Poslední souboj

Díky bohu za Ridleyho. Žánr historických filmů je až děsivě nevyužitý a Poslední souboj plní přesně to, co od něj divák očekává. Parádní herecké výkony, skvělé kostýmy a hlavně dechberoucí kulisy Stoleté války. Sice bych trochu ,,přestavěl" určité části Marguerite, kde se to už poněkud táhlo (zejména kompromitující scéna s Le Grisem se opakuje ve druhé i třetí kapitole prakticky jedna ku jedné), ale jinak jsem nadmíru spokojený. Kdyby se někomu chtělo zabrousit podrobněji do víru samotné Stoleté války, vůbec bych se nezlobil. (25.10.2021)

Věřil jsem že Ridley na to má, a nezklamal. Ale není to bezvýhradné.Ta ženská linka je evidentně tak moc akcentovaná, že tím autor vlastně popírá důvod pro ten Rashomonovský styl vyprávění - proč tam dávat tři opakování, když v těch dvou předchozích neukazuje jinou "pravdu" (jako v tom Rashomonu), ale jen masivní ega a komplexy obou borců. Tradiční vyprávění by tady imho nebylo nijak na škodu.A vyhnul by se tím i tomu, že jak ze začátku film působí až moc zkratkovitě, tak ke konci už se naopak trochu táhne - až do skvěle natočeného finálního souboje.I takhle je ale Poslední souboj velice zajímavý Scottův příspěvek k Mee Too který dává smysl a má co říct, a zároveň i hodně dobrý historický film. Lehce ušmudlaných 8/10 (24.10.2021)

Ridley Scott dáva aj po osemdesiatke. Fantastická, vynikajúco vyskladaná (tri pohľady na tie isté udalosti, ktoré sa líšia v kľúčových detailoch) historická dráma s výbornou stredovekou atmosférou, prvotriednym castingom (Adam Driver je ako vždy skvelý, ale taký Ben Affleck si tu strihol skvostného zhýralca a Matt Damon je na nepoznanie ako drsný bojovník) a nervydrásajúcim záverečným súbojom. (10.11.2021)

Důmyslná variace na koncept tří odlišných pohledů na jednu událost, kterou nejvěhlasněji předložil už Kurosawův "Rašómon" staví na pečlivě vyprávěném scénáři a jeho solidním zpracování. Rozpačitě rekonstruované historické dějiště (imerzivní bitvy i uměle působící města) zde ale plně slouží v zájmu příběhu a postav, na nichž spolu s jejich představiteli pak leží veškerá tíha vynikajícího filmu. Ačkoli po vzoru "Rašómonu" také "Poslední souboj" se primárně zaobírá jedním okamžikem, je pro něj zásadní vyobrazení širšího kontextu. Právě v něm se totiž postupně představují oba jednotliví aktéři, respektive to, jak oni sami sebe vnímají. Právě na sebezahleděnosti a sebeprezentaci stojí zdejší střet pohledů, v jehož jádru pak stojí bravurně zpřítomněný doklad toho, jak jsou celé dějiny zkreslené tím, že je formulovali muži. Závěrečná třetina přináší pohled, respektive pravdu ženy vůči "pravdám" z pohledu mužů. Nejen že z dramatického hlediska se zde bravurně zúročuje vše, co si scénář postupně připravil půdu. Ale především se zde s drtivě nepříjemnou výmluvností zpřítomňuje absurdita maximy "this is a man's world", která zastřešuje nejen tento konkrétní příběh jedné ženy, který je vyprávěn dvěma muži, ale i celé historie patriarchální společnosti, která ženám nejen že nedopřává sluch, ale ještě je apriorně soudí podle vlastních vytvořených hledisek. Pohled ženy tak neodhaluje jen její příběh ve stínu a zaslepenosti mužů, ale také to, jak je jejich sebedefinice utvářena privilegii i ideály o sobě samých na základě naplňování konkrétních dobových maskulinních rolí chrabrého rytíře ochranitele a ctnostného sečtělého lamače srdcí. Ridley Scott pak vynikajícím způsobem oživuje toto komorní drama i všechny jeho roviny v perfekcionisticky inscenovaném rámci historického velkofilmu, který na sebe nestrhává pozornost, ale funguje právě jako potřebné zhmotnění konkrétního historického období jeho striktně nalinkovaných genderových rolí a norem. Onen závěrečný titulní souboj pak získává svou intenzitu nejen díky vynikajícímu formálnímu ztvárnění, ale především protože představuje dramatickou kulminaci, kterou ale na rozdíl od úvodní sekvence už nevnímáme skrze optiku dvou gerojů, nýbrž se zde především vyciťujeme do ženy, která je nucena celé situaci přihlížet. "Poslední souboj" tak vskutku představuje zcela atypický hollywoodský projekt, jehož vysoký rozpočet slouží intimnímu dramatu s bohužel dalekosáhlým významem a kde historické dějiště zpřítomňuje negativní rysy přetrvávající v jádru naší společnosti dodnes. (21.10.2021)

Řemeslně dobré. Kontrast třech vyprávění je úspěšně nesen citem pro detail v rozdílném úhlu záběru kamery, mírně odlišné volbě slov a jejich tonality, záblesky jindy a jiným skrytých výrazů v obličeji, náznaků, pohledů. Selektivní vzpomínání, sebeklam a sebestylizace vypravěčů do sebe nepasují. Jejich střet je napínavý, výpravou velkolepý. Ridley Scott toto střetávání perspektiv ale bohužel završit krotkou, banalizující, stereotypní a papírem šustící a chladnou "pravdou", ve které se mu nepovedlo do světa Marguerite uvěřitelně, promyšleně a citlivě proniknout. I tak ale snahu postavit takový snímek na feministické perspektivě cením. Taky mám podezření, že postavy uvažovaly až příliš odtrženě od své doby v jazyce a strukturách myšlení současnosti. To jen k té úvodní poznámce o skutečných událostech. (28.10.2021)