Úsměvy letní noci

Bergman si odskočil od svojich intelektuálnych depresív a pohrúžil sa do kostýmnej komédie, uvarenej na anglický spôsob s tým rozdielom, že to nie je anglické a Bergman nie je žiaden Oscar Wilde, ktorý vedel svojim postavám dodať úsmevný, čo do charakternosti, absurdne-sarkasticko-oduševnelý rozmer. Vážim si ale Bergmanovu snahu napodobiť prepletené vzťahové filmy s jemnou dávkou príjemného humoru a ja, čoby bezprostredná milovníčka kostýmoviek, som ani pomerne konzervatívnemu Bergmanovi nevedela povedať nie. (01.10.2011)

Komédia to príliš nie je, pousmial som sa asi trikrát, na to pozor. Skôr vzťahová ironická dráma, plná postrehov o živote a vzťahoch. Má ale jednu výraznú vadu, pre ktorú som dal iba tri ***, a to, že mi film pripadal ovela dlhší, ako povačšinou ľahko strávitelných cca 110 minút. Na druhú stranu Vás to do deja bezproblémov vtiahne, len to bolo príliš naťahované. Bergman tentokrát nenúti príliš myslieť....chlapi sú rovnakí, všetci skončíme pri troche šťastia s tým pravým atď. (10.12.2009)

Bergman a hořká komedie. Vydařená kombinace? Zcela určitě. Vzhledem k tomu, že jsem byl vždycky zvyklý sledovat točení mezilidských vztahů na podobných akcích, jakou uspořádala Desirée, spíš jako nezainteresovaný divák, mají pro mě Úsměvy letní noci poměrně zvláštní příchuť. Není divu, že nejvíce mě zaujala postava advokátova syna. "Bože, je-li tvůj svět hříšný, chci hřešit." (651., 30. VI. 2011) (30.06.2011)

Ingmar Bergman a komédia ? Na pohľad nemožná kombinácia sa však stretla s pochopením u diváka, táto kostýmna fraška o komplikovaných milostných vzťahoch je príjemná, milá a frivolná. Bergman však nie je Shakespeare ani Wilde, jeho jazyk je predsa len ťaživejší, menej spontánny a chýba mu ľahkosť a kúzelnosť. (31.12.2019)

Po neúspěšném diváckém přijetí Večera kejklířů Bergman natočil trojici komedií, které se staly vděčnými diváckými snímky. V Úsměvech letní noci zachovává optimistickou náladu padesátých let, často však sklouzává až k jakési frašce. Některé dialogy budí pocit vykonstruovanosti, nereálnosti a nucené komičnosti. Sled humorných situací je zde nahromaděn opravdu do hutné míry, tudíž divák by se po většinu filmu neměl nudit. Příjemná satira na společnost – v rozpětí Bergmanova díla stále jen průměrná podívaná. (18.10.2003)