Poslední císař

Ohromující výprava - impozantní exteriéry i interiéry jsou naprosto nezbytnou kulisou pro věrohodné a zároveň trochu deprimující epické ztvárnění pohnutého života posledního císaře. Žil v neklidné době převratných událostí, které zásadně proměnily tvář celého světa. Nezvolil si svou cestu - od útlého věku byl vychováván jako všemocný vládce, ve skutečnosti nebyl pánem své země … ani vlastního osudu. (29.10.2010)

Tak som si po mnohých rokoch opätovne pozrel Bertolucciho veľkofilm, ktorí akademici štedro ovešali Oscarmi. A ako obvykle som znížil hodnotenie o hviezdičku. Síce uznávam, že ide o vysoko nadpriemerný, vysoko nákladový a poriadne dlhý film, ale mal som z neho pocit, že sledujem populárno-náučný film z dejín Číny v 20. storočí. Posledného cisára som vnímal ako celoživotného väzňa, ktorému vonkajšie udalosti iba menili klietku. Pôvodne zlatú v Zakázanom meste, neskôr japonskú v Mandžusku a nakoniec klietku v tvare väzenia pre triednych nepriateľov. Ani z jednej klietky sa mu nepodarilo utiecť a keď ho po prevýchove pustili na slobodu, chvíľu zažil slobodu v nejakej botanickej záhrade, vrátil sa do detstva za lístok do Zakázaného mesta a navždy zmizol v dejinách. Ani neviem, či by som kratšiu verziu hodnotil vyššie (veď tých rituálov tam nemuselo byť toľko), skôr by som ocenil, ak by bolo jasnejšie, čo chceli tvorcovia týmto filmom povedať divákovi, lebo ohúriť veľkoleposťou už nestačí. Vlastne stačí, ale mne nie. (23.07.2017)

Po zhlédnutí Bertolucciho Posledního císaře se nijak nedivím, že tenhle film sklidil úrodu Oscarů, je totiž natočený na jistotu s pečlivým výběrem námětu tak, jako by byl dopředu určený pro oskarové klání. S tím souvisí i vysoký rozpočet a taková ta akademická režijní preciznost. Jsou tací, kteří filmu vyčítají ušlechtilou nudu, ale těm současná kinematografie nabízí spoustu špičkových popkornovek, takže se s důvěrou můžou obrátit na ty, co adaptují komiksové předlohy. Nudu bych Poslednímu císaři nevyčítal, ale je pravda, že v té bombastické kostýmní nádheře se poněkud ztrácí postavy a příběh. Navíc ty emoce, které se cílevědomě režisér snaží svým divákům předložit, ve mně nevyvolávají tu největší důvěru. Ten snímek určitě není emočně neutrální, tvůrci chtějí, aby se divák ztotožnil s jejich hrdinou, takže sledujeme chlapce, kterého záhy po narození oddělili od matky, vyrůstal bez kamarádů a podléhal omezující dvorní etiketě. Nemohl si ani vybrat manželku a zajisté každý pochopí, jak nesmírně vnitřně trpěl, když mu dvůr strčil do postele princeznu v podání superkočky Joan Chen a neméně půvabnou společnici. Jak nesmírně krutý byl úděl tohoto pohledného jinocha v porovnání s jeho miliony poddaných, kteří ve stejné době naprosto nudně umírali v obrovských hladomorech a nezáživně živořili na venkově... Ono už je vůbec zajímavé, jak velký díl věnují tvůrci dětství a dospívání tohoto muže v porovnání s jeho pozdější rolí politického vůdce a státníka a později vězně. Tohle období se totiž dá divákům nejsnáz emočně prodat. Skutečný poslední čínský císař byl podle historických faktů v mládí nezodpovědný hejsek a obecně snadno manipulovatelný člověk bez vize a vlastní vůle, zato s velkým egem. S největší pravděpodobností homosexuál, jenže to by se narozdíl od dneška v polovině 80. let prodávalo těžko. Jeho podíl na okupaci severní Číny a kolaborace s Japonci jsou nezpochybnitelné, i když se film i tohle období snaží vylíčit jako oběť okolností. A konečně film úplně pomíjí důležité etapy života téhle osoby, jako byla luxusní sovětská internace a pozdější trapná role v Číně, kde ho komunistická média propagandisticky využívala jako vitrínu pro své tvrzení o převýchově třídních nepřátel. S těmi se totiž ve skutečnosti zdaleka tak nemazlila a náš hrdina byl prominentní vězeň se zvláštním statusem. Špičkový vizuál a vůbec podívanou může Poslední císař nabídnout, ale emočně mě nenadchl a už se k němu nebudu vracet. Celkový dojem: 65 %. (01.11.2010)

Trochu manýristické a zdlouhavé, ale to už k epochálním freskám tak nějak patří. Na můj "citovými vyděrači" otupený vkus také přespříliš odbavené emocí, které by mne více zatáhly pod velkopanskou vizuální masku, dovolily snadněji proniknout do jednotlivých postav a (eventuálně) dostrkat k momentům, takříkajíc bez dechu. Přišlo mi, že jsem pouze klouzal po povrchu, po povrchu sice krásného, ale stále košatějšího a košatějšího stromu válcujících dějin, který spěje vstříc nevyhnutelnosti žánrových klišé. Což také udělal. Nicméně i tak jde o skvělý a přínosný film, nezřídka vyvolávající úžas nad malebnou kamerou, výpravou, úžas nad životními paradoxy a lidskou povahou. Vřele doporučuji. P.S. Hudební složka mohla být lepší... (21.12.2008)

Film o najmocnejšom mužovi ríše, ktorý sa stal obyčajným človekom. Skvelý námet, ale nezdá sa mi, že by bol tento film hodný mohutných 9 Oscarov a len niekoľko dostal naozaj zaslúžene (najmä za kameru). Dá sa povedať, že každé s tých ocenení treba brať tak s 50%. Hudba vytvorila pekné motívy, výprava je hodná nakrúcania v Zakázanom meste, strih a zvuk sú rovnako dobré. Čo sa týka hereckých výkonov, John Lone sa veľmi snaží avšak niekedy je dosť nevýrazný a hlavná hviezda Peter O´Toole pôsobí mnohokrát rozpačito. Aj keď má film dramatický dej, chýba mu väčší emociálny náboj, ktorý by dokázal strhnúť. Bertoluccimu sa to častokrát podarí, no v ďalšej scéne ho opäť pochová, čím sú mnohé pasáže filmu (hlavne s cisárovho exilu) dosť nudné. Vo filme sa často objavuje motív otvárania alebo zatvárania brán, ktoré patria k najlepším častiam tohto spektákulu. Obmedzenosť cisára sa objavuje v scénach, keď sa ako malý chlapec na bicykli dostane k bránam Zakázaného mesta, tie však musia byť pred ním zatvorené a opätovne keď je už dospelý v exile a jeho ženu odvážajú do nemocnice, on uteká za ňou, aby ju ešte videl, no dobehne tak ďaleko, ako mu je dovolené. Najdojemnejšou je posledná scéna, keď ako starý muž zavíta na prehliadku svojho paláca a naposledy usadá na trón. Ešte musím dodať, že film sa mi podarilo vzhiadnuť až na 3-krát, no nemyslím si, že ak by som ho zhltol na jeden šup, moje hodnotení by bolo lepšie. (19.10.2007)