And Then We Danced
Da cven vicekvet
Et puis nous danserons
Kým sa tancuje
And Then We Danced
And Then We Danced
Režie:
Levan AkinScénář:
Levan AkinKamera:
Lisabi FridellHrají:
Levan Gelbakhiani, Bachi Valishvili, Ana Javakishvili, Giorgi Tsereteli, Tamar Bukhnikashvili, Marika Gogichaishvili, Kakha Gogidze, Ana MakharadzeObsahy(1)
Od útlého věku je Merab součástí národního souboru tradičních tanců, kde mladé dívky a chlapci pohybem vyjadřují duši národa. A ten stojí na pravoslaví, tradičních genderových rolích a rodinných hodnotách. Pro jakékoliv odlišnosti zde není místo. Nejen striktní pravidla tance, ale i rigidně smýšlející společnost tak ovlivňují život tvrdě trénujícího mladíka, jehož snem je vystupovat v zahraničí. Když se ale na tréninku objeví Irakli, Merabův svět se otřese v základech... Stojí před novým rivalem a zároveň je konfrontován s omamující přitažlivostí k jinému muži. Ve smyslné romanci, která tepe v rytmu úderné hudby, zachycuje režisér Levan Akin touhu být volný i rozpor, který vůči svým kořenům můžeme pociťovat. Upřímné, emocionálně obnažené drama získalo cenu za nejlepší film na MFF v Oděse či cenu za nejlepší režii na MFF v Sarajevu. (Queer Kino)
(více)Recenze (44)
Pribeh tanecnika me nebavil. Ale prostredi gruzinskeho tanecniho souboru to dorovnal. Zajimave postavy i atmosferu to ma, ale dejove nema vetsine divaku co nabidnout. ()
O tradičním gruzínském tanci jsem doposud vůbec nic nevěděla, ovšem po zhlédnutí kontroverzního dramatu s poněkud dvojsmyslným názvem Dokud se tančí musím s respektem uznat, že má něco do sebe. Stejně tak jako představitel hlavní role Levan Gelbakhiani, ten nejenže je typově velmi zajímavý, ale jakožto původně tanečník navíc oplývá i výrazným hereckým talentem, což tady dává okázale najevo. Švédský rodák z gruzínskými kořeny Levan Akin natočil křehký a přitom neobyčejně silný příběh s gay tematikou, který mě svým způsobem okouzlil a dojal zároveň. Jedinou výtku bych měla k nasnímání tanečních scén. Kdyby kameraman častěji zabíral celé postavy a ne pouze jejich torza, mnohem lépe by vynikla estetika pohybu. (80%) ()
Film na téma, které je v mnoha zemích stál velkým tabu, a to včetně Gruzie. Hlavnímu aktérovi bych uvěřila cokoliv. Občas na mě ale šla z filmu určitá prázdnota a taky deprese jakési gruzínské bezvýchodnosti. Na jednu stranu hrdost na svou kulturu a její tradice a na druhou žádná vize lepšího života ve vlastní zemi, i za to filmu přidávám tu pátou hvězdu. Jen chci pevně věřit, že Gruzie svou cestu najde. Ráda na tu zemi vzpomínám a byla bych ráda, kdyby si Gruzíni uvědomili, že vlastním pokladem je vlastní kultura, a to včetně akceptování těch, kteří by ji rádi (re)prezentovali, ač třeba jinak sexuálně orientovaní. ()
Levan Gelbakhiani v hlavní roli, má dar od boha hrát naprosto přirozeně a tuším, že ho ještě v dalších filmech využije. Opakující se taneční scény pod drilem tvrdého instruktora, působí podobně jako J.K. Simmons ve filmu Whiplash a právě proto bylo pozorování, jak Levan dostává do mužného gruzínského tance zakázanou touhu, skvělá podívaná. ()
This is a film about exploring one's identity through the strict lens of tradition. A tradition that is heteronormative but juxtaposed by the fact that dance can be soft and feminine. Yet, Merab's feminine moves are viewed as inconsistent with the tradition. In other words, the tradition is a literal performance of masculinity. Merab has a sense of pride in the dance ritual but why be proud of something that contradicts your very existance? Then there is the issue of economic struggle yet the persistence of pride. Another beautiful theme is the relationship between him and his mother and grandmother that’s obviously very sweet and child like but also very adolescent (he supports them economically) and there is also a tangible tension between them (possibly from his fear of them not accepting him). And lastly, one of the most beautiful themes is the the romance, which is sourced from competition. Merab's attraction to Bachi's character is one of admiration, the very gay type of admiration. The one that goes like: “do i like you or do i want to be you?” ()
Gruzínske tanečky sú možno pekné, ale to je jediné, čo na tomto filme bolo pekné. Ďalšia LGBT propaganda, čo ja vôbec nemusím a čerešničkou na torte je to, že to nemá žiadny dej a je to nezáživné. ()
Tak trochu klasický romantický scénář pro homosexuály s následným skrýváním, obviňováním atd.Zde však navíc přidaná hodnota v podobě zajímavého tance, pěkného vhledu do tamějšího života plus poměrně snesitelně optimistický závěr :) Jen půl hodinky méně prosím příště .. ()
Budu stručný, recenzí je všude dost. Nebudu trestat film za příběh, že je předvídatelný a jednodužší. Ten příběh je naopak neobyčejný, hluboký, neboť je zasazen nesmírně vkusně do dané země, prostředí a času. Do země, která ustála staletí a staletí nápor islámu a patří spíše do Evropy, i když životní úrovní z ní předstihla zatím jen Moldavsko a Ukrajinu. Proto hodnotím komplexně nejvyšší známkou. Přes monitor jsem vnímal vůni jídel, potu, cigaretového kouře i vůni Gruzie jako takové. Originální. Herecké ztvárnění hlavní postavy naprosto přesvědčivé, výborná hudba a zpracování. A ke konci u scény, kdy leží Merab se svým domláceným bratrem v posteli, i slzička ukápla ... 4x10 ()
Pro mě velké překvápko. Na úvod musím dodat, že tanec vnímám jako vyjádření a v tomto snímku toho vyjadřoval opravdu hodně. Na příběhu už toho moc originálního vymyslit nejde, neb toho o comming outech bylo natočeno spousta. Co však nedá příběh, to je maximálně vyváženo expresivností tance a pro nás evropany exotikou nádherou gruzínské hudby, při které vás buď mrazí nebo z vás dělá blázny, kteří se chtějí přidat k dění na plátně a tančí doma v obýváku. Spoilervat nebudu ale například scéna s parukou a bratrem ve mě zanechali hluboký dojem. ()
Tento film je pro mě příjemným překvapením. Spojení prvků tradiční kultury na straně jedné a náhled mladé generace snažíc se sice dostát očekáváním rodičů či spíše prarodičů, ale zároveň si dobře uvědomujíc vývoje k modernímu životu na straně druhé, dobře podtrhuje moderní filmařský jazyk tohoto snímku, takže to do sebe hezky zapadá a nic se neláme přes koleno. Herci hrají dobře, práce s hudbou a částečně i kamerou mi evokují Dolanův styl (pokud se jím režisér opravdu nechal inspirovat, nebylo to na škodu). Jistě, našly by se drobnosti, které k dokonalosti schází, ale jako celek to funguje a to je hlavní. ()
Další LGBT - propaganda = ztráta času . Odpad ..... . ()
Slušný dramatický príbeh Gruzínskeho kultúrneho dedičstva. Že homosexuáne vzťahy medzi baletníkmi a tanečníkmi, nie je nič nevídané, ale že už aj v prísne morálnom ďalekom Gruzínsku, tak to je hrozné, navyše nepravdepodobné. Už iba treba očakávať , že najbližšie budú slniečkári buzerantov propagovať v nejakom trháku o Eskimáckom lovcovi na Sibíri. ()
Téma zakázané lásky jsem viděl už několikrát, ale ani jednou v tak chladném, surově reálném prostředí, jako je právě silně věřící a stereotypní Gruzie. Tento počin je opravdu jiný a výjimečný především díky tradiční gruzínské hudbě, kameře a také skvělé chemii mezi oběma hlavními protagonisty. ()
Ke způsobu zpracování nemám připomínky, i když bylo pojato velmi konvenčním způsobem. Neurazí ale asi nikoho. Stejně tak taneční scény působí velmi dobře. Ale jinak mi film nepřinesl nic nového a žádným způsobem mě nezaujal. Spíše naopak, dost často jsem měl problém neusnout. ()
***1/2 ()
Námět a zápletka: 6/10 ... Vizuální stránka: 6/10 ... Soundtrack: 5/10 ... Didaktický potenciál: 5/10 ... Celkový dojem: 6/10. ()
Hvězdička navíc pro kluky, kteří to kvůli tomu filmu nebudou mít lehký. ()
"Jen ať to není další tupá glorifikace homosexuality ve stylu Star Treku či Doctor Who," říkal jsem si při vstupu do kina. A nebyla. Viděl jsem poutavý příběh o milostném vzplanutí, kterému okolnosti nepřály, příběh starší než jsou jeho klasická zpracování z 19. století, příběh sahající daleko za všechny Shakespeary a Sofokly. Ona v synopsi zmíněná rigidní společnost, pravosloví, genderové role apod. nehrají zas tak významnou roli, spíše jsem si všímal tance, krojů, jídla, krajiny, prostředí, a hlavně vývoje nejednorozměrného hrdiny, který přes všechny peripetie na konci ukazuje, co v něm je, a tak může nakonec hrdě říct celému světu: "Tohle jsem já, a jestli s tím máte problém, tak si polibte šos." A jeho okolí ho takového přijímá. Jestli film přispěje někde, třeba v Gruzii ke společnosti, kde věta: "Já jsem gay," vyvolá tolik emocí jako věta: "Já jsem od přírody zrzek," netuším. Co vím je, že jsem jednoduchej divák, a Dokud se tančí se mi po obsahové a formální stránce moc líbilo. ()
Ano, je to tak trochu schematický film. Ano, jsou v něm klišé. A ano, podobných filmů vznikají stovky. Ale na druhé straně si musíme uvědomit, že celý film vznikl v Gruzii, tedy v zemi, kde slovo homofobie není jen učebnicovým pojmem (viz následné protesty), že je vysoce náročný na herecké výkony, kdy herec musí být zároveň i dobrým tanečníkem, a že právě takovéto filmy mohou sloužit pro mnoho lidí jako důležité prostředky pro tvorbu vlastní identity (nad schematičností a klišoidností pohádek se nikdo nepozastavuje). Ale tento film nabízí mnohem více. Pohled do gruzínské kultury, hudby, do života lidí, což např. nenabídne ani Almodóvar, ani Call Me By Your Name (i když samozřejmě i to jsou výborné filmy a mají své přednosti). ()
Tady na CSFD bude asi hodně počítám takových 50% homosexuálů a pod.úchylu!!!Tohleto rozhodně do filmu nepatří to už je propaganda a takový film nemá cenu vůbec hodnotit! ()
Související novinky
20. ročník Mezipater je za dveřmi!
Program 20. ročníku Queer filmového festivalu Mezipatra bude i tenhle rok plný těch nejlepších queer filmů, diskuzí a večírků. Festival začíná v Praze 7. listopadu a potrvá až do 14. listopadu. Potom… (více)