Karel, já a ty

Mluví se v případě „Karla“ o tom, že je to konverzačka. Ale tak to úplně není. V tom filmu je jedna celá rovina, která je ryze montážnická. Všechny ty prostřihy s "billboardy", které velmi trefně komentují dnešní dobu a konfrontují ji s hodnotovým rejstříkem postav. Nevím o žádném současném českém filmu, který by střihovou skladbu používal tak důsledně. Myslím, že diváci si už trochu odvykli vnímat film tímto způsobem - ta pravá „informace“ v jejich mozku vznikne teprve spojením dvou k sobě střižených záběrů, teprve z této konjunkce vznikne něco třetího. Nic ve slovech, a snad ani v obrazech, ale až v mysli. To „Karel“ dělá velmi důsledně. A přirozeně: humor, Karásek-Dušan jako moudrý vůdce sekty, a mnoho dalšího, krásného...:-) Film má rytmus, plyne, vine se, je to spíš hudební skladba. (15.12.2020)

Velké metafyzické úzkosti přešly do stavu drobných domácích smutků. Nonkonformní celovečerní debut Bohdana Karáska, který se svým minimalistickým pojetím a inscenační jednoduchostí příběhu vřazuje mezi vůbec první domácí mumblecore filmy, je autentickou sondou do života dnešních třicátníků. Manželská a partnerská krize, která sebou přináší nejen syndrom neúspěchu, ale především trýznivou otázku, jak (a zda) ji vůbec překonat, tu snad poprvé neslouží jako nicneříkající záminka k povrchnímu mentorování o tristní kondici západní civilizace, ale jako velké filozofické téma o lásce, o vztazích, o tom, co chtějí muži a co naopak očekávají ženy. Dvě třetiny lidí dneska pendlujou mezi prací, depresemi a terapií, říká jeden z protagonistů, přičemž nejde o náhodný výkřik do tmy, ale o zcela přesně pojmenovanou diagnózu současné společnosti. Jak z toho ven? Početím potomka? Rozvodem? Resuscitací? Karáskův film nedává žádné konkrétní odpovědi – je to vlastně jakýsi průvodce zklamaných a zklamávajících (se) lidí, tím spíš, že valná část příběhu je postavena na rozhovorech (dialozích). Největší tíha tedy spočívá na hercích a na tom, jak budou v jejich podání všechny ty složitě komponované úvahy znít. Jenovéfa Boková i Miloslav König náležejí mezi nejtalentovanější herce své generace, oba jsou ve svých rolích přesvědčiví a schopní obsáhnout širokou škálu psychologických impresí a pocitů. Překvapující je zjevení samotného Karáska (alias Faderholze) v roli laskavého Dušana – postavy, která je svou charakterovou přímočarostí vlastně nejsložitější a která po celou dobu umně balancuje na hraně tragikomiky. I přes to, že se trpké fáze vztahu dostavují s neochvějnou periodicitou, stejně jako Sašin bolestivý měsíční cyklus, film poskytuje jistou útěchu, že s pomocí bylinkového čaje, ibalginu a láskyplné podpory je možné partnerský život přežít. Ještě zásadnější útěcha ovšem spočívá v tom, že do české kinematografie pronikl svěží závan dramaturgické bravury, o níž si náš mainstream může nechat jenom zdát. (23.01.2021)

Odlehčené a skvěle napsané drama, komedie, se kterým se mohou nejedni z nás ztotožnit. Příběh o lásce a vztazích, které se v dialozích opírá o velice zajímavé a někdy až filosofické témata, či otázky. Je to vážně skvěle napsané. Herci a herečky jsou velice slušní, dobře reprezentují dnešní dobu a také díky jejich "mám v pičismu" se na film kouká opravdu příjemně. Sám osobně se s mnoha myšlenkami z filmu ztotožňuji a díky tomu se ke mně dostal blízko. Kdo má rád bohaté dialogy a rád se u toho zamyslí, tak je toto opravdu pro něj. 80% (05.04.2020)

Tak tohle je vážně zjevení! Nic bližšího jsem si o filmu předem nezjišťovala, spíš mě vedl jistý instinkt k tomu, že by to "mohlo stát za to", ten mě obvykle nezklame. A nechápu... Jak může vzniknout téměř dvouhodinový film bez nějaké nosné dějové linky a zvratů, založený prakticky jen na dialozích postav (kterých je tam celkem asi 6), aniž by nudil a hlavně aby působil tak naprosto přirozeně! Možná je to i tím, že jsem těsně předtím viděla Šeptej a tak ten kontrast s tou jeho plochostí a pseudointelektuálními kecy o ničem byl o to větší.  Navíc zjišťuju, že se mi po včerejšku toto dílo docela zažralo pod kůži a tak původní **** zvedám na konečných *****. A Petr Marek v roli Dalibora Vrány byla už jen příjemná třešnička na dortu :) (28.03.2023)

Já sem teda velmi dalece od nějakýho experta na tuzemskou filmovou tvorbu, ale ty bláho, jestli tohle není jedna z nejlepších českých vztahových konverzaček, tak už nevím, co jinýho by mohlo bejt. Takhle podobně živoucí dialogy vměstnat do přirozeně uvěřitelného scénáře, to se prostě jen tak nevidí. Richard Linklater si během tohoto snímku dělal poznámky! (26.07.2020)