Jednoduchý plán

Herci jsou vyborni v cele s opet dokonalym Thorntonem, ktery me opet mile potesil. Za zminku stoji rovnez i Bill Paxton, ktery hraje taky vyborne. Atmosfera je paradni a Coenum se hodne priblizuje. Raimi je vynikajici reziser, ale proti Coenum s Fargem proste neobstoji. U Farga skoro nedychate a hltate kazdou minutu, ale tady to ma hlucha mista, po prvni hodine se to sice slusne rozjede, ale v porovnani s Fargem muzu dat jen 4. Kdybych Fargo nevidel, je to jasne za 5, ale takhle... (17.02.2005)

„Hanku, cítíš někdy zlo? Já jo. Cítím zlo.“ Spoléhat na další lidi, když společně najdete balík peněz, je velký risk. A když jde navíc o 2 dost labilní jedince, můžete počítat s problémy…Tenhle poměrně nenápadně se tvářící film má cosi do sebe. Líbilo se mi, jak proti sobě režisér staví 2 jednoduché burany (Thornton je nejvýraznější postavou) a inteligentního, spořádaného manžela očekávajícího nový přírůstek do rodiny. Divák totiž od začátku automaticky sympatizuje s Hankem a jeho manželkou Sarah, jenže jejich postupné, čím dál víc akcentované bezskrupulózní chování mu začne tohle fandění až nepříjemně komplikovat. Najednou je otázka morálky a svědomí zatraceně palčivá. Paranoia, nervozita postav začne narůstat, chyby se kupí, každým dalším krokem se něco podělá a zkomplikuje. A ke konci se dostaví i solidní dávka napětí. Hořký závěr pak vše hezky zastřešuje, ale stále tu zbývá poněkud nedořešená otázka svědomí, podobně jako několik opomíjených detailů (např. příčina smrti svědka, otisky prstů atd.). Celkově dávám slušné 4*. (12.04.2020)

Jednoduché plány vypadají geniálně, dokud se nepotkají s realitou, pak se obvykle vše otočí vulvou ke zdi. O této pravdě se přesvědčí jeden obyčejný, hodný chlap, když nechá promluvit své blbé já ve formě lehce zpomaleného bratra, své vychcané já ve formě bráchova sockokámoše a své hamounské já ve formě manželky. Své vlastní, dobré já nechá umlčet, neposlechne ani nesouhlasně mlčícího psa, proto se kolotoč pochybností, sporů a výbuchů násilí může spustit na plné obrátky. Jakkoliv "Jednoduchý plán" není nudný, pořád se v něm něco děje, události se vyvíjejí (očekávaným směrem) a divák by měl být lapen v pavučině napětí, podařilo se mi třikrát usnout a musela jsem film sledovat jako seriál. I tak si čtvrtou hvězdičku zaslouží, protože mě nenapadá nic, do čeho bych měla kopnout (možná s výjimkou toho závěru s bráchou, to mi přišlo hodně přemrštěné, stejně jako fakt, že by vyšetřovatelé ze stop nevyčetli pravdu). Jo, a pokud by se uvažovalo o nové filmové verzi "Růže pro Algernon", pak toho degena může hrát jedině Billy Bob Thornton, ten se pro tu roli narodil! 72% (02.09.2011)

Není nutné souhlasit se základní premisou o tom, co stačí chlapovi ke štěstí. Odněkud se začít musí, třeba z nenápadné parodie na americký sen – Vy sledujete vývoj. Klíčem, hnacím motorem je sebepřesvědčování. Člověk sám sebe vmanipuluje do připravené situace, vize, obrazu, chiméry. Jakmile na okamžik přesvědčíte sami sebe, něčím zlákaní (zde čtyřmi miliony dolarů), že nějakou situaci můžete se všemi důsledky udržet pod kontrolou, pro dosažení něčeho konkrétního, jakmile tomu na okamžik uvěříte – a uděláte první krok, sklapla past. Dál už je to jenom přemlouvání, svobodu jste ztratili, když jste si začali hrát na to, že skutečnost je zmanipulovatelná – ale skutečnost se odvíjí sama ze sebe, a tohle, všechny ty mocenské choutky mamonářů a vizionářů, je započítáno. Zevnitř se celek ovládnout nedá – ale pokud někdo udělal první krok, potom kvůli vlastní konzistenci, aby zpětně nezešílel z hrůzy toho absurdního činu a jeho prvních zlých následků, už přijme a spáchá každou další hrůzu, která bude logicky následovat. Neúprosnost odvíjení je tu zobrazená stejně čistě jako v řeckých tragédiích, jenom se odehrává v reáliích a atributech amerického snu. A chápete – všechno se tu celou dobu děje a vrší jen kvůli konzistenci, ty peníze jsou chiméra, vidina – nikdo z nich ani neví, jaké to je, mít tolik peněz – co to znamená – projektují si do nich – zoufalí z přítomnosti – svoje sny, které ani pořádně neznají, a pak už tautologicky i naději, že těmi penězi se jako Zlatým rounem vyřeší vše, co na cestě k nim spáchali. ** Radosti navíc: hudba Dannyho Elfmana jako neodlučitelná součást atmosféry. A privilegium pozorovat herectví Billyho Bob Thortona v další z jeho precizně odstíněných podob (na škále uprostřed mezi Bandity a Mužem, který nebyl – co do mimiky obličeje i povahy role). (09.05.2011)

Bravurní Raimi ještě předtím, než se vrhl na vysokorozpočtový Hollywood (Spiderman). Minimum prostoru, mrazivá atmosféra, vynikající scénář a logické řešení složitých machinací kolem 4 milionů dolarů, které náhodou najdou tři maloměšťáci. Lehce to nenuceným a podprahovým cynismem ruku v ruce s násilím připomene Fargo - jen méně ulítlé, přičemž konec takový nečekáte. Herecký ansámbl je zábava sledovat. (19.06.2015)