepta na bod do vášnivej diskusie. V konečnom dôsledku, subjektívna interpretácia má vlohy na bytie atraktívnejšou než potenciálna „správna interpretácia“ El Topa........................ Výrazným motívom prestupujúcim naprieč celým dielom je rozklad a smrť – každá vražda je nasnímaná v štýle estetického excesu, kopa mŕtvych králikov, ukrižovaná koza, horda mrzákov utekajúca k „svetlu“, kde ich čaká poprava, obskúrnosťou vyplnená obrazotvornosť hrá prím, morbidita je jedinou explicitne sa vyjadrujúcou zložkou vo filme (tým pádom tiež najvýraznejšou), zároveň ďalším elementom pritakávajúcim mystickej, vo finálne kruto pesimistickej aure El Topa. Obsahovo ťažko determinovateľné, obrazovo úchvatné, v oboch smeroch excentrické. „Ikony sa nemaľujú. Ikony sa píšu.“ ....................... A Jodorovsky veru vie. (02.07.2013)

Po nadšení ze Svaté hory jsem se na krtka těšil, ale bohužel na rozdíl od Svaté hory, která aspoň rámcově dává smysl, jejíž obrazy jsem byl schopen interpretovat a sledovat ji mě od začátku bavilo, je Krtek daleko víc meta, a to na můj vkus až příliš. Hned ze začátku mě celkem rychle začal nudit a dokoukal jsem to jenom s velkým sebezapřením v naději, že se to někde v průběhu zlomí. Nezlomilo. (04.01.2021)

„Být příliš dokonalý je chyba.“  Inu.. kdyby se Jodorowsky tolik neopájel samým sebou a svou vlastní dokonalostí, mohl by být výsledek ztrávitelnější. Ústřední děj s přesahem do podobenství měl rozhodně cosi do sebe: jak v první polovině, kdy Krtek coby krvelační gangster na koni bojuje se svými protivníky, až ho jednoho dne zlomí prohra v podobě dobrovolné sebevraždy jednoho soupeře, tak v té druhé, kdy se dostáváme do města plného bizarních a šílených rituálů. Některé scény v této části, nejvíc asi provádění ruské rulety s rozesmátým farářem coby rozhodčím, mi připadaly v rámci podobenství zkaženého světa správně úderné a znepokojivé i zábavné současně. Vyzdvihnout musím i vizuální stránku a plno ojedinělých surrealistických nápadů (nimiž se to ovšem v těchto starších artových filmech z Mexika často přímo hemží), které mě v tom často dokázaly upoutat a rozvířit chvilkovou nudu i zastínit hůře uchopitelnou symboliku. Problém jsem měl však s nataženou délkou a pomalým tempem ve chvíli, kdy samotný děj tu nejednou probíhá celou řadu scén v poněkud monotónních variacích na to samé, stejně tak s nejedním (někdy až mírně samoúčelným) bizarně nechutným výjevem. Na oplátku musím prásknout, že nikdy jsem nebyl fanouškem westernů, takže ač do jisté míry oceňuji pokus o velmi svéráznou, silně surrealistickou variaci na tento žánr v duchu podobenství, nijak mi k srdci nepřirostl ani Krtek. [55%] (31.12.2022)

Ano, patřím k omezeným idiotům, jak řekl Jodorowsky - komu se film nelíbí, je omezený idiot... vy pětihvězdičkáři jste zase osvícenci noo. Podle mě je film umění KRÁSNÉ. A to je to, co mi v Krtkovi chybělo. Opravdu se nechci dívat se na zvrhlé, perverzní, nechutné, zvrácené a fakt hodně hnusné výjevy. Dělat z tělesně postižených lidí ještě větší postižence a chudáky - jako pardon, ale tohle nemám za potřebí. Dělat ze stařen ještě starší a nechutně perverzní baby, to teda taky ne. Závěrečná střelba je vrchol zvrácenosti. Na filmy se nedívám proto, abych viděla hnus. Krtek mi ze začátku přišel docela nápaditý a originální, což mám ráda - tím myslím první část, kdy šlo o pistolnický souboj. Ale události potom mi úplně celý dojem pokazily. Jodorowsky až moc zatlačil na pilu. Pořád jsem se v tom snažila najít "něco". Jenomže to něco jsem nenašla a zbyl mi jenom ten "hnus". A kvůli tomu jsem celou známku srazila, protože mi to pokazilo celý film. Jednou jsem se pousmála, to přiznávám - při scéně "zázrak", jak si hráli na ruskou ruletu, ale jinak jsem se šklebila a nechápala, proč se režisér najednou rochní v takových výjevech. Bylo to jako kdyby se z lidí snažil udělat co největší chudáky, mrzáky, odporné individua apod. Působilo to na mě asi tak, jako když si někdo stoupne před vozíčkáře nebo postiženého člověka, ukáže na něho prstem, začne se smát na celé kolo a ještě na něho plivne. Tohle je můj hlavní pocit z filmu. Ty dvě hvězdy jsou za první půlku filmu. Ještě jsem asi zapomněla dodat, že kdyby vše skončilo tím, jak El Topo zabil poslední ho pistolníka, tedy spíš, jak pistolník zabil sebe a tím vyhrál, tak film hodnotím výš ;) jde mi čistě jen o ten strašný konec. (29.07.2008)

Jojo, buďto chorý výmysl zkouřeného podivína nebo geniální parafráze Bible, Freuda a spousty dalších věcí. Pořád se nemůžu rozhodnout. Ať tak či tak, jedná se o jeden z nejoriginálnějších a nejpodivnějších (v tom dobrém slova smyslu) filmů, co jsem kdy viděl. Při cestě domů jsem se motal jako zfetovaný. Po první části už jsem se oblékal, že půjdu spokojeně domů, a pak jsem se podíval na hodinky a zjistil, že nás čeká ještě hodina.. Ten film není krátký a režisér nechá v tom nekonečném přívalu podivností a absurdit diváka pěkně vykoupat. Pak se to teprve rozjelo: sklep plný postižených, ruská ruleta, děsivý bordel plný odporných tlustých bab.. Druhá polovina se mi líbila ještě víc a celkově... No, nevím, nejsem si teď jistý vůbec ničím, ze sálu jsem se vykrádal s vidinou toho, že lidi na ulici vytáhnou pistoli a zastřelí mě. (08.09.2008)