Houpačka

Smutný, hořkosladký příběh o náctliletém dítěti...Zajímavé zpracování po stránce režie, na počátku nepochopitelné prolínání dějů a scén jsem si postupem času zvykl a vlastně mi to přišlo docela geniální. Režisérka vás hodí do děje a je na vás, jestli to pochopíte.... žádné vysvětlování či okecavání. Moc se mi líbilo prolínání vzpomínek z minulosti do budoucnosti, střih vzpomínka. Surová atmosféra přelomu 80/90.let ještě víc dokresluje ponurost celého příběhu... (27.02.2021)

Podíval jsem se jen na režisérku a nikoliv na žánr filmu a byl jsem zaskočen. :-) Mnohokrát opakovaný příběh mě ovšem v tomto podání docela zaujal a překvapil. Myslím, že neznámost tohoto snímku má důvod právě v nepříjemnosti tématu a také v době vzniku. Je to škoda, jde o citlivě natočený snímek s mnoha zajímavými hereckými výkony. (28.07.2009)

Film je sestříhanej dost zmatečně, takže ze začátku jsem se v tom vůbec neorientoval a nechápal různý skoky v čase. Postupně se to teda začne vysvětlovat, o co tam vlastně jde, a někde od půlky už to celkem dává smysl, ale ten příběh je celkově vyprávěnej strašně kostrbatě. Holka si tak trochu zkomplikuje život, pak jde pracovat do textilní továrny a tam ji začne balit nějakej legrační aviatik. Nakonec se rozhodne k poněkud zoufalýmu činu, ale nekončí to vlastně nijak. Z dnešního pohledu je asi zajímavý vidět, jak náš průmysl tenkrát měli zachraňovat pracovníci ze spřátelené Kuby, který tam mistr Pavel Nový pohání se slovy "trabajar, trabajar!". Ostatně třeba na Mladoboleslavsku a Jičínsku člověk potkává potomky těchto gastarbeiterů dodnes. Začínající Lenka Vlasáková asi víc zaujme tim, že ukáže kozy, než tim jak hraje. Nejvíc ze všeho mě tak zaujala asi půlminutová role Romana Skamene, kterej se tam rve někde na zábavě. Jinak se jedná o takovej ten typickej případ filmu, kterej vzniknul v dobách sametový revoluce. Evidentně se natáčelo ještě před listopadem 1989, jenže než se z toho sestříhal finální produkt, tak už si doba žádala něco úplně jinýho. Nenadchne, neurazí, pár scén je dobrejch, ale asi nic, co by člověk musel vidět znovu. 50% (02.11.2023)

Jako náctiletý přicházím domů ze školy, pouštím tv a začíná nějaký film. Neznám jméno, děj nic.... Po pár minutách vidím tělocvičnu našeho gymnázia, poté učebnu fyziku, hlavní hrdinka sedí na mém místě... film dokoukám. Po 20 letech si vzpomenu na film, co se natáčel u nás na gymplu, vidím to jako dnes..... ale jak se jen jmenoval.... Zadávám do googlu různá hesla, ale marné hledání... byl to nějaký underground nebo se mi to jen zdálo....?  Až dnes jsem na "filmových místech" objevil, že to je Houpačka... a sláva - je na Youtube - hned si ho večer pouštím. A musím podotknout, že to je na 100% "můj film". Nejen, že se natáčel z valné většiny v mém kraji, dokonce v mém městě a dokonce mé škole, ale místy až kachyňovské ztvárnění (které zbožňuju), neopakovatelná atmosféra doby a místa a ke konci gradující drásající doják staví tento film do mého pomyslného filmového nebe.  Nostalgie jako prase....   PS: Jo a o hudbu se postaral mistr Hapka? - geniální!!! (27.08.2021)

Tvorbu paní Plívové Šimkové vlastně neznám (s výjimkou úžasného snímku "Páni kluci"), a tak jsem to chtěl trochu napravit. Byl jsem hodně překvapen, protože poněkud náročný a "zmatečný" způsob vyprávění jsem vůbec nečekal. Klidně bych věřil, že film režíroval třeba Jaromil Jireš nebo někdo podobný. Mladá Lenka Vlasáková tu dokonce ukáže svá prsa v celé jejich kráse, ale přece jen nemohu hodnotit výše, neboť jsem se ve snímku přece jen trochu ztrácel a třeba na toho Jireše paní režisérce přece jen něco chybí. (09.12.2021)