Reklama

Reklama

Lidi krve

Trailer

VOD (1)

Obsahy(1)

Filmový příběh sleduje osudy skutečných obyvatel bývalé německé obce Vitín. Ústřední postavou filmu je Otto Hille, pocházející z českoněmecké rodiny. Pro starého a těžce nemocného Leopolda Švarce připraví výpravu, která má být očistnou cestou do minulosti zahalenou tajemstvím. Švarce doprovází věrně sloužící autistický Mišel, kuchař Jan a doktor Ignaci. Otto přibírá do skupiny také žebrajícího zkrachovalého malíře Henryho. Díky výpravě se Otto propadá do krajiny svých předků – do dávno rozpadlé německé vesnice Vitín. Stává se svědkem událostí v roce 1945, kde potkává svého děda Otfrieda Hilleho. Trauma minulosti se stává klíčem k pochopení přítomnosti. (Česká televize)

(více)

Videa (1)

Trailer

Recenze (35)

pornogrind 

všechny recenze uživatele

...Poušť roste: běda tomu, kdo v sobě skrývá poušť... České novodobější filmové tvorbě se vyhýbám jak čert kříži. Na tohle jsem narazil náhodou a celkem mě to zaujalo. I hodnocení mi naznačilo, že jde o film kterej je českou diváckou obcí né až tak dobře přijatej což by právě naopak mohlo být něco pro mě. Říkal jsem si, že nejspíš půjde o nějakou artově experimentální podivnost. No, za artovej film bych to až tak nepovažoval. Jako experimentální film už se to ale označit dá. A podivnost to zcela určitě bude pro většinu diváků. Pro mě osobně je to ale naopak koukatelnější než většina novodobí český filmový tvorby. 3hvězdy ()

angel74 

všechny recenze uživatele

Za oceněníhodný by se dal považovat ten značně inovativní přístup k tématu týkajícímu se těžkých traumat způsobených poválečnými událostmi v příhraniční vesnici Vitín. Na surrealistický styl vyprávění jsem si docela rychle zvykla, ale mám pocit, že přemíra psychedelických výjevů zbytečně odpoutávala pozornost od příběhu. Ovšem moc se mi líbilo silné výtvarné vyznění některých vizuálních obrazů. Na velmi slušné úrovni byly i herecké výkony, zvláště pak Karel Dobrý coby Otfried Hille se zase jednou předvedl v plné parádě. (65%) ()

Reklama

LenkaAK 

všechny recenze uživatele

Asi si to musím ještě nechat chvíli uležet. Příběh super, takové věci mám ráda, kdy se setkává přítomnost s minulostí, a lidé se s tím musí nějak vypořádat.  První část velice expresivní, chvílemi až bizardní. Některé scény, jejich vyjádření a vyznění, se mi velice líbily, pár bych jich vystřihla.  Druhá část, samotný příběh, pecka! ()

Dikaiarchos 

všechny recenze uživatele

Mně není proti srsti, když režisér s kuráží, vehementně, odjinud a jinak řízne do tématu, zde toho sudetského, nepředloží očekávanou vypreparovanou filmovou tkáň, ale přijde s in natura obnaženou tkání hýbající se v živém organismu; a to je, aspoň jak já si film vykládám, případ Lidí krve.          V rámci svého úzkého a třeba i scestného hlediska mám režiséra za neurologa, který se k Otto Hillemu chová jako k pacientovi, jemuž do středu mysli, mozkové tkáně, umístí kameru (suplující futuristický tomograf) a po většinu stopáže filmu snímá, co se v jeho mysli pod vlivem lektvaru obrazotvornosti odehrává. Vidíme vyjevovat se sekvence v halucinogenně vodvázaný choreografii, aniž obrazy košatí do svévolného psychedelického vesmíru; naopak v sobě koncentrují motivy spojené s traumatem: skřípající táhla mezi křivdou a mstou, klepání na zabedněné svědomí, provívání konceptu ráje, pekla a očistce i echo někdejšího příběhu. To vše ve snaze Ottovy (a souběžně Švarcovy) mysli strávit nebo vyplivnout trýznivé trauma a dojít v sobě samé u(s)pokojivého stavu.          Lidi (z a od) krve, i přes svůj formální neklid, zaznamenávají proces sebeupokojování mysli, a to s vědomím, že jen upokojená mysl nezavdá příčinu k újmě nové, neboli že práce na upokojení mysli je prací na upokojení světa.           „Jsem syn země a hvězdné oblohy, jsem vyprahlý žízní a umírám. Dopřejte mi napít se studené vody z jezera paměti,“ říká Otto a vrah jeho dědy to opakuje. V tu chvíli vzpěněná krev Ottova a studená krev vrahova poklekají před vyšším lidským pokrevenstvím, definovaným hvězdným prachem a vodou, jež je tvoří a pojí. A v tu chvíli se i podkova Sudet a kopyto Kotliny stávají nerozdílnými částmi cválající klisny Země, na jejímž hřbetu se všichni – nerozdílně – vezeme. Vše je v tu krátkou chvíli, v zákmitu mysli, upokojené.          A Pavel Zajíček ví, oč běží, když zpívá: Chci tě naučit cejtit. ()

Rimsy 

všechny recenze uživatele

„Hoř jako oheň, co hoří ve vodě.“ Surrealistické putování k hranicím státu i vlastní minulosti je přestylizováno do natolik extrémního tvaru, že pro většinu diváků bude útrpným zážitkem; někdo však jistě ocení i odvahu a neotřelost, s nimiž se Miroslav Bambušek složitého tématu chopil. Více zde. ()

Galerie (5)

Zajímavosti (4)

  • Film se točil více jak dva roky. Režisér a scenárista Bambušek přiznal, že z důvodu nespokojenosti přepracoval za tu dobu scénář nejméně dvacetkrát. (sator)
  • Natáčení probíhalo na Ostravsku, například v Dolní oblasti Vítkovice, nebo poblíž koksoven u řeky Odry. (Duoscop)

Reklama

Reklama