The Guard
Režie:
Ivan RenčScénář:
Ivan RenčKamera:
Ivan ŠlapetaHudba:
Luboš FišerHrají:
Jiří Hrzán, Věra Tichánková, Karel Mareš, Helene Verschuur, Miloš Willig, Otto Ohnesorg, Václav Král, Nataša Gollová, Jindřich Heidelberg, Miloslav Novák (více)Obsahy(1)
Jiří Hrzán (30. 3. 1939 - 24. 9. 1980) byl na divadle, v televizi i ve filmu dobře známým představitelem komických hrdinů. Jednou z mála jeho dramatických filmových postav je hlídač vězňů Josef Vildomec, titulní hrdina málo známého filmu scenáristy a režiséra Ivana Renče. Oproti svým rozpustilým a groteskním figurám zde Hrzán ztvárnil zcela protichůdný typ hrdiny: Pepík Vildomec je doma poslušným synem a v práci zodpovědným a úslužným vykonavatelem příkazů. Ledasco si nechá líbit, a to i od vězňů, které hlídá. Tajně si však vybíjí vztek a ponížení na svém psu, jediné bytosti, která je slabší než on. Svatba s opovrhovanou nalezenkyní Marií a útěk jednoho z vězňů však započnou proces Vildomcovy proměny v sadistickou bestii...
Tento neobvyklý a v mnoha ohledech mimořádný film je jediným celovečerním dílem Ivana Renče. Jeho děj se odehrává v neurčité době a na neurčitém místě, a zcela se soustřeďuje na vnitřní život hlavní postavy (část vyprávění je věnována hrdinovým představám, které se odehrávají na mořském ostrůvku s majákem). Film, který přesvědčivě zpracovává temné stránky lidské psychiky a který se mimo jiné dotýká i rasismu, se v kinech i v televizi objevoval jen sporadicky. Kvůli tomu se neprávem ocitl mezi polozapomenutými díly české kinematografie.
Ještě v roce 1970 vznikaly filmy, nachystané v minulých letech a vyjadřující i tehdejší poetiku. Ivan Renč vytvořil téměř protokolární podobenství, záměrně zasazené mimo čas a prostor, rozehrávající výsostně modelovou situaci. V příběhu dosti klopotném a ne vždy přesvědčivém vypráví o mladém vězeňském dozorci, jenž sní o tom, jak by žil na osamělém majáku. Je svým způsobem směšný, s rozvráceným charakterem, v zaměstnání jen stěží nachází nějaké uspokojení, u vězňů si nedokáže zjednat sebemenší respekt - a hrdina si pak svůj přetlak vybíjí v týrání bezbranného psa. A jednoho dne nastoupí zkratové jednání.
(oficiální text distributora)
Recenze (86)
Asi jsem viděl jiný film, než ostatní hodnotící. Přišlo mi to k uzoufání nudné a Hrzán hrál naprosté jelito, takže veškerá příkoří, co se mu děli jsem mu vlastně i přál. A postupný přerod v psychouše? Ale prosím. Je to jelito po celou dobu filmu, jenom v posledních pěti minutách začne histerčit a kopat do dveří. Pak je pointa, že najednou ho všichni plácají po zádech, jak je teď dobrej, což má být asi nějaká kritika společnosti. No, tahle klasika zkrátka není nic pro mě. Dvě hvězdy za to, že narozdíl od jiných (i mnohých dnešních) českých filmů, tady se alespoň dá mluvit o jakési režii a nejen několika statických obrázcích po sobě. ()
Naprosto úžasný herecký výkon Jiřího Hrzána dokreslen vynikající filmovou hudbou Luboše Fišera. ()
Nemam ráda filmy, ve kterých se mlátí zvířata! Nemůžu objektivně hodnotit. ()
Zajímavé téma - vývoj (většiny) psychopatů = od týrání/zabíjení zvířat k týrání/vraždění lidí - je podáno velmi zjednodušeně, povrchně a amatérsky (srovnej např. s "U Zlaté rukavice"). Režizér nenašel odvahu nebo se nechtěl obtěžovat explicitními scénami týrání vězńů - což by byly samozřejmě scény fingované a daly by moc práce - a proto "vylepšil" svůj film reálným týráním nevinného zvířete, což nedalo práci vlastně žádnou, ale zato je to totálně přes čáru. Jak režizér, tak i hlavní představitel se předvedli jako skutečná hovada, která se neštítí ničeho. Filmy, kde se reálně týrají zvířata, nemohou být ničím jiným než odpadem a "umělci", kteří překročí "červenou linii" mají šupem putovat do kotelny nebo uranových dolů! ()
Jiří Hrzán byl nepochybně skvělý herec a je škoda, že opustil tento svět tak brzy. Jeho postava ušlápnutého a zamindrákovaného bachaře, který si svoje trauma vybíjí na nevinném psovi je mi však krajně nesympatická. Dost mi také vadily ty ostré střihy v ději. Silný film to určitě je, ale můj šálek čaje to tak úplně nebyl. ()
Asi jsem od tohoto filmu čekal trošku víc, než jsem nakonec viděl. Nalákalo mě vysoké hodnocení a pozitivní komentáře, takže jsem si Hlídače včera nenechal ujít. Fantastický výkon Jiřího Hrzána, o tom žádná. Chvíli poslušný synek, chvíli smějící se magor, chvíli týrající bestie mučící svého psa.Opravdu skvěle zahráno, takto jste Hrzána ještě neviděly...Jinak mi ale některé momenty ve filmu připadaly málo přesvědčivé a trošku naivní.Třeba to, že si uprchnuvší vězěn' dává druhý den dostaveníčko ve vagonu s bachařovou ženou, která místo aby hned zavolala četníky, tak nese vězni jídlo a navíc se s ním peleší. Rozuzlení přijde až v posledních pěti minutách, škoda že né třeba o půl hodiny dřív, abychom mohli sledovat delší Hrzánův výkon v roli tvrdého bachaře. ()
"Dyť ty seš blbec!...Ale maminko..." I prosťáčkovi se může rozsvítit... ()
Film, o jehož poselství, resp. o obsahu samém nevím, co si mám myslet. Avšak donutil mne k jedné věci - zásadně přehodnotit názor na pana Hrzána. Až do této chvíle byl pro mne jen trochu potrhlý, malý komadiant, bez výraznějšího hereckého talentu. Nikdy jsem nechápal, proč na něj lidé pějí takové ódy. Až do dnes. Nyní se mu hluboce omlouvám a smekám, protože výkon, který v tomto filmu předvedl, byl omračující. Jeho ztvárnění postavy bachaře sadisty-lidumila byla tak nejdnoznačná, že se obávám, že až do smrti nebudu vědět, jak ji vlastně mám chápat. Ale v tomto případě to snad ani tak nevadí. Ještě bych rád zmínil snové scény s majákem, protože způsob jejich natočení a mistrovská hudba Luboše Fišera dokázaly něco, co jsem v českém filmu ještě neviděl - že moře vypadalo jako opravdové moře a maják jako opravdový maják. Takto neuměle se snažím vyjádřit, že vyobrazení exotických krajů "po česku" byla ve filmu vždy víceméně trapná záležitost. Až na tuto výjimku. Scéna, kdy manželka běží s vlajícím šálem naproti svému muži, patří do TOP10 české kinematografie. ()
Poselství filmu dobré, posledních pět minut dokonce výborných, ale jinak bída. Hrozně toporný film, neobratně napsaný, neobratně zahraný, neobratně nasnímaný. Předpokládám, že film skončil v trezoru, ale narozdíl od jiných (Skřivánci na niti, Spalovač mrtvol...) zůstal zapomenut i po roce 1989. A musím konstatovat, že naprosto oprávněně. Navíc ty scény s bitím psa jsou opravdu odporné... ()
Vynikající Jirka Hrzán povýšil tento kousek vysoko nad průměr. Jinak, tedy bez něj, by to bylo spíše průměrné dílko lehce navazující na "zlatá šedesátá". Což by ovšem nebýt jeho dosti kulhalo. ()
Dají se najít chyby, vyprávění je někdy trochu kostrbaté, závěrečný přerod je trochu moc rychlý, ale Hrzán působí dost přesvědčivě. Na rozdíl od některých dalších psychologických filmů se mi líbí dialogy, postavy tady "normálně" (byť zde s ohledem na objekt vyprávění trochu expresivně / vyšinutě) mluví a nezabředávají do pseudofilosofických úvah, kterými někdy chtějí režiséři dodat svým filmům hloubku. ()
Film stojí za to si prohlédnout. I když se mu další dějové linky, kromě linky titulní postavy, docela rozpadají. A prostředek filmu je víc než dlouhý. Ale Hrzán je dobrý a za svou figuru to utáhl. ()
Opravdu slušné psychologické drama, v hlavní roli s excelujícím Jiřím Hrzánem jakožto starým mládencem žijícím na maloměstě, z něhož není úniku ke splněným snům. Ponižován od kolegů i trestanců, nachází mladý ušlápnutý mamánek jediný způsob ventilace své zlosti v bití svého psa. Opravdu velmi podceňovaný snímek, vzniknuvší již v době začátku normalizace, který dává náměty k přemýšlení. Přitom kritika systému vězeňství je zde sekundární, důležitější je konformita jakožto katalyzátor násilí silnějšího ke slabšímu. A malá role Nataši Gollové je spikleneckým mrknutím na skvělou dekádu v dějinách československého filmu. ()
Dvacítku panu Hrzánovi, hlavně za ten hrozný smích, u kterého jsem se opravdu bavil. Ale jinak šlo o nudný snímek, plný hluchoty a náznaků. Možná v tom někdo něco našel, mne však snímek ani na tento druhý pokus ničím nezaujal. A to mám pana Hrzána v oblibě. ()
Od začátku filmu jsem si kladl otázku, co na tomto nepolitickém spíše psychologickém dramatu mohlo cenzorům tolik vadit, že ho zakázali. Odpověď přišla až v samém závěru ruku v ruce s přeměnou hlavního hrdiny. Pepíček byl původně infantilní, naivní, romantický a zakomplexovaný introvert, který se vybíjel týráním pejska. Nejdůležitější na světě pro něj byl svět jeho představ, jak se stará o svůj maják na přímořských útesech. Doma se o něj starala maminka, ve městě byl mezi lidmi terčem posměchu za svoji zaostalost, v zaměstnání byl za svůj dobrácký přístup k vězňům zneužit muklem, se kterým ho dokonce začala podvádět jeho vlastní manželka, mimochodem další obecní podivínka. Kvůli útěku vězně ho i ředitel věznice seřval jako neschopného zaměstnance a nasadí na něj dozorce Pěnkavu, aby na něho donášel. Tomu, že by ho žena podváděla, odmítá uvěřit. Převrat o 180 stupňů nastává, když zjistí, že jeho manželka opravdu utekla s oním trestancem. Pepíček zavrhne svoje romantické představy a lidský přístup k vězňům, stane se z něho tuctový bachař, který se realizuje šikanováním vězňů a navenek vede spořádaný spokojený život. Zkrátka ideální bachař pro jakýkoli autoritativní režim. Film je po vizuální, hudební a samozřejmě herecké stránce vysoce precizní, jak zde zaznělo, opravdovým dozvukem nové filmové vlny šedesátých let.. ()
Tam byla čarokrásná Fišerova hudba. Jenže ta orchestrace se vůbec nehodila ke snovým pasážím. Tam chtělo trochu ubrat, zjemnit. Melodicky by to vystačilo na první větu klavírního koncertu, který tam je slyšet. Jinak film objev, mimořádně zajímavý, s neokoukanými herci. Uchvátil mě hlavně Karel Mareš (Hvězda na vrbě, Oliver Twist a 300 dalších písniček). ()
Zajímavý filmeček. Těžko co dalšího dodat ()
Výborný film. Geniální proměna hlavní postavy. Srovnání lidí se psem... ()
Genialni studie lidke slabosti a z ni pramenici hanby. Jiri Hrzan predvadi krute pravdivou promenu outsidera v bestii. Z toho filmu beha mraz po zadech. Mel by byt povinny pro vsechny bachare. ()
Mrazivý,ale zajímavý film. Zajímavé, jak se člověk proměňuje a zároveň je pořád stejný. ()
Související novinky
Věra Tichánková 1920 - 2014
Ve věku 93 let zemřela herečka Věra Tichánková. Manželka herce Jana Skopečka a dlouholetá členka Divadla S. K. Neumanna v Praze (1951 - 1982) studovala vysokou školu chemicko-technologickou, následně… (více)