Sandokan

Legendární seriál, který v dětství musel hltat snad každý. Nízká cena mě přesvědčila koupit si DVD a po 10 letech se na to podívat znovu. Rozhodně nemůžu říct, že by se mi to nelíbilo, ale není to zase tak dlouho co jsem četl knihu a s tou se tedy seriál nemůže zdaleka rovnat. Tento seriál má jedinečnou výpravu a obsazení Kabira Bediho bylo osudné, ale scénář je nemastný neslaný. To co bylo v knize nejvíce napínavé a těšíte se, jak se tvůrcům to či ono podařilo převést na plátno, tu úplně chybí nebo to bylo úplně pozměněno. Kdyby se scénář držel předlohy bylo by možná i dokonalé, protože knížka opravdu stojí zato! Dlouho jsem ji odkládal a vůbec se mi nechtělo ji číst, ale hned po několika stránkách se autorovi daří čtenáře vtáhnout do děje a udržet ho v napětí až do konce. Škoda, že seriál se předlohy nedržel více. Ale za podívání rozhodně stojí, některé scény jsou výborné a obzvlášť hudba je nezaměnitelná. A výborný je i český dabing, který lahodí uchu. Za všechny hovoří tato jména: Viktor Preiss, Hana Maciuchová, Libuše Geprtová ad. (04.01.2009)

Kdo chtěl být ve školce opravdu frajer, musel mít tričko se Sandokanem. Kůň je jednou hříbětem, člověk dvakrát dítětem. Takže období, kdy jsem tomu po zkusmém prvním dílu dal výsměšně-nostalgické dvě, mám za sebou. Legendě, Subjektive, vývoje postav netřeba. A dokud je to legenda o zamilovaném (jinak nepřemožitelném, spíš teda neoddělatelném) národněosvobozeneckém pirátském králi, je všechno právě tak, jak má být. I s chlupama veškeré té šmírácké naivity. Že ten příběh od půlky předposledního dílu nedává smysl, není chybou Sandokana, nýbrž jeho tvůrců, nepochopivších, že vyprávění o legendárním bojovníkovi, který dosáhl cíle a naplnění, nemůže pokračovat. Takže rok po svatbě je z Mompračemu, nedávno nedobytného sídla postrachů severobornejského moře, sluníčkový ráj a zároveň v celé oblasti obávaná mocnost, kterou hravě zlikviduje výsadek několika žabích mužů. Ovšem tématicky to dává smysl až do konce. James Brooke, skutečný bílý rádža ze Sarawaku, by se sice nepoznal, ale globální imperialismus poznáváme dosti dobře. Při tom je trapné, že snad s několika marginálními výjimkami (regent, který má jediný dialog v prvním díle, načež z děje mizí, poté svatý muž z Indie, který téměř jen sedí a mlčí) je ze všech samostatně jednajících a nějak souvisle myslících postav Sandokan jediný neevropan (dokonce i jeho pobočník, v uvedených ohledech velmi exponovaný, je - Portugalec). Takže jo. Nikomu nechci tvrdit, že je to na víc než dvě, ale prostě pět. Sandokán Sandokán zabil tygra a muchy se bál. Prší prší jen se leje, Sandokan se z okna směje, Mariana za lesem miluje se s Janésem (Mariana na dvorku, spravuje tam motorku). A tohle, tohle je prostě kult. (01.06.2020)

Víte, které dvě věci nejvíc ovlivnili českou společnost 2.poloviny 80. let? Perestrojka a Sandokan :o) Člověk šel tehdy po ulici a každej druhej měl na sobě tričko s vousáčem. Kdo ho neznal, jako by nežil. Dnes s odstupem doby si už těžko dokážu vysvětlit ten fenomén a nutno říci, že je mi to spíše k smíchu. (23.03.2003)

"Italiáno seriálo, betelné borec Sandokáno, v pátek večer v sobotu ráno, o zábavu postaráno mám. Na Mompracem, doplul zmáčen, kanál La Manche, líp než Venclovský by přeplaval! A kdo to byl? Sandokáááán." Dnes jen matná vzpomínka z dětství, kterou mi připomněl westernový i seriálový režisér Sergio Sollima. "Marianna byla panna, než poznala Sandokana, joj." Tři hvězdičky - za to tehdy módní tričko s malajským tygrem Sandokanem, kterého jsem na své dětské hrudi hrdě nosil, i když dnes nechápu proč, a za hudbu. Vzpomínkový trailer: http://www.youtube.com/watch?v=_VBoD92ui70 (14.10.2013)

Kdysi kult mého mládí, dnes shnilá legenda. Sandokan je totiž pouhopouhý mýtus o ušlechtilém divochovi, vznešeném psanci a hrdinovi bez bázně a hany v kombinaci s tou nejnaivnější červenou knihovničkou, která už 13letým dívenkám připadá hloupoučká. Postavy jsou ploché, neprodělávají žádný vývoj (ne, že se někdo do někoho zamiluje není vývoj): zkažení jsou pořád zkažení, dobří nikdy neklopýtnou. Dialogy i monology jsou tupé a schematické. Ze všeho toho obdivu Marianny k malajské kultuře a Sandokanových zamilovaných keců by člověk až zvracel. Vůbec se nedivím, že román o podlém zotročování malajců pochází ze země, která z logických důvodů v budování koloniálního panství zaspala. Proč jen jsme to jako malí milovali? (29.09.2008)