poster

Poslední císař

  • Velká Británie

    The Last Emperor

  • Francie

    Le Dernier empereur

  • Itálie

    L'ultimo imperatore

  • Slovensko

    Posledný cisár

  • Irsko

    The Last Emperor

  • USA

    The Last Emperor

  • Austrálie

    The Last Emperor

  • Kanada

    The Last Emperor

Drama / Historický / Životopisný

Velká Británie / Francie / Itálie / Hong Kong, 1987, 160 min (Director's cut: 219 min)

  • gabin(a)
    *****

    Nááádherný film! Pastva pro oči, výborná forma vyprávění, pohnutý osud císaře i celé země... Kdyby bylo k dispozici víc hvězdiček, vždycky bych dala plný počet. Mám i císařův vlastní životopis, ale ten je pochopitelně sušší, protože se víc soustřeďuje na fakta: co, kdy a komu se stalo. Film jako forma umění tu dělá čest svému poslání. Jinak super komentáře, hlavně Sportovec, Kleopatra a Galadriel. Líp bych to nenapsala.(12.1.2010)

  • anais
    *****

    Zaujalo mě množství dobových detailů. Tak skvěle propracovaná výprava se jen tak nevidí. Nemnoho filmů dokáže téměř v každé minutě nabídnout něco nového, neokoukaného, něco so zaujme na první pohled. A Poslední císař to minimálně v první půli dokáže. Ve chvíli, kdy je císařská rodina vystěhována ze Zakázaného měta, vyzuální hody ustoupí do pozadí, a prim začne hrát jakýsi dozvuk císařova života. Doznívající rezonance slavných dnů. Krom bohaté formální stránky nabízí Bertolucci i silný příběh císaře, který i přes to, že byl po celý život, ať už v Zakázaném městě či mimo něj, loutkou, nepřestává věřit v dobro v lidech. Co si ale Pchui myslel, když ho zklamal i sebepožírající maoistický režim? Když zjistil že ten, kdo ho zlomil, a dokázal mu svou pravdu, se podle ní nechová? Je to příběh smutný, ale je dalek prvoplánovistosti. Konec i přes svou vnitřní dramatičnost nepůsobí dojemně, nijak hrdinivo chování neomlouvá, ani nestaví do lepšího světla, ba není ani velkolepý. Císař se vrátil tam odkud vzešel, do míst kde si hrál jako dítě, kde na něm ještě neležela tíha nevyužité odpovědnosti.(13.3.2005)

  • H34D
    ***

    Poslední císař představuje inteligentní (intelektuální) přístup k velkofilmu, kdy na sebe prakticky ničím nestrhává pozornost, žádnými emocionálními tlaky, nápadnými dějovými zvraty, berličkami udržující divácké napětí, dokonce ani kamerou a výpravou, přestože jsou výborné. Jen poslušně zachycuje historické události a vykresluje život posledního císaře ve vší objektivitě a komplexnosti. Bohužel takhle se nelze divit, že film si nenajde cestu k řadě divákům, jimž by trocha toho "oslnění", ať už v jakémkoliv smyslu, nevadila. Připadal jsem si, jakobych se u sledování neměl čeho chytit, dokonce ani ta postava císaře (hlavně po tom, co vyrostla) nebyla jednoznačným sympatickým hrdinou, jehož život lze skrz obrazovku prožívat... 7/10(15.1.2010)

  • DaViD´82
    ****

    Skvělý film, který ale z mého pohledu dost sráží, že se příliš soustřeďuje na zdlouhavé a z hlediska děje ne až tak důležité momenty. Naopak pomíjí či pouze letmo zmíní události v životě "posledního císaře", které by vydaly na další film. Na to jak je snímek herecky vděčný, tak toho představitelé zase až tolik nevyužívají. Ne, že by byli špatní. To ani náhodou, jen jsou všichni takoví bez jiskry. Nicméně snímek je to výborný i tak.(2.3.2005)

  • Galadriel
    *****

    Podívaná, která uchvátí nejen vizuální stránkou, ale i neuvěřitelnou lidskostí vyprávění, scénáře a hereckých výkonů. Není vůbec těžké se vcítit do postavy člověka, který prožil takový život, jak je ve snímku ukázáno i přesto, že většina lidí se do žádné podobné situace nikdy v životě nedostala ani nedostane. Navíc celá technická a výtvarná stránka filmu je prostě fantastická - od kamery, přes střih, hudbu, kostýmy, dekorace, zvuk,... Tenhle snímek je prostě pastvou pro všechny smysly kromě hmatu :-)(23.4.2005)

  • - Produkce vystopovala několik lidí, kteří s Pchu-Im žili, neoficiálně radil i ředitel věznice a jeho sluha. (Kulmon)

  • - Ve filmu se objevilo celkem 19000 komparsistů. (Kulmon)

  • - Bernardo Bertolucciho původně nabídl hlavní ženskou roli taiwanské herečce Sylvii Chang, ta ovšem roli musela odmítnout, protože jí tehdy hrozil zákaz filmování na Taiwanu, pokud by roli přijala. Tato perzekuční politika pro herce byla posléze opuštěna, neboť na Taiwanu v roce 1988 po smrti Čankajškova syna jménem Chiang Ching-kuo nastalo demokratické uvolnění. Nový prezident Lee Teng-hui se stal prvním etnickým prezidentem Taiwanu a důsledně pokračoval v politice demokratizace. (Vavča)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace