Tiché doteky

Vizuálně velmi zajímavé, především snad věčně odtažitý pohled kamery, do chladných interiérů, ale i exteriérů. To i přesto, že je dům a vlastně celá zástavba umístěna do příjemného lesního prostředí. Kamera uvnitř domu je často statická, stejně jako divák pozoruje místnost, dění v ní. To je vyprávěno pomalejším tempem, scény působí velmi krátce, chvíli jsme tam, o něco později jinde... krátkou dobu jsem si na tento styl vyprávění zvykal. Celý příběh dostává děsivou pointu až před titulky, takže divák má možnost sám hledat důvody toho všeho, což je z mého pohledu dobře. Snad jediná a velmi důležitá věc mi v něm chyběla (Sebastian/Daniel se dá ještě domyslet), změna názoru a vlastně naprostá rezignace Michaely. Náznaky jsou, ale myslím si, že takhle zásadní změna chtěla trochu víc. Tiché doteky se každopádně nevěnují jen tomu hlavnímu tématu, je z nich cítit víc, například takový střet takzvaného východu se západem, což zase zaujme, vůbec když je to dobře podáno. Na Yorgose Lanthimose jsem též myslel, možná inspirace a možná taky ne, Michala Hogenauera se ale rozhodně vyplatí sledovat. 75% (08.01.2020)

"My ho nebijeme, my ho milujeme." Mé dojmy z tohoto filmu jsou hodně rozporuplné. Téma určitě silné, ale mám dvě zásadní výhrady. Jednak mi u většiny scén vadilo, jak jsou nedořečené, díky čemuž divák v kterých momentech nechápe, o co zde vlastně jde. Možná to byl záměr, nechat to někdy na divákově představivosti, ale mě se tenhle styl vyprávění moc nezamlouval. S tím souvisí i má druhá výhrada. Někdy kolem polovičky filmu dojde k určité dosti podstatné přeměně hlavní postavy, která mi ale přišla neskutečně uspěchaná a nedůvěryhodná, stejně jako celá její motivace. To je samozřejmě důsledkem oné neochoty autora k doslovnosti, což je však podle mě ve finále spíš na škodu. (20.04.2020)

[KVIFF 2019] Takový normální příběh. Zatím. Holka z Čech odjede do Lotyšsko/Holandska hlídat dítě. Takový normální příběh. Zatím. Pak nějaké ty umělecké skrupule, které k tomu patří a jsou sami za sebe trochu únavné. Ale dejme tomu. K tomu nějaký to ubližování. Hm, zajímavé. Už ne tak nějak normální příběh. Zatím. No a poté to už spíše hraničí se sci-fi a divák ani neví o co běží, kdo běží, kam běží. Tam se dostáváme k velkému finále, ve kterém se vlastně dozvídáme, že šlo o skutečnou událost. Což je zajímavost, kterou vlastně skoro nikdo nečekal. Minimálně já ne. Je to zvláštní, protože film tím dostal sílu až v posledních minutách. Nicméně já bych nemluvil o vyloženě špatném díle. Koukáme zde na kus díla, které není špatně udělané. Technicky. Příběhově je to někdy trhanec a někdy mazanec. A někdo má rád holky a někdo vdolky. A já obojí. To nic nemění na potenciálu, který je zde i do budoucna. Ale zatím ne tolik. Ale to nevadí. V celku to stačilo. (07.07.2019)

Řada výpustek jednak zostřuje naši pozornost, znejišťuje nás a činí Tiché doteky záludně nepředvídatelným, ale také vytváří natolik široké interpretační pole, až se dostavují pochyby, jestli autor nezašel ve své neochotě k doslovnosti příliš daleko a nenatočil film, který ve výsledku sděluje především to, co si do něj konkrétní divák dosadí (časté je např. čtení příběhu jako výpovědi o střetu Východu a Západu). Nejsem si jist, zda režisér dokázal vybalancovat poměr mezi tím, jak nám říct dost, abychom chtěli vědět víc, ale zároveň ne tolik, abychom věděli něco „definitivního“, film rozděluje publikum. Jisté ovšem je, že tato nejasnost a neuchopitelnost činí sledování Hogenauerova formálně ojediněle ukázněného debutu zároveň podnětným i frustrujícím. Více tady 75% (14.10.2019)

Na Tichých dotecích oceňuji, že mají vysoce evropský formát a řemeslně je to opravdu nadprůměrná lahůdka. Dost lidí tu Hogenauera přirovnávà právě k některým evropským režisérům, proto jsem měla vyšší očekávání. A byla bych i spokojenější, kdyby scénář tlačil více na pilu a nenechával všechno jen tak symbolické a v podstatě pod pokličkou. Divák si tu totiž párkrát musí lecco domýšlet a odhadovat. Na to, že film není dlouhý, tak se mi vlastně táhnul. Věřím, že téma to je vážné a na větší rozbory, ale dějově mě to úplně neuspokojilo a působilo to na mě občas mdle. Viděno v rámci Šary Vary. (19.07.2019)