Úsměvy letní noci

Bergman si odskočil od svojich intelektuálnych depresív a pohrúžil sa do kostýmnej komédie, uvarenej na anglický spôsob s tým rozdielom, že to nie je anglické a Bergman nie je žiaden Oscar Wilde, ktorý vedel svojim postavám dodať úsmevný, čo do charakternosti, absurdne-sarkasticko-oduševnelý rozmer. Vážim si ale Bergmanovu snahu napodobiť prepletené vzťahové filmy s jemnou dávkou príjemného humoru a ja, čoby bezprostredná milovníčka kostýmoviek, som ani pomerne konzervatívnemu Bergmanovi nevedela povedať nie. (01.10.2011)

I komediálně satirický Bergman je Bergman. Zajímavě rozehrané (a ostatně i dohrané) téma, ale šílená u-t-a-h-a-n-o-s-t, ta je výrazně na škodu. A přitom úvodní i závěrečná čtvrthodina jsou na podtrženou jedničku s hvězdičkou. PS: Zlý smích Jarle Kulleho je dokonalost sama. Z fleku bych ho obsadil do nějakého béčkového horroru o šíleném vědci toužícím ovládnout svět. (22.11.2008)

Úsměvy letní noci aneb Ingmarův epistolář vsazený na pomezí mezi Nebezpečné známosti a Morálku paní Dulské. Ješitný manžel ani po dvou letech neodpanil svou mladičkou novomanželku a z přetlaku se mu zdává o dřívější milence, stále velmi atraktivní herečce. Mladá manželka ale více tíhne ke svému nevlastnímu synovi a jediné povyražení má se svou služebnou, která také obskočí, co může. Herečka má ale žárlivého milence a ten zas vášnivou manželku, na kterou ale její muž nežárlí ani trochu. Rozmotání těchto avantýr je tedy nasnadě, stačí jen několik ženských intrik a společná noc každého s každým na venkově. A pokud by ani toto nepomohlo, máme tu přece pojízdné postele. Suma sumárum tolerovatelné dobrodružství s oblíbenými stary Jarl Kullem, Evou Dahlbeckovou a dalšími. Takový Bergman nikoho nezabije. (10.04.2014)

Když točí komedii Bergman, samozřejmě nespadnete smíchy pod stůl; to se snad ani od nejdepresivnějšího režiséra 20. století nedá čekat. Co tedy od Úsměvů letní noci naopak čekat můžete? Především skvělý happy end, který vám tvář roztáhne do širokého úsměvu, dodá naději (jaký nezvyk u I.B.!) a dá vzpomenout na krásné promilované letní chvíle. Zpočátku (tj. asi první hodinu) jsem si říkal, že tentokrát jsem se s Ingmarem opravdu minul, protože tyhle laskavé kostýmní komédie, kde lidi očekávají mdloby s rukou na čele, opravdu nejsou mým šálkem čaje. Přestože jsem cítil satirické podtóny, musím přiznat, že příběh mě nejdřív nijak zvlášť nezajímal. Nicméně pokud to máte stejně, opravdu radím dokoukat film do konce, protože jakmile se všichni hosté potkají společně na honosném sídle a film směřuje do finiše, je to prostě kouzelné... (26.03.2013)

Kdyby mi před tímto filmem někdo tvrdil, že Bergman mimo jiné natočil kvalitní komedii, podezříval bych ho z ironie. Teď už však vím, že to režisér opravdu zvládl! Sice mi chvíli trvalo, než jsem se na humor Úsměvů dokázal plně naladit, ale pak jsem si ho užíval a opravdu se bavil. Není to komedie postavená na hláškách (utkvěla mi v paměti jenom jedna jediná), staví na spoustě groteskních a komických situacích (kterým nechybí nadhled), z nichž vás některé upřímně rozesmějí, u jiných se alespoň musíte usmívat. Člověka baví i postavy, nejvíc se mi asi do paměti vryla služebná Petra v podání Harriet Andersson, která svým sex-appealem, živelností a komediálním umem čněla nad ostatní, a to hrála vedlejší roli. Intriky a pletichy, jako nutné pozadí, mě bavily, ale jen do té doby, než začalo „kouzlení“, pak nějak humor začal postupně upadat (s čestnou výjimkou „ruské rulety“) a pousmál jsem se až nad závěrečnou hláškou. Každopádně hodnotím silnými 4*, milé překvapení. „Ale blázni si zajdou do kuchyně na kafe.“ (06.11.2013)