Tancuj Matyldo

Přišlo mi to trochu jako vykrádání Anthony Hopkinsova Otce, ale tak co mají autoři pořád vymýšlet za novoty, že? Naštěstí jsou postavy pojaté ve své nejednoznačnosti a rozporuplnosti velmi slušně, dá se jim všem věřit, nejsou to jen šablony kapesníčkového filmu. Na druhou stranu se vlastně děje jen to, co čekáme, že se stane, a ono se stane. Naštěstí je to tu trochu napravené tím, že sice otec y syn v podstatě o všechno přijdou, včetně partnerek, ale našli cestu sami k sobě. Jinak ale je to natočené hrozně, televizně, interiérově, všechno v polocelcích nebo polodetailech, celky a exteriéry jsou tady asi jen dva, což u filmu pro kina velmi shazuje dojem. Navíc kameraman měl asi tentokrát Parkinsona, protože ruka se mu klepe neskutečně a v podstatě se skoro nedočkáme jediného solidního zarámování obrazu. Být to čistě televizní produkce, je to nadprůměrný televizní film, ale jako kinofilm jen mírný nadprůměr. (15.04.2024)

Manželé Petr a Nataša Slavíkovi natočili autobiograficky laděný film (viz zajímavosti) přibližující - nám, kteří onu tíživou zkušenost nemají - komplikovanou péči o rodinného příslušníka "postiženého" Alzheimerovou chorobou. Jako první musím říct, že si minimálně cením toho, že se co do celkového dojmu obešli bez laciného sentimentu, že se neuchýlili k "vulgarizaci" a "exploataci" (tedy že výsledný tvar nepřipomíná další smyšlenou storku z bulvárního časopisu pro ženy, dávající si za cíl vyždímat co nejvíc slz), naopak mně jejich přístup k tématu přišel relativně konstruktivní (dávající vzor adekvátní reakce na podobnou situaci) a empatický (až na tu karikaturu neschopnosti ošetřovatelů a sociálních pracovníků). Co se týče příběhu, tak podobně jako u Smyslu pro humor i zde není choroba pouze osobní a rodinnou tragédií, nýbrž příležitostí k tomu srovnat si hodnoty a dát do pořádku rodinné vztahy, tedy film se nesoustředí pouze na každodenní těžkosti, ale i na možnost pozitivní "metamorfózy", ne náhodou má slovo "krize" svůj původ v řeckém "krisis", kteréžto slovo může mít též význam "obrat" nebo "zlom". Může to vypadat jako nošení dříví do lesa, ale i za mě snímek stojí na výborných výkonech trojice Karel Roden, Regina Rázlová a Antonio Šoposki, obzvlášť se mi líbila paní Rázlová, z fleku bych jí dal toho Lva za nejlepší herecký výkon v hlavní roli (přiznávám, Přišla v noci jsem zatím neviděl), u Antonia Šopoského mě pak překvapilo, jak moc je podobný své starší sestře Marice Šoposké. 75 % (07.05.2024)

Po nedávném Spolu další český zářez na poli filmů o těžce zdravotně postižených - Roden s Rázlovou mají ovšem to štěstí, že na rozdíl od Kozuba a Žilkové nemusí napínat herecké schopnosti v podbízivé hovadině. Tancuj Matyldo má sílu právě díky tomu, že místo melodramatických zkratek a sentimentální hysterie sází na civilně, nepateticky napsané dialogy, aniž by se snažil protlačovat jen ta "morálně korektní" rozhodnutí. Na dilematu a vnitřním konfliktu je celý příběh postaven a přestože je občas zbytečně doslovný (předpisy prosazující revizor naráží na předpisy prosazující sociální pracovníky) a neobjevný, zůstává od začátku až do konce kompaktní a přesvědčivý. Efektivitu ve svém sdělení mu pak umožnují nevyzpytatelné výstupy Alzheimerem potrefené Matyldy, které navíc udržují diváka i postavy filmu ve střehu. Když k tomu přičtu kvalitní herecké výkony, vychází mi jeden z nejlepších českých mainstreamů za poslední léta. (31.03.2024)

O strastiach patologickej zábudlivosti a ľudskej premeny exekútora, čím sa jasne od začiatku naznačuje, že ide o nečloveka, v aspoň čiastočného človeka, kedy až nešťastie, choroba či nepriazeň osudu dokáže vyhĺbiť z neho aspoň niečo citlivé. Pre mňa to ale až taký veľký film nie je, je dobrý, ale nie strhujúci, taký bežný v nebežnej téme s odkazom, že ten sociálny systém u nás nie je ideálny. (02.04.2024)

Matylda: „Tady budu doma. U tebe.“ Sú filmy, ktoré sa vám nemajú „páčiť“, ale majú vás obohatiť. Toto je jeden z nich – žáner komédia málo vystihuje jeho podstatu. Áno je to trochu klišé, ale nie gýč. Príjemne ma prekvapila postava v podaní Karla Rodena. Zahral arogantného, necitlivého človeka, žijúceho vo vlastnom svete a pre seba. Nikto mu nie je dosť dobrý, nechváli, len kritizuje. Jeho život je sterilný, čistý a usporiadaný, ale prázdny. Matylda je excentrická - a toho som sa obávala, že v podaní Reginy Rázlovej pôjde o prehnanú pózu. Mimika jej tváre sa však s postupom choroby upokojuje a dokázala utlmiť svoje prejavy na minimum. Postava jej vnuka Pavla má asi vniesť do filmu humorné situácie a priblížiť ho aj mladšej generácii. Nakoniec však konštatujem, že film najviac zasiahne generáciu štyridsať plus, ktorí sa nad podobnými rodinnými tragédiami zamýšľajú alebo ich zažili a väčšinou sa tejto diagnózy obávajú. Pieseň „Waltzing Matilda“ dodáva emóciám silu. Pavel: „Proč jí říkáš Matyldo? A né mami?“ Karel: „Ona to tak chtěla.“ (09.05.2024)