Němý svědek (S06E04)

„Foxteror“ Bob je vedle bývalého agenta z CI5 nejsympatičtější podezřelý ze všech filmových dobrodružství belgického šerloka. A že jsem už viděla hodně detektivek, dobrých i špatných, starých i nových, se „zelenou duší, unikající se do éteru“, jsem se opravdu nikde jinde nesetkala. :) (11.04.2012)

Scény se dvěma bláznivými sestrami jsem si užívala. Dokonce dokázaly na malý moment Pouirota dostat a on jim to pak galantně vrátil. Mám ráda, když se těchto příbězích objebvuje něco mystického nebo něco, co si pohrává s duchařinou. Hned to dává příběhu jiný rozměr, ale zároveň to rozptyluje divákovu pozornost, nebo mojí alespoň ano. Myslela jsem si, že jsem se musela přeslechnout, když Poirot o Bobovi mluvil jako o plemenu Foxteror. Ale nebylo tomu tak. On to tak opravdu vyslovoval. (12.11.2012)

S06E04 - Sympatický díl s foxterorem, který pomáhá Poirotovi, i když mluvit neumí. Ale kukuč měl srandovní. Jeden chlapík se snaží o překonání rychlostního rekordu v lodi na jezeře, následuje nehoda jeho tety na schodech, pak i smrt, ke které se připletou jak manželé brzy se stěhující do Řecka, tak sestry duchařky a další vypočítaví příbuzní a známí. Už jen kdyby byl samotný díl o Poirotovi starajícím se o pejska, tak už jen to by stálo určitě za 4*. Tady to máme zasazeno ještě do zločinu, jehož řešení nakonec bylo jednoduché, i když jsem tápala od začátku do konce. Pěkný, nepřekombinovaný díl. (03.11.2015)

Co říci o detektivce, kde vrah se přizná, ledva se naň uhodí? Kde vše je založeno na jediném postřehu, který navíc nic nedokazuje? V závěrečném "kolečku" lze bez problémů obvinit jinou osobu a logice by to vůbec neublížilo. Vrahem mohl být skutečně kdokoli, důkazy se nekonaly a zbyly pouze otázky, které jsou možná v knize zodpovězeny, ale tipoval bych, že scenárista ji nečetl. Za vtip a obrazovou originalitu tohoto dílu dva body, ale jen proto, že je srovnatelný s jinými ranými díly. Jinak ale kazí průměr skvělé 6. sérii. (27.02.2011)

Seriály zpravidla nesleduji, ale občas se rád podívám na nějaký uzavřený příběh. A případy H. Poirota jsou tím pravým, při čem si člověk odpočine. Včera mi opět nešly některé kanály, a tak jsem na Poirota zabrousil náhodou a příběh mě mile pobavil, přestože úloha foxteriéra vlastně spočívala jen ve dvou počinech - chytání míčku a dívání do zrcadla. Jinak to ale byla klasika se spoustou podezřelých, ale vlastně i překvapivých obětí, a se závěrečným analyticko-syntetickým posezením všech podezřelých, přičemž Poirot jasně vysvětlí, jak a kdo vraždil. Tentokrát je překvapení obrovské, ale tak to u Christieové bývá. (11.01.2017)