Sandokan

Pirát Sandokan (Kabir Bedi), poslední člen bývalé vládnoucí dynastie, bojuje proti kolonizátorům a utlačovatelům své země, aby získal pro svůj lid ztracenou svobodu… Italský seriál Sandokan režiséra Sergia Sollimy byl před pár desítkami let u nás velkým hitem a i když dnes už to taková bomba není, tak pořád Sandokanův příběh z pera Emilia Salgariho dokáže okouzlit, protože má vše co má správný dobrodružný seriál mít. Samozřejmě začít nemůžu u nikoho jiného než Sandokana, který je sice pirát, ale jinak je to (snad až na pár vyjímek) veskrze kladný hrdina, kterého navíc ztvárnil charismatický Kabir Bedi. Jeho hlavním protivníkem je pak Sir James Brooke, bílý rádža ze Sarawaku, kterého si s chutí zahrál Adolf Celi (který záporáky prostě umí), navíc Sir James není jen černobílý padouch, ale komplexní osobnost a k Sandokanovi chová velký respekt. Takže hrdinu a padoucha bychom měli, co takhle nějaká osudová žena? Jistě, není problém, tou je Angličanka Marianna v podání krásné Carole André a Sandokan se do ní pochopitelně ihned zamiluje. Tak co nám ještě chybí? Že by to nějaké to odlehčení? Tak to se musíte poptat u milovníka tabáku a dobrodruha pana Yaneze De Gomera (Phillipe Leroy), který má vždy po ruce nějaké to životní moudro (a také pistoli). To bychom tedy měli postavy a co prostředí? Samé moře, ostrovy, džungle, jasně z dnešního pohledu nic světoborného, ale svou funkci exotických dálav to stále plní. Ještě jedno Sandokana proslavilo (a je známé dodnes) a to je hudba, o kterou se nepostarali nikdo jiní než bratři De Angelis, jejichž chytlavá ústřední píseň je takřka kultovní záležitost. Ještě jsem toho moc nenapsal o příběhu, no ten není špatný, ale (především z dnešního pohledu) zároveň není nijak ohromující, některé díly jsou pochopitelně lepší, a ve finále se dočkáme několika překvapivých zvratů, ale jinak je to místy i docela nuda, naštěstí sem tam to ožije nějakou tou bitkou ať už na moři nebo na souši. Sandokan je tak seriálem, který není úplně dokonalý a krapet nám zestárl, ale pořád se jedná o zajímavý a poutavý výlet do Malajsie, 19. století. (31.10.2016)

Podprůměrný seriál s podprůměrným scénářem a hereckými výkony. Viděl jsem ho víc než před 30 lety a dnes, když jsem jsi koupil DVD s prvními díly, tak jsem přemýšlel, proč to byl takový hit v minulosti. Zřejmě módní záležitost, dá se to vidět jednou a dost. DVD s dalšími díly jsem již nekoupil. To mluví za vše. (24.05.2012)

Vedle céček, Rubikovy kostky a Holek z naší školky určitě největší hit mých let školou povinných. Kabir Bedi tu zúročil své charyzma asi nejlépe ve své kariéře (snad vyjma Černého korzára), zdařile navozená exotická atmosféra a nostalgie také dělají své, ale k čtyřhvězdičkovému hodnocení značnou měrou přispěli hlavně dajačtí lovci lebek - od dětství moje oblíbená "sandokaní " rekvizita. (09.10.2007)

Oproti většině místních komentářů nemíním nostalgicky vzpomínat, kdy jsem seriál viděl poprvé či jaké emoce ve mne vzpomínky na mládí vyvolávají. Rok vzniku je samozřejmě znát na vizuálním provedení, ekonomická síla produkce na výpravě, ale to vše může být v době velkolepě vypadajících slátanin také příslibem. Ano, akční scény vyvolávají úsměv, nicméně příběh má logiku, postavy nejsou černobílé a řeší mnoho rozporů (už jen Sandokanův "únos" Mariany je spojen se zabíjením vojáků její tělesné stráže, kteří jí jen o pár sekund dříve vyjadřovali oddanost). Otevřený a temný konec je na výtečnou a pokusy dodat do seriálu etnografické zajímavosti jsou překvapivé. Samozřejmě, svatba ústřední dvojice se pak neúnosně protáhne, nicméně pokus o cestopisný dokument byl vlastně zajímavým nápadem. Rovněž reálie (dost možná dané chudou výpravou) jsou skutečně reálné a piráti tak operují dobově uvěřitelnou a vůči Británii směšnou silou. Sandokan je výborným příběhem s orientálním způsobem vyprávění. A k tomuto typu vyprávění tak nějak patří i zabíjení tygrů ve skoku či uspávací prášky v prstenech. Sandokanovi ubližuje zásadně jen jedna věc. Sandokan samotný, Kabir Bedi se tak moc položil do své životní role "tygra", že vzbuzuje úsměv a navozuje pocit trapnosti. Po place se pohybuje spíše jako opice a dává tak herecky vyniknout dalším hlavním postavám, z nichž nejen vynikající Adolfo Celi a vtipný Philippe Leroy, ale za mne překvapivě také Carole André v roli Mariany podávají přesvědčivé výkony. Heterosexuální "červená knihovna" je v současnosti vzácností. A pokud vás pohoršuje... ruku na srdce, minimálně bílý rádža ze Saravaku si jako výtečný záporák zaslouží vaše sympatie. (16.10.2023)

Co, já tohle veledílo ještě nemám okomentované?! Inu v časech mého dětství obrovský kult, aspoň mezi mými vrstevníky. Pamatuju na zuřivé bitky s dlouhými pravítky o přestávkách... Když jsem skákal ze školní lavice s napřaženým pravítkem mezi chumel "bojovníků" s válečnickým pokřikem "Sandokan!", určitě jsem se v tu chvíli cítil opravdu jako Sandokan, tygr z Mompracemu, byl jsem v džungli nebo na pirátské fregatě a ne v učebně, a v ruce jsem netřímal pravítko třicítku, nýbrž metrovou mačetu. Ale kdysi před lety (ještě před mým členstvím na ČSFD) jsem udělal tu zásadní chybu, že jsem si tuhle nostalgickou srdcovku stáhl a znovu zkouknul... No, popravdě proklikal. Cože, tahle retardovaná, kostýmní a užvaněná italská telenovela že je TEN Sandokan? Se zmalovaným kašparem Bedim, téměř bez jakékoliv akce a napětí? A ta tuctová zmalovaná čůza Marianna že má být ona "perla z Labuanu"? Eh, strašlivé zklamání a třetí hvězda jen z nostalgie. A taky tedy za ten titulkový song, je pořád skvělý (samozřejmě že ten originální, italský, ne ten kvazi od Hložka s Gottwaldem). (31.05.2023)