Karel, já a ty

Kecy, kecy a zase samé kecy. Konverzačná dráma, ktorá má v mojich očiach ale takmer nulovú výpoveďnú hodnotu. Ako absolvenťák na FAMU ok, ale utratiť za toto svoje peniaze v kine už trochu zamrzí. Navyše ani spracovanie obrazu sa mi nepáčilo, keď už takto máme hladieť na takmer 2 hodiny plkov, tak by mi vyhovovala kamera ála Bergmanových filmov. (17.04.2020)

Malý film, který se z velké části odehrává v bytech a na ulicích. Je to hodně obyčejné, a v tom je největší síla filmu. Režisér Bohdan Karásek výborně pracuje s postavy, s jejich vnitřním příběhem a taky s dialogy. Obzvláště dialogy jsou skvělé, protože jsou opravdové a upřímné. A postavy se díky tomu chovají jako lidé, řeší běžné a obyčejné problémy všedního dne. Od vztahů, lásky, uplatnění ve společnosti atd. Je to mnohem silnější a zajímavější, než se na první pohled zdá. Divácky to není tak vděčné, ale jako jistá generační výpověď to funguje parádně. (03.04.2020)

Takový indie pocitový tlachání, který chvílema rve nervy, protože vyvolává dojem/pojem "mělcí lidi hluboce promlouvaj". Ale ono je to tak správně, takže těžko někomu něco zazlívat. Obsahově se jede na způsob post mortem pokecu o vlastním rozchodu - spoustu věcí víte, spoustu věcí ví ten druhej a jediný, o čem se nemluví, je to, co víte oba. Myšlenková konfrontace s někým dalším je pak vždycky obohacující a v jistým ohledu tenhle film "toho třetího" supluje dost dobře. Není objevnej, ale je chytrej a ve svým minimalismu kvalitně ukuchtěnej i naporcovanej, byť by porce mohly bejt menší. Skoro dvě hoďky jsou trochu moc. (12.08.2021)

Pro diváka lačného filmu, v němž se toho hodně stane a vyřeší, může být sledování Karáskova zdařilého pokusu o český mumblecore, v němž se stane málo a nevyřeší v zásadě nic, frustrující. Karel, já a ty ovšem i tím, jak málo je naplňující, věrně odráží, jak žijí a přemýšlejí dnešní mladí městští intelektuálové. Film vzdor svému minimalismu a omezení záběru na malý vzorek příslušníků generace Y zároveň podobně jako filozofující walk-and-talk filmy Erica Rohmera či Richarda Linklatera otevírá řadu univerzálních témat. Tím klíčovým je nepolevující existenciální úzkost z toho, že se stále míjíme se svým „správným“ životem.___Nejistota je duševní stav zažívaný ve filmu s krátkými pauzami nepřetržitě takřka všemi postavami. Trvalému porozumění se jim paradoxně nedaří dosáhnout kvůli neustálému hledání jistoty, kterou vztahy z vlastní podstaty vylučují. Kvůli svému nastavení nedokážou některé skutečnosti v zájmu vlastního štěstí prostě ignorovat. Neumí tak být spolu, ani bez sebe, zas a znovu se scházejí a rozcházejí, hledaje sebe samé i člověka, po jehož boku budou moct sebou samými pohodlně být.___Trvalá nespokojenost kvůli nepřehlednosti bytí člověka sice vysiluje, ale možná i díky ní neustává ve snaze přesáhnout sebe samého a dál se vyvíjet. Nepřetržité kritické zkoumání vlastních stavů a vztahů, v jejichž pojmenovávání jsou hrdinové podstatně úspěšnější než v jejich řešení, je ostatně i hlavním hybným prvkem vyprávění. Karásek vystihuje nestálou povahu (nejen) partnerského života jednak nenucenými dialogy, prozrazujícími výjimečný cit pro rytmus a nuance lidské řeči, jednak přirozenou návazností přesně odpozorovaných situací. Dějí se jedna za druhou bez vykonstruovaných dějových zvratů, velkých konfliktů či složité vztahové kombinatoriky. Karel, já a ty zachycuje život postav zdánlivě bezprostředně, bez ohledů na požadavek pevně strukturovaného dramatického útvaru s vyvíjejícími se charaktery a silnou pointou. Ke spontaneitě a nahodilosti, které brání tomu, aby se téměř dvouhodinový film stal předvídatelným a těžkopádným, přispívá také natáčení v autentických pražských lokacícha přirození herci, obtiskující do rolí kus ze sebe samých.___Samotné dosažení opravdovosti, jaká je v české kinematografii ojedinělá, představuje výjimečnou hodnotu. Karel, já a ty u ní ale nezůstává. Věrná nápodoba skutečnosti Karáskovi slouží k tomu, aby mohl bez okatého předkládání velkých životních pravd přesně vypovědět o pomíjivosti vztahů, nenaplněných očekáváních a věčně se opakujících životních cyklech. Ve své jednoduchosti jde o neobyčejně promyšlený film. 80% Zajímavé komentáře: Hwaelos, zencitizen, elgreco, Syndrom, Marthos (17.11.2019)

Nejlidštější film! Dialogy odkoukané ze života. Čím víc Bohdan vypadá jako staromládenecký skautský vedoucí, tím propracovanější dílo divákovi poslal. Veliké uznání, protože tahle prazvláštní forma dokumentárně zachycených především dialogů dvou postav, sledující pohyb a běžné denní činnosti diskutujících občas i zpovzdálí, hodně dobře funguje. Není to žádná napínačka, je to citlivý a přesný rozbor mezilidských vztahů. Herci jsou výborní, Königův opilec a opuštěný manžel je skvěle věrohodný. Bohdan si film napsal pro sebe, a trochu si ho pro sebe ukradl, ale vůbec to nevadí. Hudební doprovod se místy nelíbil, ale chápu, že bicí má ve filmu význam. Zvláštní forma, ale funguje. (28.03.2020)