Rvačka mezi muži

Poctivá gangsterka ze staré školy, která umí partičku lumpů vykreslit jako sympaťáky a jejímž vrcholem je bezesporu scéna „tiché“ loupeže, při které divák sedí jako zařezaný a bojí se, aby nějakým hlasitějším zvukem nespustil alarm v klenotnictví na obrazovce. Rififi jsem měl v merku už hezkých pár let na základě zmínky v Kinoboxu nebo kdeže. Potěší také mladý Robert Hossein, kterého má české publikum zafixováno jako Joffreyho Peyraca z Angeliky. (1 293.) (01.03.2020)

Rvačku mezi muži poněkud sráží dva zádrhely. První "heistová" polovina zestárla podstatně více než ta druhá "kdo seje vítr, sklízí bouři". A poté že jde do značné míry o snímek oněch dvou slovutných němých scén (loupež a finální jízda Paříží), které z toho chtě nechtě ční a poněkud nešťastně strhávají pozornost na sebe. (19.07.2015)

Že sa tu až tak nehovorí, to mi veľmi nevadí, keby to na mňa nebolo spomalené ako keď ťaháte lepivé sople z nosa. Samotná lúpež mi pripomenula novšie a zábavnejšie filmy o Dannyho zločineckej skupinke a súboj gangov to dostal trochu do krutej reality, no záverečná prestrelka sa mi tam nehodila. Nie je to pre mňa žiadna poézia, žiadna klasika žánru tzv. čierneho filmu, žiadna nejaká filozofia zločincov tam nie je nejak zvýraznená, takže nechápem nadšeniu nad týmto filmom. (03.04.2015)

O dvě třídy lepší než Kubrickovo "Zabíjení". Vynikající podívaná a jedna z největších klasik filmu noir. Již začátek je stylový - pohled na ruce karbaníků volně přejíždí na jejich ostře řezané tváře. Prvních zhruba 40 minut je sice pomalejších, ovšem ne nudných. Omračující je scéna loupeže beze slov a hudby - snad nejlepší zobrazení loupeže na filmovém plátně. Druhá polovina je jedno veliké napětí a na závěrečných deset minut tu máme jednu velkou katarzi. Herci jsou do jednoho naprosto fenomenální - Jean Servais coby Tony Lapka byl skvělý, mladý Robert Hossein si svého vyšinutého vrahouna rovněž užil. "Rvačka mezi muži" (nebo chcete-li známější název "Rififi") je po všech stránkách poctivé a bezchybné noirko, kde muži jsou mužní a charismatičtí, z žen sálá vášeň a nepředvídatelnost, rány bolí, pot je opravdový a kulky mají zvuk. Jules Dassin do nejsilnějších scén záměrně nedával žádný hudební motiv a ani žádné dialogy. A tak to má být. (07.12.2007)

Řekl bych o stupínek lepší než Kubrickovo Zabíjení. Kromě úvodní slabší půlhodiny si snímek udržuje napětí, které graduje v doslova hektickém závěru na maximum. Stylová atmosféra tak typická pro film-noir spolehlivě podbarvuje příběh, jehož rozuzlení jsem skutečně nečekal. Samotný průběh vloupání a krádeže zůstane nezapomenutelným momentem kinematorgafie. Pro mě je tohle nejlepší zástupce svého žánru. (08.07.2008)